Ujky jujky, já dnes zapomněla přidat další kapitolu, ale naštěstí je za čtyři minuty půlnoc a já svou chybu rychle napravuji. Doufám, že se vám kapitola zalíbí. :)

Fleargine

Setkání s králem proběhlo úplně jinak než jsem si představovala. I on sám byl jiný než jsem si myslela a už vůbec jsem nečekala, že se král bude přátelit s člověkem jako byl lord Michael a nechá si radit od žen. Můj otec názor mé matky vždy jen odmávl rukou, ale král Richard si ženský názor vyslechl. To pro mě bylo neobvyklé.

Následovala jsem Elein. Když jsme se poprvé setkaly, měla po boku vlka, ale ten mezitím někam zmizel stejně jako žena, s kterou jsme se setkaly před místností a členky, které nás doprovázely na cestě. Rozhlížela jsem se okolo sebe a nevycházela z údivu. Královo křídlo bylo střídmě zařízené. Nebyly tu žádné okázalé dekorace, které měly člověka přivádět k údivu. Byly tu jen věci, které zkrášlovaly zdejší část.

Nechala jsem se vést Elein po schodech o patro níž. Zdejší část chodeb byla víc zkrášlena. Bylo tu hodně podstavců s vázami s květinami a ozdobných závěsů.

„Kde to jsme?" zeptala jsem se zvědavě.

„V královnině části hradu. Tohle bude vaše křídlo. Jestli vás překvapuje vzhled, tak je to tím, že královna pořádala mnohé akce zde, a když sem přijel někdo důležitý, pohostila jeho manželku zde. Tohle křídlo mělo reprezentovat, ale královo křídlo je spíš jen pro krále. V zasedací místnosti řeší věci jen s několika vyvolenými, ale pokud potřebuje něco řešit s více lidmi, chodí do zasedacího sálu v hlavní části hradu. Většinou se tam sejde většina šlechticů a je tam až příliš hluku. Naštěstí jsem to ještě nezažila a netěším se na den, kdy se tomu tak stane. A drobná informace jako bonus. Zasedací místnost v králově křídle je vám plně otevřená. Můžete dovnitř i ven chodit jak chcete, ale do zasedacího sálu v hlavní části máte zákaz vstupu, tedy přesněji do samotného sálu, avšak nahoře je galerie, kde můžete během zasedání být, nesmíte však dělat hluk a jakkoliv zasahovat do jejich debat."

„Chápu." Bylo to matoucí, ale chápala jsem to. Na otcově dvoře se taky žádná žena nesměla účastnit porad krále s radou, proto mě nepřekvapovalo, že tomu je tak i zde. Co mě ale překvapilo byla galerie, odkud jsem mohla vše pozorovat. Zdejší dvůr se od toho otcova tolik lišil, ale pouze v lepším. Jak se zdálo, ženy zde měly své pravomoce a nebyly tolik omezovány jako u nás.

Elein otevřela dvoukřídlé dveře s vyrytými ornamenty na nich a před námi se objevila velká místnost. Nemohla jsem od samého údivu popadnout dech. Po stěnách byly v pozlacených rámech zavěšená zrcadla s obrazy a uprostřed se na velkém červeném koberci kruhového tvaru nacházelo několik křesílek s polstrováním, sedaček a stolečků. V jednom rohu byly položené hudební nástroje a v jedné ze stěn byly oblouková okna bez skel.

Elein přešla k obloukovému průchodu. Zamířila jsem k ní a zadívala se stejným směrem jako ona. První co jsem uviděla byly velké květináče s rostlinami.

„Společenský salón s průchodem na vaši osobní terasu. Je to taková zmenšená zahrada s keři, květinami a malými stromky. Je tu i krytá část, takže můžete být venku, i když prší nebo sněží. Na tuhle verandu mají povolený vstup jenom vaše dvorní dámy, vaše Strážkyně, tedy já, Denej a Naya, s kterou vás ještě seznámím, popřípadě osoba s vaším svolením a samozřejmě král. Ten terasu nemá, ale někdy navštíví vaši."

„Jakto, že král nemá svou terasu?" zeptala jsem a vstoupila na ni. Byla velká a oddělená od zbytku hradu, takže sem nebylo moc vidět. Leda tak z vrchních oken, ale pokud jsem mohla soudit tam asi žádní šlechtici nebyli. Elein pokrčila rameny a zadívala se na Arabelu s Dianou, které zkoušely pohodlí křesílek a smály se u toho.

„Tento hrad byl vystaven před mnoha lety a nikdo netuší, proč má podobu jakou má. Povídá se, že královna, pro kterou byla terasa vystavena měla poraněné nohy a nemohla se tedy moc pohybovat po hradě. Milovala ale přírodu a jelikož do zahrad chodit nemohla, nechal pro ni král vybudovat terasu na důkaz své lásky k ní." Nic takového neměla ani moje matka. Měla pouze balkón, který navštěvovala jen ojediněle. Asi na terase budu trávit hodně času.

„Jsou všechny místnosti v mém křídle takové jako tento salón?" zeptala jsem se Elein a vešla z terasy zpátky do salónku.

„Většina."

„Není tu žádný krb. Nebývá tu zima, když sněží?" Nemohla jsem příval otázek, který se valil z mých úst zastavit. Elein ukázala na podlahu a následně poklepala na stěnu.

„Z krbu je moc špíny a saze zdejšímu nábytku neprospívají. V některých pokojích ve vašem křídle krby jsou, ale zrovna zde ne. Zdejší podlaha i stěny jsou vytápěny z prádelny, kotelny, kuchyně a dalších místností, které se nacházejí o něco níž pod vašimi komnatami. Stavitel hradu byl velmi chytrý a nadaný muž. Sama si často kladu otázku, jak takové sídlo mohl vybudovat."

„Je to tu přenádherné a úžasné."

„A to jste neviděla celý hrad. Sám o sobě je nádherný, ale i plný záhad a tajných chodeb a místností." Elein přešla k jednomu ze zrcadel a uchodila do ruky svícen, který byl připevněný na zdi. Zatáhla za něj a něco cvaklo. Pustila svícen a odtáhla zrcadlo. Za ním se nacházela tajná chodba.

„V případě nouze, tajná chodba s možností úniku. Je jich tu na hradě mnoho, ale člověk se v nich musí vyznat, jinak zabloudí," vysvětlila a následně tajnou chodbu zase schovala za zrcadlo. Zdejší hrad mě nepřestal udivovat.

„Připravená na zbytek? Zavedu vás rovnou do vašich komnat, abyste se mohla připravit na večeři s králem a vašim dvorním dámám ukážu pokoje určené pro ně. A když jsme u dvorních dam je zvykem, že si královny vždy zvolí nejméně dvě ženy ze šlechty, které jí dělají společnost, takže i když máte své přítelkyně, budete si muset vybrat další dvě ženy z našich řad šlechty." Zůstala jsem stát v pohybu, zatímco Elein zamířila ke dveřím na druhé straně salónku.

„Ale já odtud nikoho neznám. Netuším koho bych měla zvolit jako své společnice." Sice jsem před cestou sem pořádně neznala ani Dianu s Arabelou, ale během cesty jsme měli možnost se blíže poznat.

„Někoho vám vyberu, princezno. Musí to být vysoce postavené ženy z dobrých rodin," řekla lady Sarafine, která kontrolovala svůj vzhled v jednom ze zrcadel. Elein si odfkla.

„Tím myslíte ženy, které budou princeznu hlídat, dávat jí špatné rady a špehovat ji i krále pro blaho svých manželů? Navíc je mi líto, madam, ale jakožto princeznina Strážkyně ručím za její bezpečí a tím pádem mám i co mluvit do výběru jejích dvorních dam, takže je můžu jak jmenovat tak odvolávat. To je jedna z mých pravomocí a nebojte se, princezno. Vybereme vám někoho, kdo vám sedne a navíc si je nemusíte vybírat hned, máte čas, ale jen do doby než bude svatba a vy se stanete královnou." Lady Sarafine se zamračila na Elein, která si z jejího pohledu nic nedělala a otevřela dveře. Cassandra mi o ní vyprávěla. Označila ji jako mladou a chytrou dívku, která dokázala odhadnout lidi a uměla s nimi i jednat. Nemělo by mě tedy udivovat, že se dokázala lady Sarafine vzepřít a umlčet ji. Překvapilo mě spíš, že se lady Sarafine umlčet nechala dívkou, která byla jen o něco starší než já. Jak řekla Casisie, možná opravdu se z mých Strážkyň stanou i mé přítelkyně.

Nadšeně jsem Elein následovala dál do svých komnat a s úsměvem se rozhlížela okolo. Zdejší křídlo bylo opravdu nádherné a dechberoucí. Elein ukázala Dianě s Arabelou i Sarafine jejich pokoje. Nešlo si nevšimnout, že ten lady Sarafine byl od mé komnaty nejdál. Elein otevřela poslední dveře v chodbě, kterou jsme zrovna šly.

„Váš pokoj, princezno." Vešla jsem dovnitř. Po pokoji pobíhali služebné a uklízeli věci z truhel do skříní. Elein ukázala k proskleným dveřím.

„Ty vedou na balkón. Pak tu jsou další do koupelny a do vaší osobní šatny, což mi připomíná, že musíme dát vědět švadleně, aby se ujistila, že vám šaty sednou a vybrat nějaké na zítřejší den."

„A dnešní večeři," řekla jsem jí stále s údivem v hlase. V klášteře jsem měla jen malou komůrku, ale tento pokoj byl obrovský. Velká postel na vyvýšeném podstavci mě lákala nejvíc. Neodolala jsem a skočila do ní. Byla tak měkká.

„Denej, ohlídej princeznu, Corin se mnou chtěla mluvit," oslovila Elein svou přítelkyni.

„Nemohu. Naya někam zmizela a musím hlídat krále," odpověděla jí Denej. Elein si povzdechla.

„Corin bude muset počkat."

„Promiň." Denej položila Elein ruku na rameno. Ta jen pokývla hlavou a vešla skrz jedny dveře do další místnosti. Z postele jsem do ní neviděla.

„Princezno." Denej se poklonila a vzápětí odešla z komnaty se svým vlkem v patách. Tedy aspoň jsem hádala, že to byl její vlk, protože se tu z ničeho nic objevil i druhý, ale ten zamířil do vedlejší místnosti k Elein.

Seskočila jsem z postele, jelikož mě upoutal závěs poblíž krbu na druhé straně místnosti. Přešla jsem k němu a odhrnula ho. Schovával malou místnost s postelí, židlí a stolečkem, na kterém byla svíce.

„Místnost určená pro jednu z nás. Závěs je lepší než dveře, nedá se totiž zablokovat a rychle se k vám jedna z nás dostane, pokud vás někdo napadne." Otočila jsem se. Elein stála opřená u zdi a vlk se opíral předními tlapkami o svou paničku. Poslušně držel, zatímco ho Elein škrábala za ušima.

„Budu vás mít neustále za zády, ať půjdu kamkoliv?" Elein se usmála.

„Na jistá místa ne, ale budeme s vámi trávit většinu času, dohlížet na vás. Někdy o nás ani nebudete vědět, ale přesto tam budeme. Buď my nebo naše zvířata." Zatáhla jsem závěs a rozhodla se prozkoumat jedny ze záhadných dveří. Vedly do šatny, které dominovalo jedno velké zrcadlo. Po celém obvodu místnosti byly buď skříně nebo police se botami. Některé byly mé, které jsem si sebou přivezla, ale většina byla nová. Nenechala jsem se unášet rozmarem a radši se vrátila zpátky do svého pokoje. Posadila jsem se na jedno z křesel u prosklených oken, abych nechala služebné dělat jejich práci.

„Proč jsou zdejší okna prosklená, ale v jiných komnatách ne?" Byla to jedna z věcí, kterých jsem si všimla, když jsem nakoukla do pokojů svých společnic.

„Máte výhled k moři, takových pokojů na hradě mnoho není. Je na něj krásný pohled, obzvlášť když je slunečno, ale nevýhodou je, že když je bouře nebo jen déšť, napršelo by vám rovnou do pokoje. U jiných pokojů tenhle problém buď není nebo je vyřešen přístřešky nad okny, které je chrání před deštěm. Takové místnosti jsou, ale na místech, kam člověk moc nevidí nebo se tam nedívá, takže nekazí krásu hradu." Myslím, že mě zdejší hrad bude ještě několik týdnů uchvacovat svou stavbou. Měla jsem hlavu plnou otázek a chtěla jsem využít toho, že mi na ně Elein tak ochotně odpovídá.

„Jak to , že toho tolik víš?" Elein se na mě nechápavě podívala. Rozpřáhla jsem ruce. „Myslím o tomhle hradě. Jeho historii. O lidech zde žijících."

„Je to má práce. Vědět. Navíc mám vzdělání řádu a jako každá právoplatná členka musím něco znát z naší historie i historie našeho království a královského rodu, takže i hradu."

„Aha. Jak dlouho jsi součástí řádu?"

„Už je tomu dvanáct let. Naše výuka začíná v našich dětských letech stejně jako u Rothanu."

„Proč?" Chápala bych kdyby se jen učili pomocí knih, ale podle toho co mi Cassandra během cesty řekla se už od začátku učí zacházet se zbraní. Chtěla jsem se jí už tehdy zeptat, proč tomu tak je, ale strach z lady Sarafine a jejího přísného pohledu mi to nedovolil. Teď tu nebyla a já se mohla volně ptát.

„Protože z dětí jsou nejlepší vojáci."

„Tomu nerozumím," přiznala jsem. Vlk seskočil z Elein zpátky na zem a odešel k posteli, u které si lehl. Elein přešla poblíž mě a zadívala se ven. Též jsem se zadívala z okna. Měla pravdu. Byl z něj nádherný výhled na azurové moře, které odráželo od své hladiny sluneční paprsky.

„Je to motto, které zná každá členka Galaenu i u Rothanu. Zakladatelé řádů ho vždy říkali."

„Kdo byli jejich zakladatelé?"

„Bývalý páni lidí. Mágové. Založili řády jejichž členy byli obyčejní lidé, otroci. Nikdo neví proč to udělali, nejspíš z rozmaru nebo jako důkaz své moci, kdo ví. Jedno je však jisté. Z dětí jsou nejlepší vojáci. Tohle zastávali a nám to nyní slouží jako připomínka na dobu, kdy se lidé sjednotili s řády a svrhli je. Zbavili jsme zemi magie a dosadili nynější královskou rodinu na trůn."

„Právě proto nás chráníte stejně jako máte jisté pravomoce. Tohle už mi Cassandra trochu vysvětlila."

„Koupel je připravená, má paní," řekla jedna ze služebných a vrátila se zpátky ke své práci. Nepamatuji si, že bych jí dala nějaký příkaz, od doby co jsem tady. Zmateně jsem se zadívala na Elein a ta jen pokrčila rameny.

„Vypadáte, že by se vám pořádná koupel hodila. Služebné vám mezitím přichystají šaty se šperky na večer a pak vám do nich pomohou. Já budu poblíž a když ne já, tak Wernie určitě."

„Wernie?" Tohle jméno ještě nezmínila. Elein pokynula hlavou k posteli.

„Můj vlk. Vrčí jen na lidi, které nemusím. Dokáže to vycítit a je velmi přítulná k lidem, které si oblíbí. Teď byste asi mohla jít do koupelny, než vám vychladne voda." Elein se poklonila a zamířila ke dveřím. Zvedla jsem se z křesla.

„Děkuji!" zakřičela jsem na ni. Elein se usmála a následně odešla. Už jsem se těšila na vidinu horké koupele, a tak jsem zamířila do místnosti, v které Elein předtím zmizela.

Dvě služebné pobíhaly po koupelně, které dominovala velká bílá vana na pozlacených lvích tlapách, z které vycházela pára.

„Pomůžu vám, má paní." Jedna ze služebných ke mně přispěchala, zatímco druhá za mnou zavřela dveře. Nebyla jsem pořádně zvyklá na to, aby mi někdo pomáhal ze šatů. Obvykle mi pomáhali jen když jsem byla párkrát na hradě mého otce, ale tam se ke mně služebnictvo chovalo chladně a odtažitě, tady to bylo úplně jinak. Ze služebné vycházela radost a pozitivní nálada.

„Jak se jmenuješ?" zeptala jsem se jí, zatímco mi rozvazovala šněrovačku na zádech.

„Joel, má paní."

„Není to mužské jméno?" Neznala jsem nikoho se stejným jménem, ale obvykle jsem ho slyšela ve spojení s mužem. Služebná se za mnou zasmála.

„Ano to je. Rodiče toužili po synovi, ale narodila jsem se já a jméno pro dceru vybrané neměli tak mě pojmenovali Joel. Nestěžuji si. Mohla jsem dopadnout i hůř. Wernie mazej od té vany!" Zvedla jsem pohled ze země a zadívala se k vaně. Wernie se o její okraj opírala tlapami a očichávala ji, avšak když uslyšela své jméno seskočila zpátky na zem a odběhla ke dveřím. Ani jsem si nevšimla, že sem proklouzla.

„Jak dlouho tu už pracuješ?" Služebná mi pomohla z šatů a následně i spodničky. Přistoupila jsem k vaně a dotkla se vody prstem ruky. Voda nebyla příliš horká, jak jsem si myslela, ale příjemně teplá. A voněla po levandulích. Usmála jsem se a vstoupila do vany jen abych se o chvíli později ponořila celá do vody. Vynořila jsem z ní hlavu a opřela si ji o okraj vany.

„Matka je pradlenou na hradě. Když mi bylo pět let poslali mě s otcem do jednoho z hradů řádu Galaenu, abych získala nějaké vzdělání. Před rokem jsem dokončila povinnou službu a odešla z řádu do ústraní. Jsem štastnější jako služka než jako jeho členka. Král je ke svým poddaným velmi milý a o sloužící se stará."

„Myslela jsem, že když už jednou člověk patří k řádu, nelze z něj odejít." Vychutnávala jsem si lázeň zatímco Joel přilila do vody tekutinu z nějaké lahvičky a nasypala do lázně okvětní lístky.

„Tak tomu není. Řád může kdykoliv vyhodit učně nebo členky z jeho řad nebo můžeme odejít pokud chceme. Jediná povinnost, kterou máme jsou tři roky, kdy musíme království jménem řádu sloužit, jak to už se liší. Po třech odsloužených letech můžeme svobodně odejít, avšak pokud dojde k povolání do armády, každá žena musí poslechnout a jít do boje. Do té doby, ale můžeme žít, jak chceme aniž by po nás řád cokoliv chtěl."

„Je toho tolik co nevím," zašeptala jsem a rozvířila rukama vodní hladinu, na jejíž povrchu se po přidání kapaliny z lahvičky a kvítků vytvořila pěna.

„Vše se naučíte, nebojte se a do té doby vám bude každý radit. Záleží však na osobě, zda to budou rady moudré nebo špatné. Avšak dokud nad vámi budou bdít vaše Strážkyně s Corin v čele, nemáte se čeho bát."

„Král Corin asi hodně naslouchá, že?" Joel pokrčila rameny a usmála se.

„To netuším. Nebývám při tom, ale váží si jejích názorů stejně jako i velvyslance Rothanu, avšak ten zemřel a jeho místo je zatím prázdné. Teď se čeká na to, kdo se stane novým velvyslancem a na příjezd králových Strážců. Je něco jako nepsanou povinností, vyslechnout si rad velvyslanců stejně jako vlastní šlechty, zda však ty rady využije a bude se podle nich řídit je čistě na něm. Ukažte, pomohu vám umýt vlasy." Joel se postavila za mě a já se ve vaně posadila. Slyšela jsem, jak něco bere z jedné ze skříní a pak jsem jen ucítila, jak mi něco maže na vlasy. Přitáhla jsem si kolena k hrudi a objala je. Joel se mezitím pustila do umývání mých vlasů.

Za tu chvíli co jsem tady jsem se toho mnoho dozvěděla. Věci a zvyky, které jsem neznala. Zdejší dvůr se od otcova v mnohém lišil a nepochybovala jsem o tom, že ještě zjistím další rozdíly. Kdyby má sestra žila, teď by na mém místě byla ona a já zůstala v klášteře. Stala by se ze mě buď jeptiška nebo by mě otec provdal podle potřeby. Jenže má sestra je mrtvá a já teď prožívám to co mohla prožívat i ona.

Počkala jsem než mi Joel umyla vlasy, abych se následně mohla omýt celá a smýt ze sebe špínu, kterou jsem cestou získala. Když jsem s koupelí skončila, má pokožka byla scvrklá a na bříškách prstů jsem měla varhánky. Pokožku jsem měla zarudlou od toho jak jsem ji usilovně drhla a zbavovala se tak veškeré nečistoty. Joel s další služebnou mi pomohli omotat mé tělo do osušky a následně do hedvábného tyrkysového županu. Na nohy mi obuly boty stejné barvy a odvedly mě zpátky do pokoje. Elein seděla v jednom z křesel a četla si. Nohy měla položené na hřbetu Wernie. Ani nevzhlédla, když jsme vyšly z koupelny a služebné mě odvedly k toaletnímu stolku, kde čekaly další dvě služebné. Na můj vkus tu bylo moc lidí, ale rozhodla jsem se mlčet a nechat se opečovávat.

Jedna ze služebných mi zpod nehtů čistila špínu, zatímco druhá mi česala vlasy a Joel se ujala mého obličeje. I přes vznikající nervozitu v mém nitru, jsem zavřela oči a rozhodla se nerušit je v práci. Musela jsem věřit v to, že ví co dělají.

Když jsem znovu otevřela oči, zrcadlo přede mnou bylo zakryté. Zmateně jsem se rozhlédla po osobách v místnosti.

„Je čas na šaty a až pak se můžete podívat na to, jak dobře vypadáte a jak šikovné ruce mají zdejší služebné." Joel se usmála při komplimentu od Elein. Vstala jsem a nechala se Joel odvést do šatny k podstavci před velké zrcadlo, které bylo též zakryté. Postavila jsem se na podstavec. Uvnitř jsem se začínala bát.

Pomohly mi z županu i ručníku a následně do spodniček jen aby je o chvíli později na mém těle zakryly šaty. Byly tmavě zelené a jemné. Přes hedvábnou látku byl šifón se třpytkami a na korzetu byl pás ozdobných kamínků. Nikdy jsem na sobě žádné takové šaty neměla.

Někdo zaklepal na dveře.

„Vstupte!" zakřičela jsem a slyšela, jak se dveře otvírají.

„Vypadáte kouzelně, princezno," řekla Diana. Otočila jsem se na podstavci k ní. Arabela stála za ní a obě mě sledovaly s neskrývanou radostí a okouzlením. Nešlo si nevšimnout že i ony se převlekly, ale do jednoduchých šatů jemných barev ne tolik výrazných jako byly ty mé.

„Plachty dolů," přikázala Joel. Otočila jsem se k odkrytým zrcadlům a nejspíš přestala dýchat. Nepoznávala jsem se. Tohle nebyla už ta klášterní myš, kterou jsem znala. Takto jsem vždy vypadala jen ve svých snech.

Šaty zvýrazňovaly všechny mé křivky a na krk mi připevnily jednoduchý řetízek se smaragdovým kamínkem. Vlasy mi sčesaly dozadu. Část byla upevněná sponkami a zbytek vlasů jsme měla rozpuštěný. Oči jsem měla zvýrazněné líčením a stejně tak i rty.

„Chce to jiné šaty a méně líčení." Hlas lady Sarafine zničil celou atmosféru stejně jako její nesouhlas. Přestala jsem se dívat do zrcadla a sklopila hlavu.

„Jste jediná, kdo s princezniným vzhledem nesouhlasí, má paní. Princezně to náramně sluší a bude ozdobou dnešního večera." Vděčně jsem se usmála na Joel, která se mě zastala. Znovu jsem se zadívala do zrcadla. Viděla jsem v něm dospívající dívku, krásnou a když se narovnala tak i sebevědomou, ale uvnitř jsem se stále cítila jako malá holčička.

„Nechci být kritická, ale je pravda, že dnes se jedná o soukromou večeři krále s princeznou, Joel."

„To nic nemění na tom, že to princezně nemůže slušet. Ty umíš zabíjet lidi a strategicky myslet, my zase sloužit princeznám a budoucím královnám a zkrášlovat je, tak si nech poznámky pro sebe, Elein." Vypadalo to, že si Joel taky nenechala nic líbit a nedělalo jí problém se slovně bránit. „Navíc princezna je krásná žena. Jen jsme její krásu podtrhli šaty a pár šperky."

„Stejně si stojím za názorem, že by to chtělo šaty, které přece jen víc zahalují," trvala si na svém lady Sarafine.

„V tom by se s vámi Naya přela. Navíc jsou odhalené jen ruce a ramena. Znám šlechtičny, které bývají víc obnažené."

„Kromě toho nemám čas k výměně šatů. Král na mě již čeká, proto ho nechci nechat čekat," rozhodla jsem se zasáhnout a postavit se proti lady Sarafine. Ta si mě měřila s odměřeným pohledem. Jedna ze služebných mi ještě pomohla do střevíčků a pak mi otevřely dveře od pokoje. Zůstala jsem stát na místě.

„Copak se děje?" Netuším, kdy se Elein stihla dostat tak blízko ke mně, aniž bych ji slyšela se pohybovat.

„Netuším, kam jít," přiznala jsem šeptem a sledovala otevřené dveře. Chtěla jsem odejít s odhodláním, ale to každou vteřinou ubývalo. Jak jsem mohla být odhodlaná a rozhodnutá, když jsem ani nevěděla, kde mám s králem večeřet?

Elein se sklonila k Wernie a něco jí pošeptala do ucha. Wernie se rozešla ke dveřím a až tam se otočila zpátky na svou paní.

„Následujte ji a ona vás dovede do jídelny v králově křídle," pošeptala mi Elein. Rozhodla jsem se jí věřit, narovnala se a šla k Wernie. Jen co zjistila, že jdeme za ní, rozešla se a ukazovala mi cestu.