Prosinec byl v plném proudu a město se pomalu začínalo vzpamatovávat z neklidu, který poslední měsíce ovládal každodenní život. Světýlka na náměstí a ozdoby ve výlohách obchodů navozovaly pocit sváteční atmosféry, ačkoliv pod tím vším stále dřímala vzpomínka na události, které město zasáhly.
Na policejní stanici se zdálo, že případ Silent Nighta se konečně začíná posouvat kupředu. Když tým kriminalistů analyzoval Adamovy nehty, objevili pod nimi malé množství kůže – částečnou DNA, která mohla patřit právě Silent Nightovi. Pro detektivy to byla obrovská naděje. Po týdnech slepých stop a nejasných vodítek se zdálo, že konečně mají něco hmatatelného.
Detektivové Shannon a Graham napjatě očekávali výsledky rozboru. Myšlenka, že by mohli být tak blízko tomu, aby identifikovali a konečně dopadli Silent Nighta, jim vlévala novou energii do žil. Mezi kolegy se začaly šířit spekulace o tom, kdo za maskou Silent Nighta vlastně stojí. Byli si jisti, že tentokrát už nemůže uniknout.
A právě v ten moment, kdy jejich naděje dosáhla vrcholu, přistál na stole další dopis.
Byl zabalený v matně černém papíře a nadepsaný tím samým úhledným písmem. Když ho otevřeli, očekávali hrozbu, výsměch nebo něco, co je bude provokovat. Místo toho však začal nečekaně přívětivě.
„Vážení detektivové,
je před Vánoci, a to je čas, kdy se lidé zastaví a užívají si klid a mír. I já vám přeji krásné svátky plné radosti a pokoje. Možná právě teď potřebujete chvíli klidu více než kdy jindy.“
Detektivové se na sebe zmateně podívali. Shannon tiše zašeptala: „Tohle je nějaká hra. Musí to být hra. Ten tón, ta slova – tohle na něj nesedí.“
„Pokračuj,“ řekl Graham a přimhouřil oči, jako by chtěl mezi řádky zahlédnout nějakou skrytou zprávu.
Shannon četla dál.
„Vánoce jsou časem, kdy lidé zapomínají na starosti a věnují se svým blízkým. Doufám, že se vám podaří najít klid a čas pro ty, které máte rádi.“
Na policejní stanici zavládlo ticho. Slova byla zvláštně laskavá, téměř upřímná, a přesto z nich sálal chlad, který se rozlézal po celé místnosti. Graham se posadil zpět do křesla a zhluboka si povzdychl.
„Přece nám nemůže přát veselé Vánoce. Musí mít nějaký důvod, proč to dělá.“ Jeho hlas zněl tvrdě, jeho oči však prozrazovaly rostoucí obavy.
Oba mlčky seděli a zírali na dopis. Byla to podivná ironie – Silent Night, který sužoval město tak dlouho, teď najednou přeje mír a klid? Ale jak Shannon posouvala pohledem po posledních řádcích, pocítila, že to není všechno. Dopis pokračoval dál.
„Těším se na chvíli, kdy se všechny ulice naplní radostí a lidé budou oslavovat. Věřím, že všichni najdete to, co hledáte. Užijte si Vánoce, detektivové. Neboť až tyto dny pominou, přijdou nové časy a nové výzvy. Doufám, že i vy pocítíte alespoň na chvíli štěstí.“
Shannon tiše sevřela dopis v rukou a přemítala nad jeho slovy. Graham přistoupil k oknu a tiše se zahleděl ven na město zalité světly. Oba měli nepříjemný pocit, že to, co právě přečetli, není pouhé přání. Něco jim unikalo.
„Něco tu nehraje,“ zašeptala Shannon. „Je to příliš osobní. On něco plánuje. A nechává nás v tom věřit, že máme klid, ale já cítím, že nás jen ukolébává.“
V tu chvíli zazvonil telefon a Shannon ho s leknutím zvedla. Na druhém konci byla technická laboratoř. „Potřebujeme vás oba v laboratoři. Hned,“ ozval se strohý hlas jejich kolegy.
Když dorazili, laborantka jim podala výsledky. Našla na nich cosi znepokojujícího.
„Měli jsme DNA, vzorek kůže… ale je pryč. Systém hlásí, že vzorek byl vymazán z databáze, a to, co jsme z něj měli, zmizelo. Není tu po něm ani stopa.“
Detektivové se na ni nevěřícně podívali.
„Co tím chcete říct, že je pryč?“ zeptal se Graham, jeho hlas byl ostrý, jak mu začala docházet celá situace.
Laborantka nervózně pokrčila rameny. „Je to, jako by někdo naprogramoval vymazání dat a všechny zálohy – všechno je pryč.“
Shannon cítila, jak jí chlad projíždí po zádech. Teď jí to začalo dávat smysl. Silent Night je celou dobu vodil za nos. Poslal jim přání a přál jim klid – přesně ve chvíli, kdy odstranil jedinou stopu, kterou mohli mít. Byl to brilantní, znepokojivý tah.
Graham sevřel pěsti a zaťal zuby. „Takže tenhle dopis nebyl žádné přání. Byla to kamufláž. Po celou dobu jsme mu skočili na lep.“
Shannon se podívala na kolegu s neskrývaným vztekem. „Přesně tak. Chtěl nás zaměstnat, udržet nás v domnění, že máme čas a klid, aby mohl manipulovat s důkazy. A teď jsme zpět na začátku – vlastně ještě dál.“
Shannon i Graham byli teď plní frustrace a zlosti. Silent Night si z nich udělal hru a jejich naděje, že se jim podaří konečně ho zastavit, se vypařila.
.
.
.
.
Enjoy
Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top