Pohled Wedryho:

Byl jsem se podívat za klukama do Prahy. Teď sedím ve vlaku na cestě zpátky do Kolína. Chtěl jsem jednomu z nich říct o svých citech. Měl jsem tolik příležitostí ale byl jsem zbabělý, měl jsem strach a tak jsem mlčel. Proto jsem teď v tomhle vlaku sám a proklínám svojí ustrašenost. Dívám se z okna na ubíhající krajinu.
,, Miluju tě."
,, Myslel sis, že odjedeš bez toho aniž bys mi řekl co s tebou je?"
Ozval se vedle mě Štěpánův hlas.
,,Co tady děláš?"
,,Chci vědět co se děje. Celou dobu co jsi byl u nás si myslel na něco úplně jiného. Něco tě trápí a já chci vědět co to je."
,, Nic zásadního."
,, Nelži mi. Ráďo znám tě. Mě můžeš říct cokoliv."
,, Můžu ti říct, že tě miluju a nebát se, že mě odepíšeš?"
,, Počkej ty..."
,, Jo, už nějakou dobu. Na co čekáš? Zvedni se odejdi."
,, Proč bych měl?"
,, Protože ty city neopětuješ, protože mě už nemůžeš ani vidět, protože..."
Chtěl jsem pokračovat ale zabránil mi v tom, když přitiskl své rty na mé.
Otřepal jsem se z toho začátečního šoku a do polibku jsem se zapojil.
,, Miluju tě Radku. Vůbec si nemysli nic jiného."
Mohl jsem se pouze usmát a znovu ho políbit. Spadl mi kámen ze srdce a nahradilo ho neskutečné štěstí...

Nakonec se mi podařilo něco vymyslet. Není to nic moc ale snad se líbilo ❤️