Fleargine

První co jsem vnímala bylo drkotání vozu, v kterém jsem ležela. Pomalu jsem otevřela oči a uviděla plentu nade mnou. Párkrát jsem zamrkala než jsem si zvykla na světlo, které pronikalo do povozu. Cítila jsem se unaveně a vyčerpaně. V zorném poli se mi objevila ženská tvář, kterou jsem neznala. Chtěla jsem se rychle posadit a oddálit se od té ženy, ale jakmile jsem si sedla, zamotala se mi hlava.

„Pomalu, princezno. Potřebujete doplnit tekutiny," promluvila žena a podepřela mě. V druhé ruce držela čutoru s vodou, kterou mi podávala. Pořádně jsem si ji prohlédla. Obličej složený z kudrnatých černých vlasů, oválné tváře a zelených očí mi vůbec povědomí nebyl, za to oblek, který na sobě měla už ano. Pomalu jsem si začala uvědomovat, co se vlastně stalo předtím než jsem usnula.

„Jak dlouho jsem spala?" zeptala jsem se a napila se vody z čutory. Byla jsem vděčná za vodu, která mi zvlhčila vyprahlé hrdlo.

„Dost dlouho na to, abychom vás omyli od krve a uklidnili vaše dvorní dámy," odpověděla mi žena. Netušila jsem, zda je to Cassandra nebo jejich velitelka, takže jsem se jí zadívala na nohy. Byla to Cassandra. Skrz díru v černých kalhotách prosvítal bílý obvaz. Jednoduchá identifikace.

Shlédla jsem se na své oblečení, které jsem předtím měla špinavé od krve, ale nyní bylo čisté. Zadívala jsem se k přední části povozu, kde seděl kapitán, který se ujal role vozky a s ním i Diana s Arabelou. Diana o něčem horlivě hovořila s kapitánem, ale Arabela mě pozorovala. V očích jsem jí viděla úlevu a radost. Usmála se na mě.

„Jste v pořádku?" zeptala jsem se jí a napřímila se.

„Ano, princezno. Jsme v pořádku, členky nám vše vysvětlily. Jsou to velmi milé ženy, obzvlášť Carmen," odpověděla mi Arabela.

„Carmen to moc mluví," prohlásila mrzutě Cassandra.

„Věčně nevrlá," uslyšela jsem za plentou povozu Carmenin veselý hlas.

„Mladá a impulzivní," odpověděla jí s klidem Cassandra jakoby ty slova říkala pořád.

„Obě uhádané jako staré babky na trhu," ozvalo se tentokrát zezadu povozu. Ohlédla jsem se a uviděla tam třetí z členek. Velitelka na sobě měla šátek i s maskou a kápí, takže jsem její obličej stále neviděla. Cassandra jen zavrtěla hlavou a nic neřekla, za to jsem uslyšela Carmenin smích. Taky jsem se usmála. Jejich konverzace mě pobavila.

„Budete vy mými osobními strážkyněmi?" zeptala jsem se jich. Lady Sarafine nesouhlasně zamlaskala. Nechápavě jsem se na ni podívala. Jako obvykle něco vyšívala a mě už to začínalo vadit. Ten její stálý klid, i poté kdy nás přepadli a mě málem zabili. Měla být mou poručnicí, měla jsem být její chráněnkou, nemělo se mi nic stát pod jejím dohledem, ale byla bych mrtvá nebýt členek Galaenu. Měla mi u krále zajistit lepší ochranu než jen jednoho muže, alespoň do doby než překročíme hranice našeho království nebo do doby než mě dostanou na starost Galaenky.

„Nikoli, princezno, my vás pouze doprovázíme ke králi," odpověděla mi Cassandra, která si začala pohrávat s dýkou. Vyděsilo mě to, ale nějakým zvláštním způsobem mě to i uklidňovalo.

„Tak kdo mě tedy bude chránit?" Myslela jsem, že bych si z nich mohla udělat během cesty přítelkyně, které bych později měla u dvora, ale opak byl nejspíš pravdou.

„Nemusíte být zklamaná, princezno. Velvyslankyně Corin vybrala jen ty nejlepší."

„A koho?" předběhla mě mladá Carmen.

„Zvědavost členkám Galaenu nesluší, Carmen," napomenula ji velitelka.

„To sice ano, ale za to mají právo vědět jisté informace."

„Informace, které jim ostatní řeknou nikoli, které získají jako vyzvědačky."

„Jenže přesně tak špioni získávají informace a přesně to jsem." Neodolala jsem a usmála se. Jejich konverzace mě pobavila tak jako dlouho už ne konverzace mých dvorních dam.

„Špioni?" zeptala jsem se, abych získala nějaké informace, které mi lady Sarafine odmítala říct. Všimla jsem si, že naše debata přilákala pozornost i Diany.

„V řádu jsme děleny na dané frakce a jsou nám přidělovány úkoly podle ní. Špioni jako Carmen získávají informace a vykonávají nenápadně dané úkoly, které jim jsou dány. Stíny mají za úkol pohybovat se nenápadně a též získávat informace, ale umět je i zpracovávat a jednat podle situace, v které se zrovna ocitly. Pak tu máme taky Magistry, které mají hlavu plnou znalostí a předávají je dalším generacím či Velvyslanci jako je Corin. Ty dohlížejí na zájmy řádu, jak u samotného královského dvoru, tak i na sídlech šlechticů či na dvorech sousedních zemí," vysvětlila mi Cassandra a já byla vděčná za nové informace, kterými mě obohatila.

„Jaké jsou vaše funkce?" zeptala se dychtivě Diana.

„Špion, Stín a Střelec."

„Carmen je Špion, vy asi Střelec, když jste mě zachránila šípem a vaše velitelka je tedy Stín?" zeptala jsem se, abych si to ujasnila. Cass přikývla a usmála se.

„Mladá a chytrá, vzácné vlastnosti pro budoucí královnu," řekla velitelka spokojeně.

„A krása není další z těch vlastností?" zeptala se Diana.

„Král si ji vezme i kdyby nebyla chytrá ani krásná, tak jí nepleťte hlavu," vložila se do toho odhodlaně lady Sarafine. Dívkám okamžitě zmizela radost z obličeje a nahradilo je zklamání.

„Neznáte krále ani jeho choutky," odpověděla mu klidně Cassandra a začala si dýkou vyloupávat špínu zpoza nehtů.

„Nepotřebuji je znát, žena by měla stát po boku svého muže a být mu ve všem po vůli," řekla lady Sarafine s ledovým klidem. Veškerá radost, kterou jsem před chvílí pociťovala nyní mizela jako pára nad hrncem. Tuhle větu jsem v klášteře slyšela mnohokrát, ale přesto jsem si dovolila doufat, že najdu jednou lásku v muži, který mi bude manželem.

Zpoza plenty se ozvalo odfrknutí stejně jako naproti mně. Lady Sarafine ustala ve vyšívání a pohoršeně se podívala vedle sebe, kde se Cassandra opírala o stěnu povozu.

„To jste neznala starou královnu a její vztah s bývalým králem," promluvila velitelka pobaveně.

„Jejich hádky prý byly slavné, škoda, že jsem je nikdy nezažila," souhlasila s ní Carmen. Vadilo mi, že na ni nevidím, ale musela jsem se spokojit s tím, že ji aspoň slyším.

„Je pravda, že se hádat uměla, taky byla jednou z nás."

„Královna byla členkou řádu?" zeptala se překvapeně Diana. Opět se nadchla debatou a po jejím předešlém zklamání nebylo nikde ani památky. Její tvář opět zdobil úsměv stejně jako Arabelin.

„Prošla výcvikem a po povinně odsloužených třech letech ve službě řádu se stáhla do ústraní do neaktivní služby. Vzala si krále Wolfrika a do roka mu porodila syna, který si prošel taky výcvikem, ale u řádu Rothanu," odpověděla mi Cassandra.

„To jsem nevěděla," přiznala jsem nesměle. Krev se mi hrnula do tváří.

„Nevíte toho ještě mnoho, alespoň z toho co jsem za tu dobu vypozorovala, princezno, ale není se čeho bát. Vaše ochránkyně nebudou mít za úkol vás jen chránit, ale i vám radit v mnoha ohledech. Budou znát dokonce i etiketu dvora, šlechtice co tam jsou a politiku."

„Šlechtična a zároveň Stín v aktivní službě. Takových není moc," přemýšlela nahlas Cassandra a vědoucně se zadívala na svou velitelku.

„Ty víš, kdo mě bude chránit?" zeptala jsem se jí zvědavě.

„Tuším to," odpověděla mi Cassandra, ale pohled nespustila ze své velitelky. Ta si povzdechla a odvrátila pohled.

„A povíš mi to?" vyzvídala jsem dál. Všimla jsem si, jak se na mě lady Sarafine mračí. Mé chování se jí nezamlouvalo, ale bylo mi to jedno. Ve společnosti členek mi bylo lépe než její a navíc jsem se dozvěděla spoustu informací, které by mi ona neřekla.

Cassandra se podívala na mě a ohnula nezraněnou nohu. Položila si na ni ruku. Bylo vidět, že přemýšlí, ale netušila jsem o čem.

„Je to, Elein, že, Cirino?" pronesla hrdě Cassandra. Její otázka byla směrována spíš na velitelku, ale přesto se stále dívala na mě.

„Kdybys nebyla Střelkyně, stala by ses Stínem," odpověděla jí klidně velitelka.

„A to by tě potěšilo."

„Každý dělá to co mu jde nejlépe." Té větě a jejímu smyslu jsem nerozuměla, ale tušila jsem, že má hlubší význam, než se na první pohled zdá.

„Co myslíte, že zrovna teď dělá?" položila Carmen otázku. Zavládlo ticho, jak se každý zamyslel nad odpovědí.

„To ví jen Bohové," odpověděla jí na to velitelka. Cassadra se usmála a přikývla. Schovala dýku zpátky do pouzdra u boku a podívala se na mě. Usmála se. Vrátila jsem jí úsměv. Jejich přítomnost pro mě byla vítaná a už teď jsem se obávala dne, kdy o ně přijdu. Zajímalo mě jaké jsou mé ochránkyně a musela se sama sebe ptát co teď asi tak dělají. Carmen neměla pokládat tu otázku, jelikož teď nad ní budu uvažovat, ale aspoň mi bude cesta lépe utíkat.

Elein

„Nesnáším takové počasí," zanadávala si znovu Naya. Už jsem přestala počítat kolikrát to během naší cesty udělala, ale nedivila jsem se jí. Nadávání na skutečnost, že už od začátku naší cesty jen prší, nebylo nic v čem jsem ji podporovala ani se na ni zlobila. Taky mi to počasí už lezlo na nervy. Byla jsem celá promrzlá a bála se, aby se mi nepodchladil i kůň, ale už nám zbýval jen den cesty a budeme v hlavním městě a tudíž i na hradě krále. Zaměřila jsem svou mysl na teplou postel, pořádnou koupel nebo jen čisté suché šaty. Jen díky takovým myšlenkám jsem nevrčela jak Naya.

„Na pobřeží je zrovna období deštů, takže se není moc co divit, že nás jeden z nich chytil i cestou," odpověděla jí unaveně Denej. Zadívala jsem se na ni. Hrbila se v sedle. To byl jediný náznak únavy, kterou jsem s ní i našimi zvířaty sdílela.

„Jestli po mě bude chtít Corin, abych hned po příjezdu nastoupila rovnou do služby budu ji nesnášet," zavrčela Naya.

„To je dost možné, že udělá pokud tam už princezna bude. Naším úkolem je ji hlídat, starat se o ni a podporovat ji," odpověděla jsem jí a přitom jí zopakovala naše hlavní povinnosti, které jsme s novou funkcí získaly.

„Neee," zanaříkala Naya. Chvílemi byla jako malé dítě, ale nestěžovala jsem si. Lepší, aby byla jako malé dítě než, aby byla zase opilá a s nějakým chlapem v posteli.

Dovolila jsem si na chvíli zavřít oči a důvěřovat svému koni, že mě neshodí během té chvíle, kdy si odpočinu. Bolel mě zadek od té dlouhé cesty. Mohly jsme si sice protáhnout nohy a jít chvíli pěšky, ale lepší jet po rozbahněné cestě na koni než pěšky. Kromě toho jsem měla i hlad, jelikož jsem od rána nic nejedla a byla mi šílená zima. Únava se na mě podepisovala z naší trojice nejvíc, jelikož jsem byla na cestě déle než ony.

Otevřela jsem oči, když jsem zaslechla pobrukování. Otočila jsem se k Naye. Šlo to od ní tím jsem si byla jistá.

„Nayo?" oslovila jsem ji opatrně. Jely jsme v dešti, mlha se pomalu začínala vznášet nad zemí, byly jsme hladové a unavené a ona si zpívala?

„Co? Je to lepší než myslet na to, jak mi kručí v žaludku," odpověděla mi a dál si broukala. Protočila jsem oči, ale musela uznat, že má pravdu. Lepší myslet na hezké věci než na to v jaké situaci teď jsme, ale na druhou stranu vždy to může být horší.

„Víte co je za výhodu popíjet v hostincích?" zeptala se Naya. Kde jsou ty chvíle, kdy během cesty mlčela? Teď mi opravdu začínaly chybět.

„Pití zdarma?" tipla si Denej. Pousmála jsem se. Určitě se trefila stejně jako se svými šípy.

„Ne. Vždy se tam člověk naučí nějakou písničku, třeba tuhle. Cestou vzdálenou, s písní začatou. Cestou vzdálenou, s písní nedokončenou. Znáte ji?"

„Ne," odpověděli jsme s Denej zaráz. Doufala jsem, že to Nayu umlčí, ale spletla jsem se.

„Cestou vzdálenou, s písní začatou, cestou vzdálenou, s písní nedokončenou. Jedu krajinou, v přítmí pod vrbou, s písní zpěvavou a hlavou skloněnou. Cestou vzdálenou, jedu krajinou, cestou vzdálenou, s písní nedokončenou. Toulám se krajinou, nejedu za jinou. Toulám se krajinou, hledám duši spřízněnou. Jedu za tebou, za tou jedinou. Jedu za tebou, za mou duší spřízněnou."

„Hospodská otrhovačka," řekla Denej, když si Naya dozpívala.

„Ale pěkná," namítla jsem a podívala se na ni. Skrz masku se šátkem, kterým si chránila obličej před deštěm a zimou jsem jí sice neviděla do obličeje, ale její odvrácená hlava mi byla jasným znamením, že ač nerada, musí se mnou souhlasit. Usmála jsem se a zadívala se zpátky na cestu. Přes hustý déšť jsem toho moc neviděla, ale věděla jsem, že jsme už blízko hlavního města. Těšila jsem se až tam dojedeme a znovu uvidím Corin, která pro mě jednu dobu byla jako matka. Stýskalo se mi po ní a já se těšila na naše shledání.
Tak jsem si nejdřív myslela, že dneska kapitolku vydat nestihnu, ale nakonec se mi povedla najít chvilka a zveřejnit další kapitolu. :) Příští úterý ahoj. :)