Noční temnota pohltila ulice města jako těžká, neproniknutelná mlha. Silent Night stál opodál a pozoroval dům, který se mu stal novým cílem. Malý, útulný domek s bílým plotem a květinami na parapetech. Na první pohled nevinný, bezpečný. Ale Silent night věděl své.

Uvnitř byla jen malá holka a její mladá chůva. Žádní rodiče, žádná ochrana. Tak snadné. Až to byla nuda.

V kapse nahmatával svůj nůž. Ostrý jako břitva, dokonale vyčištěný. Přesně ten, který už tolikrát posloužil. Jeho dech byl klidný, pohyb promyšlený a tichý jako stín, když se přiblížil k zadním dveřím domu. Cvaknutí zámku bylo sotva slyšet, ale stačilo. Dveře se otevřely. Silent Night vklouzl dovnitř, jako by ten dům byl jeho odjakživa.

---

Emily seděla na pohovce v obýváku, s telefonem v ruce a sluchátky v uších. Hudba ji pohlcovala a rušila od ticha kolem. Venku vítr narážel do oken a ona si ani nevšimla, že zadní dveře domu jsou pootevřené.

Najednou jí ale zamrazilo v zádech. Něco bylo špatně. Vzduch v místnosti jako by ztěžkl. Zhluboka se nadechla a sundala sluchátka.

„Lily?“ zavolala směrem k hornímu patru. Žádná odpověď. Jen ticho.

Prásk!

Zvuk z kuchyně ji donutil vyskočit na nohy. Vyděšeně se otočila a zírala do temnoty za dveřmi. „Haló? Je tam někdo?“ Šeptala spíše pro sebe, zatímco její nohy váhavě kráčely k místu, odkud zvuk přišel. Telefon svírala v ruce jako zbraň.

Kuchyně byla prázdná. Dveře na terasu dokořán. Chvějícím se hlasem zamumlala: „To jsem určitě zapomněla zamknout...“

V tu chvíli se za ní ozval krok.

Emily se otočila, ale už bylo pozdě. Silná ruka jí zakryla ústa a hrubě ji stáhla dozadu. Emily vykřikla, ale její výkřik se utopil v tlumeném stisku.

„Šššš...“ zašeptal Silent night, jeho hlas byl tichý, skoro něžný. „Nebudeme tady křičet, že ne?“

Emily se zuřivě bránila, nohy kopaly do prázdna. V jejích očích byla čirá hrůza, když ji Silent night donutil klesnout na kolena. Slyšela jen své bušící srdce a jeho tichý smích.

„Vždycky se snažíte bojovat, ale nakonec... je to stejně k ničemu.“

---

Lily se probudila ve svém pokoji. Něco ji vytrhlo ze spánku. Sedla si na postel a poslouchala. Ticho. Ale jiné než obvykle. Divné ticho. Přitáhla si peřinu k bradě a zašeptala: „Emily?“

Žádná odpověď.

Pak to uslyšela – kroky na schodech. Pomalu, jeden za druhým.

Lily se rozbušilo srdce. „Emily, to jsi ty?“ zašeptala znovu, ale tentokrát už byla na nohou. Rychle se schovala do skříně a zavřela za sebou dveře. Vzduch uvnitř byl dusný, ale ona ani nedutala.

Vrznutí dveří.

„Lily?“ ozval se hlas, hluboký a táhlý. Nutil ji zamrazit na místě. „Kdepak jsi, maličká?“

Skrze škvíru ve dveřích viděla, jak se muž v kabátu a s maskou pomalu rozhlíží po pokoji. Jeho kroky byly pomalé, záměrné. Hrál si s ní. Ruce měl v kapsách, jako by snad ani neměl co dělat.

„Nemusíš se bát, Lily. Já tě najdu.“

Dveře skříně se otevřely prudkým trhnutím. Silent night se nad ni sklonil a usmál se pod maskou. „A mám tě.“

Lily zakřičela, ale Silent night ji hrubě vytáhl ven a hodil ji na podlahu. „Ne! Prosím! NE!“ křičela, kopala nohama a snažila se vyprostit.

Silent night ji pozoroval se zvláštní fascinací. „Jsi statečnější, než jsem čekal. Ale neboj... brzy to skončí.“

Lily se zoufale natáhla po lampičce na nočním stolku a praštila ho do ruky. Silent sykavě ucukl a jeho rukavice se roztrhla – kapka krve stékala po jeho prstu. Lily se odplazila směrem ke dveřím, ale než stihla uniknout, Silent night ji znovu chytil.

---

Ráno bylo syrové a chladné. Graham stál před domem, zatímco záchranáři vynášeli těla. Tvář měl popelavou a pohled upřený do prázdna. Vedle něj stála Shannon, ruce sevřené v pěst.

„Ta malá bojovala, Grahame. Vážně bojovala. Našli jeho krev, jeho sice ne. Musel jí důkladně uklidit. Udělal chybu.“

Graham zavrtěl hlavou. „To už je jedno. Ona je mrtvá. A on je zase pryč.“

Shannon se otočila a zhluboka se nadechla. „Je to jen otázka času. Udělá to znovu.“

Graham pohlédl na okno nahoře v domě, kde se to všechno stalo. Představoval si, jak tam ta malá holka bojovala o svůj život. A ve vzduchu pořád visela otázka: Kdo ho zastaví, než bude pozdě?
.
.
.
.
Okey, pomalu se nám to konečně rozjíždí. A taky se blížíme ke konci. Celkem to utíká neříkám že ne.

A tak mě napadlo, budu mít v celku asi pohodový svátky, tak jestli chcete abych třeba v lednu něco zase napsala. Můžete mi dát nějaké typy do komentářů a já nad tím o svátcích popřemýšlím

(Tak, tohle by měla být správná kapitola. Ještě že mám všechno ještě kopírované na další aplikaci xd)