Prosinec se přehoupl do své druhé poloviny a ve městě zavládl duch Vánoc. Po ulicích se rozsvítila světla, domy byly ozdobené věnci a nad každou výlohou visely vánoční ozdoby. Lidé se procházeli s horkým svařeným vínem a úsměvy, které se šířily mezi těmi, co alespoň na chvíli dokázali zapomenout na temné události, které nedávno zasáhly město. Vánoce jim dodaly pocit, že i po té hrůze mohou znovu žít. I policisté se uklidnili, jejich pohledy byly méně napjaté, hlavy méně skloněné.

Ale ne všichni se nechali zmást klidnou atmosférou. Shannon seděla ve své kanceláři, zírala do zdi a v hlavě si přehrávala každý krok, každou stopu, kterou zatím měli. Věděla, že něco není v pořádku. „Vždycky je to stejné,“ pomyslela si. „Silent Night nikdy nezmizí, vždycky se vrátí.“

Ve vedlejší kanceláři se kolegové bavili o vánočních plánech a diskutovali o tom, jak by mohli konečně přestat s dlouhými přesčasy a věnovat čas svým rodinám. Shannon se jejich rozhovory příčily, protože věděla, že právě teď nesmějí polevit. Otevřela svůj notes a pročítala si poznámky o posledních útocích, přičemž se jí v hlavě formoval jeden scénář za druhým.

„Myslíš, že letos už budeme mít klid?“ ozval se Graham, když vešel do místnosti a upřeně se na Shannon díval. „Nemusíš pořád dřít, Shannon. Konečně se uklidni, Vánoce jsou za dveřmi.“

„Tohle ticho je podezřelé, Grahame,“ odvětila Shannon. „Něco cítím. A jakmile udeří, my budeme jedni z těch, kdo to odnesou.“

---

Na druhé straně města, v malém bytě na předměstí, seděl Silent Night sám v potemnělé místnosti. Jeho pohled byl chladný a neproniknutelný, zatímco jeho oči se upíraly na krabici plnou starých dopisů, zpráv a výstřižků. Každý list papíru, každý článek připomínal jeho předchozí činy a všechny ty tváře, které na sebe bral – některé děsivé, jiné záhadné. Všechny ho ale vedly k jedinému cíli: přinést svým obětem bolest a městu strach, který by je pronásledoval dlouhé roky.

Díky úrazu, který mu Adam způsobil, byl nucen několik týdnů vyčkávat, což bylo proti jeho přirozenosti. Každý den, kdy byl uvězněn ve svém bytě, se mu zaryl pod kůži jako neodbytný trn. „Zasloužil bych si, abych ti ukázal, co to znamená vzdorovat,“ zašeptal směrem k fotce Adama, kterou měl stále na stole.

Z jeho zranění stále proudila bolest, ale v hlavě se mu začal rýsovat nový plán. Tentokrát nechtěl jen ublížit jednotlivcům. Tentokrát měl v úmyslu udeřit na něco většího, něco, co zasáhne celé město. Byl odhodlaný připravit pro ně den, který navždy pohřbí všechny jejich iluze o bezpečí.

---

Ve městě se přípravy na Vánoce blížily k vrcholu. Ve výlohách se objevovaly nové dekorace, ulice zářily světly a vánoční stromečky zdobily náměstí. Rodiny se scházely, obchody byly plné nakupujících a děti čekaly na příchod svátků s rozzářenýma očima. Radost a očekávání naplnily vzduch a nikdo nevěnoval pozornost stínům, které se neustále prodlužovaly.

Policisté, unavení dlouhými týdny bez jediného úspěchu, začali povolovat v ostražitosti. Shannon sledovala, jak si někteří kolegové dokonce odnášejí dárky pro rodiny a mluví o plánech na Štědrý den. Každý doufal, že konečně zažije klidné Vánoce, aniž by musel myslet na hrozbu, která stále kdesi číhala.

„Nemůžeme polevit,“ promluvila Shannon během porady, kdy se pokusila upoutat pozornost svých kolegů. „Silent Night nevymizel. Právě teď, když se všichni radují a uvolňují, může plánovat něco mnohem horšího.“

„A co navrhuješ, Shannon?“ zeptal se Graham s mírným úsměvem. „Máme tady zůstat na Vánoce, zatímco ostatní budou doma s rodinami? Třeba už je pryč.“

„Je to jen otázka času,“ zavrtěla hlavou Shannon. „Vždycky čeká na okamžik, kdy se všichni cítí v bezpečí. A teď je to dokonale načasované – město plné vánoční atmosféry, policie polevuje. Přesně na to čeká.“

---

Silent Night, ukrytý ve svém bytě, s každým dnem sbíral sílu. Ticho, které město naplnilo, bylo přímo magnetické. Bylo to jako příslib, jako pokušení, které nemohl ignorovat. Sváteční atmosféra, kterou si obyvatelé vytvořili kolem sebe, působila jako červený hadr pro býka.

Těsně před půlnocí vzal do ruky další obálku a začal psát. Jeho slova byla pečlivě zvolená, temná a hrozivá, s jemnou ironií, kterou dokázal ocenit jen on. Dopis měl být varováním, výsměchem všem těm, kteří se cítili bezpečně. Chtěl jim ukázat, že jejich radost je jen iluzí, kterou jedním pohybem dokáže rozmetat.

„Vánoce,“ zamumlal si pro sebe. „Den, kdy lidé cítí největší radost a klid. Až přijde můj čas, všechny ty jejich úsměvy zmizí.“

Seděl dlouho do noci, poslouchal tlumené hlasy a kroky lidí pod okny a představoval si, jak se město ponoří do chaosu. To, co plánoval, nebylo jen další obětí. Byla to zpráva, že i ve dnech míru a radosti může přijít něco, co všechno zničí.

---

Ve městě nadále převládala vánoční nálada. Nikdo netušil, že se v jejich blízkosti ukrývá někdo, kdo jejich klid sleduje se stejnou pozorností, s jakou dravec sleduje svou kořist. Policisté, unavení a neustále zklamaní z toho, že se Silent Night nedokázali dostat na stopu, ztratili svou ostražitost. Ale někdo, kdo město sledoval zpoza temných záclon svého bytu, měl mnohem více trpělivosti.

Silent Night věděl, že brzy přijde den, kdy konečně zaútočí.
.
.
.
.
Enjoy, snad se moje aktivita celkově zlepší po víkendu. Uvidím