Fleargine

Už jsem si začínala zvykat na ranní rutinu, kdy jsem se vzbudila a služebné mě okamžitě začaly chystat na další den. Pokaždé u mě byla nějaká ze strážkyň. Dnes to byla opět Denej.

„Kde je Elein?" zeptala jsem se jí, jelikož mi došlo, že jsem ji už dlouho neviděla. Člověk by si mohl myslet, že se mi vyhýbá, ale netušila jsem proč.

„Musela ještě něco vyřídit," odpověděla mi Denej aniž by se jen otočila od okna.

„Poslední dobu toho vyřizuje nějak moc." Myslela jsem, že v ní mám přítelkyni, ale teď to vypadá, že jsem se v ní spletla.

Denej se zasmála a otočila se.

„Elein získala od krále dva dny k tomu, aby našla osobu, která usilovala králi o život. Nikdo o tom nesměl vědět, aby její plán vyšel, což se taky povedlo. Přidá se k nám hned jak dodělá výslech vězňů." Polil mě stud. Spletla jsem se v situaci, ne v osobě. Přišla jsem si jako hloupá holka. Tedy princezna. Hloupá princezna co se s takovou stane hloupou královnou. Vzpomněla jsem si na chlapce, o kterém se včera tolik mluvilo a dělalo se mi špatně jen z představy toho jak je mučen.

„Jak moc. Chci říct." Nedokázala jsem najít správná slova. Podívala jsem se na Denej s nadějí, že pochopí co se jí snažím říct.

„Nic necítí. Elein nepoužívá u svých výslechů násilí, pokud k tomu nemá hodně velký důvod ne-li obrovský." Teď jsem byla zmatená. Byla jsem zvyklá, že když probíhal výslech, vždy u něj bylo použité násilí a s ním se pojila i bolest.

„Jak je potom vyslýchá?"

„Elein nepoužívá násilí, ale umí skvěle číst v lidech. Klade otázky tak šikovně, že se dotyčný přizná aniž by to věděl." Zůstala jsem omráčeně sedět a obletovat jednou ze služebných, zatímco jsem se snažila vstřebat fakt, že výslech nemusí znamenat synonymum pro bolest a mučení.

„Snídaně je připravená v salónku," vyrušila mě Joel. Jako vždy i dnes oplývala dobrou náladou a úsměvem. Její nadšení z nového dne bylo chytlavé. Usmála jsem se na ni.

„Děkuji." Joel přešla k druhé služebné, která mi zrovna chtěla do vlasů dát diadém.

„Myslím, že tohle už nebude třeba," zadržela ji a položila šperk zpátky do šperkovnice. Následně mě chytila za ruku a vytáhla na nohy. „Sluší vám to. Tak a teď honem než vám vystydne snídaně."

Joel mě chytla pevně za ruku a táhla mě s nadšením ke dveřím. Neunikl mi Denein překvapený výraz. Musela jsem si přidržet šaty, abych o ně nezakopla, když mě Joel táhla chodbami k salónku. Než jsem se stihla nadát prostrčila mě dveřmi dovnitř a zavřela za mnou. Zadívala jsem se na dveře a snažila se pochopit Joelino chování.

Za mnou se ozvalo odkašlání. Čekala jsem, že budu jíst se svými dvorními dámami a lady Sarafine, ale ani jedna z nich tam nebyla. Stůl oplýval jídlem jako vždy, ale za ním nestály mé dámy, nýbrž král. Teď jsem litovala jak svého vstupu sem, tak i prostějších šatů, do kterých mě služebné oblékli.

„Veličenstvo," pronesla jsem a poklonila se.

„Napadlo mě, že bychom mohli společně posnídat, tak jsem nechal připravit vaše oblíbená jídla," promluvil král. Pomalu jsem přešla ke stolu a měl pravdu. Byl tu můj oblíbený rybízový koláč, medový bochník nebo kozí mléko. Musela jsem se usmát.

„Prosím, posaďte se." Král stál za židlí. Posadila jsem se a přisunula se ke stolu. V ústech se mi sbíhaly sliny na všechno to výborné jídlo. Richard si sedl na židli naproti mně a začal si na talíř dávat nejrůznější pokrmy.

„Tak jak se včera vyvedla vaše akce?" zeptal se mě král.

„Mno, nezažila jsem jich mnoho, takže nemohu porovnávat, ale jsem názoru, že se vyvedla. Konverzace nikde nevázla, avšak témata byla poněkud stejná v jednu chvíli," přiznala jsem a byla ráda z toho, že spolu opět komunikujeme. Naposledy jsem se s králem viděla před dnem, kdy jsme vedle sebe seděli na trůnech před celým dvorem, když tedy nepočítám včerejšek, kdy jsem mu ošetřovala zranění. Jediná chvíle, kdy jsme spolu byli, jelikož následně i s lordem Michaelem odešli pryč.

„Opravdu? A jaká to byla?" Jeho zájem mi rozhodně nevadil. Bratr ani otec se mě nikdy neptali na něco tak podřadného. Už jsem se chystala, že mu odpovím, když dovnitř doslova vpadla lady Loret.

„Á dobrou chuť přeji. Princezno. Richarde," popřála nám a rázným krokem došla až ke stolu a posadila se na jednu z volných židlí poblíž Richarda.

„Lady Loret," pozdravila jsem ji. Včera mi hodně pomohla, ale stejně jsem se nakonec nejvíc bavila s lady Nisou. Její vyprávění o Transii pro mě bylo značným přínosem.

„Teto. Copak tě sem přivádí?" zeptal se jí král.

„Slyšela jsem, že jsi nechal uspořádat snídani pro rodinu, tak jsem se dostavila." Neušlo mi královo nadzvednuté obočí, kterým jakoby říkal opravdu?

„Jenom žertuji. Mám dobré zprávy. Elein se povedlo dostat přiznání z toho muže, z kterého vyplynulo, že kluk je v tom opravdu nevinně. Zároveň mám i špatné zprávy, jelikož jsem cestou potkala mou milovanou lady Owen a můžu jen říct, že ta stará ježibaba mi nechyběla. Věřil bys tomu, že i po těch letech mě stále nazývá courou a děvkou? A to je tvůj otec už po smrti a králem jsi ty. Jí to snad nikdy neomrzí."

„A je to tu zase," pronesl potichu Richard a projel si rukou vlasy. Nechápala jsem to.

„Omlouvám se, ale zajímalo by mě jaký problém s vámi lady Owen má." Začínala jsem svou neznalost nesnášet. Pamatovala jsem si na lady Owen i na to, jak se mé Strážkyně zmínili o tom, že je stejná jako její manžel, ale netušila jsem jaký problém může mít s lady Loret. Ano neměla sice nejvybranější chování, jak několikrát zmínila lady Sarafine, ale nezdálo se mi, že by ji tu někdo neměl rád.

„Máme starý spor nebo spíš je na mě naštvaná jen proto, že jsem byla královou milenkou a ne ona. Ale to že se snaží svou dceru dohodit králi je jí jedno. Rašple jedna stará, zakrslá." Tak tady vězel problém. Richard položil svou ruku na její.

„Nedělej si kvůli tomu starosti teto. Je to starý spor, který nikdy neskončí. Navíc jsem rád, že ses tehdy stala královou milenkou ty a ne ona. Dokážeš si představit co by ze mě vyrostlo pod jejím dohledem?" chmury v obličeji lady Loret vyhnal úsměv.

„Rozmazlený starý spratek," odpověděla mu se smíchem. Její smích byl natolik nakažlivý, že jsme se s Richardem taky rozesmáli.

„Tak a teď žerty stranou i s lady Owen. Naštvala mě ještě jednou věcí," přiznala lady Loret a těkala pohledem ze mě na krále. Richard si povzdechl.

„A to?"

„Vaše svatba." Ty dvě slova donutila Richarda vyprsknout nápoj, který zrovna pil. Měl divnou hnědou barvu, takže jsem ho ani nezkoušela, ale myslím, že se jednou Elein zmínila o tom, že je to káva.

„Teto..."

„Ne. Tohle dořeknu a ty mě vyslechneš. Lady Owen není jediná kdo mluví o tom, že už by se mělo začít s přípravami ke svatbě. Je jen jediná kdo to říká nahlas a nebojí se to zmínit přede mnou. Jsi jako tvůj otec. Ten tvou matku miloval, ale když si ji měl vzít a pokračovat v dynastii, otálel a odkládal to, jenže tenhle přepych si ty dovolit nemůžeš, i kdybys chtěl princeznu před svatbou pořádně poznat. Vaším sňatkem dojde k splnění smlouvy, kterou vaše království podepsali a ke splnění musí dojít co nejdřív jinak může dojít ke změnám. Nechceš se do týdne ženit, budiž, ale udělej nějaký čin, kterým ostatní umlčíš." Richard se opřel o židli a podložil si hlavu rukou. Podle jeho výrazu mu nejspíš tohle téma nebylo příjemné stejně jako mě.

„Pokud se nemýlím už jsi i přišla na způsob, jak je umlčet."

„Zásnubní ples s hostinou." Teď jsem to byla já, která se začala dusit, jen místo vody mi zaskočil kousek koláče. Richard okamžitě vstal ze židle přeběhl ke mně a několikrát mě pobouchal po zádech, dokud jsem se nepřestala dusit.

„Tady." Vzala jsem si od něj pohár s vodou a napila se. Ples a hostina znamenalo jediné. Naučit se několik druhů tanců a kroků k nim i vybrané chování k vystupování na veřejnosti. To poslední jsem zvládla lehce, jelikož jsem nemusela moc mluvit, ale pochybovala jsem o tom, že tentokrát budu mít stejné štěstí. Děsila mě představa plesu.

„Kdy navrhuješ, aby proběhl?" zeptal se jí Richard klidně a položil mi ruku na rameno.

„Co nejdřív."

„To je dle tebe kdy?"

„Musí se nachystat menu co se bude podávat, musí se sehnat muzikanti což nebude asi to nejtěžší, princezna bude potřebovat šaty, ne že byste doteď nosila oblečení nehodné plesu, ale bude třeba něco čím ostatní omráčíte, abyste tak skryla své nedostatky. Dále princezna se musí naučit taneční kroky, jelikož pochybuji, že byste je uměla, ale nebojte se. S Nisou se o to postaráme a plno dalších věcí se musí připravit."

„Takže?"

„Ode dneška za pět dní. Postarám se o pozvánky."

„A nejen o ně." Tentokrát to byla zmateně lady Loret, kdo se podíval na Richarda.

„Postaráš se o přípravy, když už jsi s tím nápadem přišla," řekl král a jeho hlas prozrazoval, že námitky nejsou povolené. Teď jsem lady Loret litovala. Byla na všechny přípravy sama.

„Že já radši nedržela hubu," neodpustila si připomínku. Přiložila jsem ruku k ústům, abych skryla úsměv.

„To bys jinak nebyla ty, tetičko," odpověděl jí Richard a přešel k ní, aby ji dal pusu na líci. „Ale můžeš si k tomu vzít někoho na pomoc, ale nikoho jako lady Owen."

„Neboj chlapče. Tak pitomá nejsem. No nechám vás dosnídat a potom se můžeme pustit s princeznou do nácviku tanečních kroků a myslím, že je naučíme i vaše dvorní dámy." Lady Loret poplácala Richarda po tváři než vstala.

„A abych nezapomněla. Při včerejším sedánku mi přišlo, že si rozumíte s lady Nisou," řekla lady Loret, když se zastavila v chůzi a otočila směrem ke mně až se kolem ní látka stříbrných šatů zavlnila. Své blond vlasy měla kvůli límci vyčesané do drdolu nahoru. Jako vždy jí to slušelo.

„Zdála se být jako milá a vzdělaná dáma a skvěle se s ní vedla konverzace," přiznala jsem.

„Pokud souhlasíte mohla by se stát vaší dvorní dámou. Jak jste sama řekla je vzdělaná, mluví plynně několika jazyky a ovládá dvorní etiketu dvou královských dvorů." Sice už mi několikrát bylo řečeno, že si budu muset vybrat dvorní dámy, ale nenapadlo by mě, že k tomu dojde tak brzo. Nebyla jsem připravená rozhodnout se tak brzo, ale vždy jsem přece mohla své rozhodnutí zrušit ne? Navíc lady Nisa byla v mém věku a co se prvního dojmu týče, tak na mě zapůsobila.

„Ano myslím,že mohla."

„Skvělé. Už se ubytovává v komnatách ve vašem křídle určených pro dvorní dámy. Richarde krásný den a princezno na vás se těším po snídani v tanečním sále. Doufám, že si Denej ještě pamatuje jak hrát na housle a Naya ještě nerozbila flétnu, kterou ji Corin dala k desátým narozeninám." S těmi slovy lady konečně opustila místnost a my mohli s Richardem pokračovat v snídani. Zdál se být zamyšlený, tak jsem ho nechtěla rušit, takže jsem jen pojídala pokrmy, které my připravili.

Když král dosnídal, já ještě popíjela svůj čaj. Vstal od stolu a přešel ke mně, aby mě políbil do vlasů a popřál mi krásný den. Následně odešel a bylo na něm vidět, že stále nad něčím přemýšlí. Jakmile odešel z místnosti, vstoupila dovnitř Denej a její vlk se rozeběhl ke stolu a opřel se o něj předními tlapkami. Na stole zůstal ještě kus šunky, tak jsem z něj kousek odkrála a dala mu ji. Tím že mě Denej nezastavila jsem usoudila, že to ničemu nevadí. Vlk si ji ode mě spokojeně vzal a následně odběhl zpátky ke své paničce. Dopila jsem zbytek čaje a připravila se na muka, která mě čekala. Co se tance týkalo, nikdy mi nešel a naučit se taneční kroky bude mé peklo na zemi.

Taneční sál v královniných komnatách byl na můj styl až příliš velký a to jsem radši ani nechtěla vědět, jak velký je sál, v kterém se naše zásnuby budou konat a kolik lidí tam bude. Teď nás tu bylo jen sedm. Lady Loret s lady Nisou se mě a mé dvorní dámy snažili naučit taneční kroky, zatímco mé Strážkyně hrály na hudební nástroje. Denej hrála na housle, Naya vyměnila flétnu za tamburínu a Elein ovládla struny kytary. Překvapilo mě, že se naší malé hodiny neúčastnila i lady Sarafine, ale popravdě mi to vůbec nevadilo. Určitě by mě pořád napomínala a kárala. Lady Loret byla její úplný opak. Plně mě podporovala, i když jsem jí neustále šlapala na nohy.

Dívky dohrály a lady Loret si zhluboka povzdechla.

„Ještěže máme ještě pár dní k tomu dopilovat nedostatky. Kroky si jinak pamatujete ne?" Jinak řečeno, najít způsob jak zakrýt mé nedostatky. Tu větu často mí rodiče používali, když mi něco nešlo podle jejich představ.

„Myslím, že by se hodila malá přestávka. Nohy přece potřebují odpočinout po tom neustálém cvičení," řekla lady Nisa. Nejspíš vycítila mé chmury a snažila se mě jen rozptýlit.

„Spíš by to chtělo nějakou živější muziku než tuhle nudu," vložila se do debaty Naya a svalila se do pohovky. Posadila jsem se ke stolu s občerstvením a zadívala se na své Strážkyně. Denej si poklepávala se smyčcem o nohu a Elein brnkala o struny.

„Mě jeden tanec napadl," řekla a tajemně se pousmála.

„Jaký?" zeptala jsem se. Doufala jsem, že se mi povedlo do hlasu vložit trochu nadšení, i když jsem se na žádný tanec už netěšila.

„Tleskačka," odpověděla mi. Denej přestala poklepávat smyčcem o nohu a dokonce i lady Nisa se na židli narovnala a nedočkavě čekala co odpovím. Jenže před odpovědí mě zachránilo klepání.

„Dále," vyzvala jsem osoby za dveřmi.

Do místnosti vešli mě velmi známé tři osoby a jedna neznámá.

„Sissi, stůj!" vykřikla malá holčička, které mohlo být něco okolo deseti let na zvíře, které mělo zlatavou srst a bylo vyšší než vlci, na které jsem byla zvyklá. Zvíře se zastavilo v pohybu a otočilo na holčičku, která se za zvířetem rozeběhla. To se nejspíš leklo a dalo se do běhu.

„Sissi!" okřikla ji holčička, zatímco se jí Carmen s Cass smáli a Cirina kroutila hlavou.

„Mláďata," povzdechla si lady Loret, ale ani ona se nesnažila zakrýt úsměv na tváři.

„To je puma?" vydechla uchváceně lady Nisa a zvedla se ze židle, aby zvířeti zatarasila cestu. Mé dvorní dámy jen vyděšeně sledovali tvora, který nejdřív na nataženou ruku lady Nisi vrčelo, ale následně ji očichalo a přitulilo se k ní.

„Je přítulná," rozplývala se nad ní Nisa a škrabala zvíře. Dívka k ní doběhla a mračila se na pumu.

„Je to příšerná potvora. Stále si dělá co chce." Vykulila jsem oči nad slovníkem dívky, která chytila pumu za obojek, který měla na krku.

„Jako její majitelka," poškádlila ji Elein a zazubila se na dívku. Ta na ni vyplázla jazyk.

„Omlouváme se, že vyrušujeme vaši hodinu tance, Výsosti, jen jsme se přišli rozloučit a ujistit se, že jste opravdu ve správných rukou, což jak vidím jste," promluvila Cirina a vysvětlila tak svou přítomnost.

„Odjíždíte? Myslela jsem, že zde pobudete déle."

„Máme povinnosti na západě, na našem panství. Navíc Cass se noha léčí velmi dobře, problém s pokusem o vraždu krále je vyřešený a Sira musí zpátky na hrad do výcviku."

„Pff, jako bych ho potřebovala," odsekla dívka a vysloužila si tak od Cass pohlavek.

„Neuškodila by ti trocha skromnosti a úcty," napomenula ji Denej.

„A to proč? Špehovala jsem celý den člena Rothanu a ani si mě nevšiml," chlubila se dívka a narovnala se.

„Tak to musel být pěkný hlupák," zasmála se Carmen, ale poplácala Siru po zádech.

„Byl to Caleb," prozradila Elein a začala vybrnkávat nějakou melodii. Dívce se hned do obličeje vkradl zářivý úsměv, když melodii poznala.

„Tleskačka!" vykřikla nadšeně a Elein přikývla.

„Zrovna jsme to chtěli princeznu a její společnice naučit," prozradila jí Denej. Sira pustila obojek pumy, chytila Carmen za ruku a táhla ji do prostoru. Nejdřív jsem nechápala proč, ale později jsem to pochopila. Carmen se Sirou začaly tleskat do rytmu Eleiny kytary. Denej se k ní přidala s houslemi, zatímco Naya odložila tamburínu, popadla lady Nisu a společně přešli k dívkám, aby se k nim přidaly. To co začalo u tleskání se změnilo v rytmus, který dívky přerušovali tancem. Nejdřív si spolu několikrát tleskli, pak se postavili do kruhu, položily si ruce na ramena a točili se do kolečka. Vypadalo to tak lehce a zábavně, ale pochybovala jsem o tom, že bych to zvládla. Arabela s Dianou se k nim opatrně přidali a okamžitě byli vtaženy do kruhu a tleskání.

„Je tomu sice už dlouho co jsem to tančila, ale neodolám," řekla lady Loret. Čekala jsem, že se k dívkám přidá, avšak ona mě chytla za ruku a vytáhla na nohy. Dřív než jsem stihla zaprotestovat, jelikož jsem jim nechtěla pokazit tanec byla jsem vtažena do tance i já. Dívky se smáli a točili do kruhu. Když byl čas na tleskání, skončila jsem v páru právě s malou Sirou, která se zářivě usmívala a úplně ignorovala mé zmatené tleskání. Nenechala se mnou splést. Jakmile mělo znovu přijít točení, Elein s Denej změnily rytmus a dívky se začali proplétat. Chvíli mi trvalo než jsem pochopila, kterým směrem se dát, ale ostatní mi pomohli. Tanec mě pohltil i přes mou zaostalost a já se musela s ostatními smát. Naya měla pravdu. Tento tanec byl rozhodně živější než ty předešlé.

Tak další pondělí, další kapitolka. Jen díky tomu, že mám v tomto příběhu předepsané kapitoly, vám je mohu takto každé pondělí vydávat, jelikož jinak nestíhám snad skoro nic. :D Taky to tak máte nebo máte spíš fůru času? No nic těším se na vás další pondělí. :)