Ticho v městě bylo jako vánoční pohádka. Ulice byly zaplavené barevnými světly, vánoční stromy ozdobené zlatými koulemi a třpytivými stuhami zářily v temnotě. Některé domy měly okna pečlivě vyzdobená svíčkami, jiné zase nadměrné vánoční výzdoby, které přitahovaly pohledy kolemjdoucích. Byl to den, kdy každý věřil, že vše je v pořádku. Tedy až do chvíle, kdy Silent Night vstoupil do jedné z těchto ozdobených domácností.

Byl to dům v tmavé uličce, kde každé okno zářilo příliš jasně, než aby to působilo přirozeně. Byla to ta pravá atmosféra pro jeho plán – místo, které působilo jako domov plný radosti, ale pod jeho barevnými vnějšími dekoracemi se skrývalo jen neštěstí a smutek, který měl Silent Night za cíl přinést.

Rodina uvnitř byla tradiční, průměrná. Otec seděl na gauči s rukama na kolenou, usmíval se na svou ženu, která si hrála se svými dětmi u stromečku. Bylo to teplo, bezpečí, klid. Vánoční koledy hrály z rádia, dítě se smálo, když rozbalovalo dárky, a všichni si užívali chvíle, které přicházejí jednou za rok. Celý dům voněl po jehličí a cukroví, rozsvícený stromeček byl ozdobený zlatými koulemi a barevnými řetězy.

Vypadalo to, že nic nemůže tuto chvíli narušit. A přesto právě v téhle chvíli, kdy se všichni těšili na to nejlepší, došlo k tomu nejhoršímu.

Silent Night měl dokonale vybraný okamžik. Než někdo mohl zpozorovat jeho přítomnost, tiše, nepozorovaně, prošel kolem zavřených oken a vstoupil do domu. Věděl, že dům bude vypadat jako bezpečné útočiště, ale uvnitř byla právě teď smrt, která se měla naplnit. Okenní závěsy byly zatažené, nikdo neviděl, kdo nebo co se skrývá ve stínech venku. Všechno se kolem něj začalo zpomalovat.

Dveře se otevřely tak snadno, že by to nevzbudilo žádnou pozornost. Klíč, který měl v kapse, zapadl do zámku a potichu se otočil. V místnosti byla teplota příjemná a domácká, jakoby zdi dýchaly klidem a pohodou. A přitom za těmi stěnami byl už jenom smutek, který teprve čekal na své splnění.

Rodina byla zcela pohlcena okamžikem. Měsíční světlo pronikalo skrz okno, vrhalo své dlouhé stíny přes pohovku, kde seděla matka a její dvě děti. Otec, stále usmívající se, přitahoval své děti k sobě, když objevily poslední dárek pod stromečkem. Všechny vděčné pohledy, všechny smířlivé úsměvy, všechny teplé objetí se rozplývaly.

Silent Night stál v temném rohu, jeho ruce pevně svíraly nůž, který měl připravený na svou práci. Každý pohyb, každé otočení hlavy, každé otočení těla bylo vypočítané, chladné a dokonale směřující k jedinému cíli – této rodině. Nebylo to o tom, kdo byli, ale o tom, co pro něj symbolizovali. Každá rodina, která se smívala, každý dům, který vypadal příliš šťastně, to všechno pro něj bylo cílem.

Než si někdo z rodiny uvědomil, co se děje, Silent Night byl už u nich. Nikdo neviděl jeho příchod, nikdo neslyšel zvuk jeho kroků. Byl neviditelný, tichý jako smrt sama.

První, kdo ucítil hrozbu, byla matka. Pohled na její tvář se změnil, když ucítila náhlou změnu vzduchu, pocítila jakýsi tlak, který zastiňoval dřívější pohodu. Ale než stihla cokoliv říci, ruka Silent Nighta ji chytila kolem krku, pevně a s takovou silou, že neudělala nic jiného, než se začala dusit.

Otec, který se právě chystal vstát, byl stržen silným tlakem, který na něj vyvinul Silent Night. Ten se rychle vrhl na něj, ruka obepnula jeho hrdlo. Bylo to jako okamžik zmrazený v čase – rodina byla sice pohromadě, ale teď začala ztrácet všechno, co jim dřív přinášelo štěstí.

Děti začaly křičet. Ale Silent Night, s tváří naprosto ledovou a bez emocí, je okamžitě znehybnil. Jedno z dětí se pokusilo utéct, ale rychle bylo chyceno za vlasy a sraženo zpět na zem. Jeho malý pláč nezněl jako žádný jiný. Nešlo o pomoc, šlo o bezmocný nářek, který se rychle utichl, když ticho přešlo v něco horšího.

Toto byla rodina, která nikdy neměla dostatek času si všímat, že skutečné nebezpečí bylo vždy blíž, než si dokázali představit. A teď, za zvuků křiku a bolesti, bylo to jejich poslední chvíle.

Každý, kdo byl v místnosti, zažil svůj vlastní dlouhý, bolavý konec. První to byl otec, kterého Silent Night uškrtí do posledního dechu, poté matka a nakonec obě děti, které se nemohly bránit a byly s ním jediné, co Silent Night opravdu znepokojovalo.

Není nic bolestivějšího než sledovat smrt v očích nevinných. A to, co následovalo, bylo ještě horší než jakákoli předchozí zkáza.
.
.
.
.
Další je na světě. Ráda bych sem něco napsala ale nemám asi co xd