Detektiv Graham se pomalu procházel kolem zapečetěných míst činu. Ticho, které by za normálních okolností uklidňovalo, ho tentokrát tížilo jako těžký kámen. Zastavil se u prvního domu, kde začal řetězec vražd – domu s barevnými vánočními světly, která byla svědky hrozného masakru. Vybavil si tváře rodiny, jejich zkroucené výrazy plné hrůzy.

Graham se snažil soustředit na každý detail, každý náznak, který by ho mohl zavést blíž k Silent Nightovi. Cítil však, jak mu hlavou běží myšlenka, že se dívá do prázdna. Žádné otisky prstů, žádná vlákna, žádný jediný vlas. Silent Night byl přízrak, stín, který po sobě nezanechal nic. Graham nemohl popřít, že ho to připomínalo jeden z nejznámějších případů v historii – Zodiaca. Stejná chladnokrevnost, stejná touha po kontrole, stejné pečlivé zahlazení stop.

„Nic,“ zamumlal Graham a zatnul čelist, když detektivové procházeli místem činu znovu a znovu, jako by doufali, že něco přehlédli. Cítil na sobě tíživý pohled svých kolegů. Každý z nich věděl, jaký tlak na ně je. A každý z nich věděl, že právě Graham to bere nejvíce k srdci.

Někde hluboko v sobě měl pocit, že to právě on zklamal. Nejenže nezabránil dalším útokům, ale nedokázal najít nic, co by je mohlo přivést blíž k jejich tajemnému protivníkovi. Pokaždé, když si prohlížel fotografie míst činu, snažil se všímat každého detailu, každého stínu na stěnách nebo sebemenší nesrovnalosti. Silent Night ale věděl, co dělá. Byl příliš chytrý a příliš metodický.

Prošel kuchyní, kde stále zůstávaly skvrny zaschlé krve. Na chvíli se zastavil, když se jeho pohled zaměřil na dřevěnou linku. Byl to jen mžik, ale jako by zahlédl obrys – neznatelný, skoro iluzorní, ale přesto tam byl. Srdce mu zabušilo rychleji. Udělal krok k tomu místu a pečlivě zkoumal, jestli je tam něco, co ostatní přehlédli.

„Pane?“ ozval se jeden z mladších členů týmu a jemně se dotkl jeho ramene. Graham jen přikývl, tvář měl strhanou, jako by tohle místo a jeho atmosféra vyčerpávaly každou jeho myšlenku.

"Nic tu není," zašeptal si pro sebe, ale myšlenka, že Silent Night napodobuje Zodiaca, se v jeho mysli stále vracela. Čím víc se případu věnovali, tím víc zjišťoval, že jejich protivník nejen že má promyšlený plán, ale také si každou vraždu pečlivě připravuje, s jakousi zvrácenou hrdostí.

Graham pohlédl na stůl, kde ležely dopisy. Snažil se z nich vyčíst jakoukoli stopu, jakýkoli náznak. Tohle všechno mu připomínalo hon na někoho, kdo je vždy o krok napřed. Znal každý pohyb policie, jako by měl přístup k jejich myšlenkám. Děsivé bylo, že věděl přesně, jak je vyděsit, jak je zlomit.

„Tenhle muž je víc než vrah,“ pomyslel si Graham. „Je to mistr manipulace.“

----

Detektiv Graham stál tiše u prahu dětského pokoje, jeho pohled sklouzl na koberec posetý plyšáky a malými autíčky. V tomto pokoji bylo všechno přesně tam, kde by člověk očekával - ale přesto něco vyzařovalo temnou stopu násilí, která se mu zarývala do duše. Náhle si všiml několika potrhaných kousků látky na zemi, malých otisků bot na koberci, které vypadaly jako od skoku nebo náhlého pohybu.

„Tohle je jiné než ostatní místnosti," pomyslel si Graham, když si všiml i šmouhy na rámu postele. Dotkl se místa, kde se malý kousek dřeva odštípl. Zasáhlo ho to hlouběji, než by čekal. Očividně tu musel proběhnout boj.

Sklonil se k zemi, kde ležel růžový kartáček na vlasy, upuštěný v rohu pokoje. Grahamovy prsty přejely po zlomeném plastu, jeho mysl náhle zalila silná představa toho, co se tu mohlo stát. Před jeho očima se rozestřel obraz té děsivé noci, kdy tu malá holčička zápasila o svůj život...

Byla noc, tichá a temná, ozářená jen mihotavými světly vánoční výzdoby na domě. Holčička, ještě napůl ospalá, najednou uslyšela tiché kroky a otevřela oči. Nejdřív si myslela, že je to její tatínek nebo maminka, kteří se přišli podívat, jestli spí. Když ale zahlédla siluetu postavy u svého práhu, něco v ní přemohlo strach, tělo se jí napjalo a podvědomě se přitiskla k pelesti.

Silent Night vstoupil do pokoje tiše, z jeho obličeje se zračila temná spokojenost, ale když se přiblížil, náhle si všiml pohybu. Dívka se pohnula, její malá ruka hledala něco, čím by se ubránila. Byla vyděšená, ale přesto instinktivně zvedla svůj kartáček na vlasy a prudce ho Silent Nightovi zabodla do ruky. Zaryl se mu hluboko do kůže, a to ho přimělo okamžitě uhnout zpátky.

V tom okamžiku zasyčel vztekem, jeho tvář se zkroutila do nenávistného úšklebku. „Ту malá mrcho," zavrčel, zatímco si tiskl ránu, ze které prýštila krev. Na vteřinu váhal, ale pak zvedl pistoli, kterou svíral v druhé ruce. Holčička se pokusila vyběhnout z pokoje, její kroky byly však příliš malé a nestačily na únik. Silent Night pevně stiskl spoušť a v pokoji se ozval výstřel.

Ticho zaplnilo místnost, kdesi v domě zaskřípala podlaha, ale nikdo nešel. Nikdo neslyšel, nikdo nemohl přijít na pomoc.

Graham se vrátil zpět do přítomnosti, jeho prsty se stále dotýkaly potrhaného kusu růžové látky, který tu zůstal. Scéna, kterou si představil, mu způsobila mrazení po celém těle. Byla to jediná stopa po odporu, kterou tady našel. Jeho oči přešly zpět k místu, kde stále ležel zlomený kartáček.

Byla to drobná, ale bolestivá připomínka statečnosti malého dítěte. Silent Night si ani teď, po tak dlouhé době, nedal ujít příležitost naplno ukázat svůj vztek a zvrácenou radost z toho, jak dokáže lidi zničit.
.
.
.
.
A tady ta dnešní. Už se blížíme do finále. Takže se snad příběh líbí