Ani nevím, jak dlouho jsem ještě spal, ale vzbudilo mě, jak pohnula boky blíž ke mně. Vůbec jsem nevnímal, co se se mnou dělo, dokud za mě rozhodl kámoš v trenkách. Pootevřel jsem oči a zaznamenal její pohled.

Netušil jsem, co si myslela, ale nemohl jsem tohle nechat zajít tak daleko. Dívala se na mě jinak a já tušil, že jestli se ještě o kus přiblíží, dopadne to tak, že mě ten dole přehlasuje.

S nádechem jsem se posadil a snažil se to rozdýchat. Nikdo z nás nic neřekl a já byl jedině rád. Nemohla se divit, když má na mě přilepené stehno, že to se mnou nic neudělá.

Odebral jsem se urychleně do koupelny a hodlal se naložit do ledové sprchy, abych se vzpamatoval. Takové napětí jsem s žádnou nikdy nezažil. Ještě nikdy to ani nedošlo k takovému momentu, kdy se moje kobra zvedala jen podle jejího hlasu.

Když se pak vrhla do kuchyně, měl jsem pár nepřijatých hovorů od Simona a mámy. Na jeho pošahaný otázky, jak jsem dopadl s Nicky jsem ani nereagoval. Raději jsem se dal do přípravy vaječných omelet.

Nicky přišla za chvíli. Sledovala každý můj pohyb.

,,Umíš vařit?"

,,Jo, ale jen tohle." oba jsme se tomu začali smát.

,,Jak ses rozhodl, půjdeš se mnou za mámou?"

,,Ty tam chceš jít?"

,,Je mi jí líto. Dovedu si představit, jak jí je."

,,Dobře. Zavolám jí."

,,Nenutím tě, ale já jsem jí to slíbila."

,,Pojedu taky, znám mámu. Je horší než FBI." cukly jí koutky a opřela se vedle mě o linku.

,,Nedáš si kafe? Jsem úplně mrtvá."

,,Spíš bych potřeboval startovací kabely."

Nicky mezitím udělala kafe, aby nás to probralo, protože jsme vlastně usnuli až někdy v šest a bylo deset. Nic moc jsme nenaspali a doufal jsem, že to máma nepozná.

Na ní nebylo nic znát. Vypadala čerstvě a jako vždy jí to slušelo. Květinová vůně zahltila celou kuchyni a já si připadal jako cvok. Nepomohlo by ani kafe a ani celkový restart. Tohle totiž nebylo o nedostatku spánku.

Vyrazili jsme na cestu a zastavili u supermarketu, abychom něco nakoupili. Jako na potvoru jsem tam potkal trenéra, ale kromě upřímné soustrasti a pár pohledů na Nicky neřekl ani slovo.

Máma byla hodně překvapená, že jsem přijel a dávala zásluhu Nicky. Čekal jsem výslech jako u CIA, ale držela se jen u pár základních otázek o Nicky.

,,A co vůbec děláš?" vložila si máti do úst kus pečeného masa a se zájmem poslouchala Nicky.

,,Jsem kadeřnice a máme s kamarádkou salón."

,,To je pěkné. A vy jste tedy kamarádi? Znamená to, že máš přítele?"

,,Ano." odvětila poněkud smutně.

,,A jak je to vážně? S Kevinem by vám to spolu tak slušelo." začala se máti culit a těkala očima mezi námi.

,,Mami, přestaň s tím." okřikl jsem ji jako malé dítě.

,,Dojdi, prosím, pro studenou limonádu do lednice." podívala se na mě jako bych jí tu snad překážel.

Beze slov jsem se sebral a čekal za rohem, co se bude vyptávat, abych mohl popřípadě zasáhnout.

,,Přesně takovou bych si vedle něho představovala. Samozřejmě, že nechci nikoho do něčeho tlačit, ale Kevin už si užil dost. Nelíbil by se ti?"

Chtěl jsem se plácnout do čela, co to zase máma vyváděla? Udělala ze mě snad zoufalce, co si neumí najít pořádnou holku.

Nastala chvíle ticha.

,,Nezlobte se, ale můžeme si o tom promluvit až po jídle a někde o samotě?"

Měl jsem po prdeli. Vztekle jsem popadl džbán s citronádou a vrátil se k nim. Nicky byla zamlklejší po téhle otázce a máma začala vyprávět nějaké historky z manželství s mým tátou.

Moučník jsem si dal sám, protože odešly do zahrady a něco tak spolu řešily. Nikdy jsem nechtěl mit teleskopické ucho, ale v tenhle moment jo.