Vánoční město bylo zahaleno do tiché pokrývky sněhu, který dopadal na střechy domů a pokrýval ulice jako bílý plášť. Sněhové vločky se líně snášely k zemi a jemně se třpytily v záři pouličních lamp. Klid, který se rozprostíral po okolí, měl v sobě cosi kouzelného – iluzi bezpečí, vánočního míru. Rodiny se scházely ke svátečním stolům, děti si s úsměvem užívaly zimní večer, plné radostného očekávání dárků, zatímco rodiče dokončovali poslední přípravy na nadcházející štědrovečerní večeři. V oknech domů se rozsvěcovala barevná světýlka a ozdoby, vytvářející obraz klidu a harmonie.

Ale v temných uličkách města, tam, kam vánoční světla nedosáhla, se skrýval někdo, kdo měl jiný plán. Muž, který přinášel neklid a strach. Silent Night, postava, která se před několika týdny ztratila z dohledu, dnes znovu ožila. Jeho návrat byl pečlivě naplánovaný, každý krok, každý detail. Když ostatní zapomněli a vrátili se k běžnému životu, on nezapomněl na svou misi, na svůj cíl, který se dnes večer chystal uskutečnit. Byl to okamžik, kdy všechno mělo zapadnout na své místo. Naprosté ticho, jež obklopovalo město, bylo předzvěstí bouře, kterou dnes přinese. A vánoční večer byl pro něj perfektní příležitostí.

Seděl v zadní části taxíku, jeho postava se ztrácela ve stínech, téměř neviditelná. Jeho oči byly upřené do temnoty za okny, zatímco v hlavě mu tikal neúprosný plán. Neměl potřebu mluvit, nepotřeboval žádná slova. Byl sám se sebou, v tichu, v klidu, který si přál narušit. Každá myšlenka, každý tah byl promyšlený, jakoby byl součástí jakési temné symfonie, kterou se chystal zahrát.

Taxík se přiblížil k okraji města a pomalu zastavil před opuštěným domem, kde zůstaly jen stopy dávného života. Místo, které bylo dávno zapomenuté, opředené prachem a stíny, které lidé běžně míjeli bez povšimnutí. Silent Night zůstal sedět v taxíku, jeho pohled stále zaměřený ven. Hlavou mu probíhaly detaily, jemné nuance jeho plánu, který měl dnes začít uskutečňovat. Zatímco taxikář seděl nervózně na předním sedadle, pociťoval jakousi neklidnou energii, která se šířila ze zadní části auta. Vzduch byl náhle těžší, jako by ho něco obklopovalo, a z nějakého důvodu se mu vůbec nechtělo se otáčet.

„Jsme na místě,“ řekl taxikář, snaže se udržet hlas klidný. Sledoval v zrcátku pohyb svého pasažéra, jeho stín, který na něj působil zvláštně. Ticho, které následovalo, ho začínalo dusit. Silent Night ho chvíli jen sledoval, jeho pohled byl chladný, temný a nekompromisní. Oči, které v sobě nesly něco, co by člověka zamrazilo až do morku kostí.

V příští vteřině se Silent Night zvedl, ale ne směrem ven. Jeho pohyby byly rychlé, přesné. Než si taxikář uvědomil, co se děje, pocítil pevný stisk kolem svého krku. Silent Nightova ruka byla nemilosrdná, silná, jako železné kleště, které se sevřely kolem jeho hrdla. Taxikářovi se oči rozšířily hrůzou, jeho dech byl náhle přerušen. Pokusil se křičet, ale hlas se mu ztrácel, stěží mohl vydat jediný zvuk.

Silent Night pocítil, jak pod jeho prsty pomalu mizí život. Taxikářovo tělo se začínalo uvolňovat, jeho tvář bledla, jak se život vytrácel pryč. Silent Nightovy oči byly chladné, sledoval každičký okamžik. Nebyl v tom žádný spěch, žádné náznaky emocí, jen absolutní klid. Když byl konec, když už nebyl žádný odpor, pustil taxikářovo tělo, které se bezvládně sesunulo zpět do sedadla.

Pomalu si vytáhl malou čepel, kterou měl u sebe, a pečlivě odřízl kousek látky z mužovy košile. Tento malý kousek byl jeho osobním podpisem, vzpomínkou, suvenýrem. Byla to metoda, která mu připomínala každý jeho krok, každou jeho akci. Kousek látky, který si uchovával jako tichou stopu, jež však pro nikoho jiného neměla smysl.

Silent Night otevřel dveře taxíku a vystoupil. Na moment se zastavil, pohlédl na temný vůz, ve kterém zůstalo jen mrtvé ticho. Ani sníh kolem nich nevydával žádný zvuk, jakoby i on byl součástí tohoto okamžiku, jako by noc čekala jen na to, co přijde dál.

Otočil se a zmizel v tmě. Každý jeho pohyb byl jako součást orchestrální skladby, která se rozprostírala ulicemi. Město, zahalené v iluzorním pocitu bezpečí, netušilo, že právě nastal okamžik, kdy tichá noc nabyla jiného významu.

Silent Night kráčel prázdnými ulicemi a v mysli si promítal další kroky. Měl plán, který měl pokračovat. Každý jeho krok byl neomylně vedený jeho myšlenkami. Město se dál oddávalo vánočním svátkům, nevědomo toho, že pohádka o Vánocích se brzy promění v noční můru.

Silent Night byl znovu ve hře. Vánoční kouzlo, které se rozprostíralo nad městem, bylo jen zdánlivé. Pravá vánoční noc byla tady – a s ní přicházelo i tiché zlo, které se mělo brzy rozpoutat.
.
.
.
.
Pomalu ale jistě se blížíme do finále