Ráno mi bylo líp a musel jsem uznat, že přítomnost Nicky mi moc pomohla.

,,Kdy bude pohřeb?"

,,Dneska to půjdeme zařídit a možná zítra. Chceme to mít rychle za sebou."

,,Nechcete se dlouho trápit."

,,Tvoji rodiče žijí?" podíval jsem se na Nicky, která se trochu nešťastně nadechla.

,,S mámou se moc nestýkáme kvůli Marvinovi. Táta žije s přítelkyní v Londýně."

,,Počkej, jak kvůli Marvinovi?"

Povzdechla si a zapřela se o opěradlo. Hypnotizovala kapičky na okně, které se nově objevily z potemnělé oblohy.

,,S Marvinem se známe čtyři roky. Byli jsme dobří kámoši. Chodil za mnou a za mámou a pomáhal nám na domě, s nákupy a tak. Máma ho měla moc ráda a on ji bral jako vlastní mámu. Přemlouvala mě, abych mu dala šanci, že je to hodný kluk. Nechtěla jsem, protože jsem věděla, že se tohle všechno posere. Měla jsem Marvina moc ráda, ale prostě tam něco chybělo. Rok jsem odkládala, abych se k němu nastěhovala a pak mu umřel táta a on všechno zdědil. Přestal na mě mít čas, staral se o jiné věci a já to zpočátku chápala. Chodil domů pozdě a pak jsem si připadala jen jako jeho děvka, uklízečka a všechno kamarádství a ten hezký vztah zmizel. Ten žal zapíjel s kamarády ve svém drogovém světe. Chtěla jsem mu pomoct, ale on nemá zájem. Vyhovuje mu to tak. Mámu tohle moc mrzelo. Nechce, abych se trápila a doufala, že ho nechám. Pohádali jsme se kvůli Marvinovi a od té doby si jen popřejeme k narozeninám a vánocům."

,,Lidi se mění." povzdechl jsem si i já.

,,I tobě teď umřel táta. Neudělej stejnou chybu jako on. Vykašli se na kamarády a ponoř se zpátky do práce. Obrať se na rodinu a opravdové kamarády, kteří tě budou chápat. Já tě chápu. Pomůžu ti, ale nedělej to samé jako Marvin."

,,Když mi umřel brácha, bylo to mnohem horší. Tenkrát mi pomohla Alexa, moje ex. Teď nemám nikoho."

,,Kevine, já vím, že se sotva známe, ale pomůžu ti. Cokoliv budeš potřebovat, budu tu pro tebe. Zavolej kdykoliv, až se budeš cítit pod psa a já přijdu s lahví vína. Zajdeme do kina, abys přišel na jiné myšlenky. Nebo ti něco uvařím."

,,Jsi strašně hodná. Kde na tebe Marvin narazil?" vzal jsem její dlaň a políbil na hrot zápěstí.

Rozhodl jsem se přijmout její ruku. Zvedla mě ze sedačky a vzápětí už jsme mířili na stadion. Moc se mi tam nechtělo, protože jsem tam mohl potkat někoho známého, ale nakonec tam bylo docela prázdno. Jen pár lidí tu bruslilo a nevšímali si nikoho.

,,Tak se ukaž trenére. Jsem na tohle kopyto. Takže máš za úkol mě naučit bruslit." zazubila se a v jejích očích zajiskřilo nadšení.

Připadal jsem si jako s malým dítětem, ale ne protože to neuměla, ale protože byla tak křehká a dostala mě svým úsměvem do jiného světa, kde právě nikdo neumřel a nebyl tu žádný jiný problém.

Přesně jak jsem očekával, při odchodu z ledu jsem potkal spoluhráče. Pozdravil nás a pořád civěl na Nicky. No co jsem mu měl vysvětlovat.

,,Jsem Bobby." podal jí ruku a ona se mile pousmála.

,,Nicky." otočila se na mě a jako by věděla, že není dobrý nápad se tu ve třech vybavovat. ,,Zatím se půjdu přezout. Počkám v hale."

Zašla za roh a Bobby hned nasadil ten jeho přiblblý úsměv.

,,Tady ty máš novou kočku. Ta je ale hodně dobrá. Ty její kukadla." zavrněl blahem a já radši mlčel.

Co jsem měl říkat? Není to moje holka, ale tahám ji na stadion, protože jsme kamarádi? To by mi nesežral ani kdyby vykouřil celý pole trávy.

,,Kdy se vrátíš na led?"

,,Chtěl jsem volat trenérovi. Před pár dny mi umřel táta."

,,A do prdele. To mě mrzí."

,,Jo když se to sere, tak se to sere."

,,Aspoň, že máš Nicky. Vypadá jako hodná holka a v posteli na všechno zapomeneš." poplácal mě po zádech.

Jen jsem se zdvořile pousmál a nenápadně bral kramle. V hale na mě čekala usměvavá Nicky a já se cítil spíš jako by fakt patřila ke mně. Byla to jen kamarádka, ale její hřejivý úsměv byl zázračný.

Vrátili jsme se do bytu, převlékli do černého a už pádili na hřbitov, abychom dali poslední sbohem mému otci. Věděl jsem, že to bude těžké. Dívat se do očí mé matky, která za posledních pár let přišla o dalšího člena rodiny.

Dorazili jsme s Nicky, kterou si samozřejmě máma dobře prohlédla. Tiše stála vedle mě a soucitně sledovala své okolí.

,,Proč jsi za mnou nepřijel?" hned na mě spustila vyčítavý tón.

,,To snad nemusím komentovat."

Moc dobře věděla, že už po smrti bráchy se mi v tom domě špatně dýchalo a ještě teď, kdy uvidím všechny ty tátovi medajle, trofeje a poháry, to bude ještě horší. Nikdy jsem nebyl jako on. Jméno mělo sice tradici, ale já si na led všechno bral. Do smrti bráchy jsem hrál poměrně dobře, ale pak se to posralo a já místo hraní přemýšlel nad vším okolo.

Máma se postavila vedle mě, pozdravil jsem se s několika známými a z druhé strany mě chytla Nicky, protože cítila, jak se chvěju a ta rakev na mě doléhala. Vlhly mi oči až jsem pustil matku a zvedl kapesník, abych si utřel slzy.

Po obřadu jsme naházeli kytice na jeho rakev a otočili se na ostatní, aby nám mohli kondolovat.

Co jsem však nečekal, byla přítomnost mojí ex. S hlubokým nádechem jsem stiskl její dlaň a musel uznat, že jí to fakt slušelo. Černé sexy šatičky bez ramínek k ní prostě šly, ale vzápětí jsem se vzpamatoval a uhnul jejímu polibku.