Pohled Honzy:

,,Zlato za chvíli musíme vyrazit."
,, Vážně tam musím tiež?"
Vyšel z ložnice v úžasně padnoucím obleku. Vypadal neuvěřitelně a rozhodně mě to nenechávalo chladným. Pak jsem si vzpomněl, že máme někde být a potichu jsem si povzdechl. Kdyby nebylo toho gala večera, tak by ten oblek už dávno na sobě neměl.
,, Notak... chápu, že se ti nechce ale bude to v pohodě. Budeme tam spolu."
,, Já viem len... Gejmr tam bude tiež a ako moc dobre vieš, nejsme za dobre."
Chytl jsem jeho tvář do dlaní a dal mu jemný polibek.
,, Poslouchej mě. Je mi jedno, kdo tam bude a co si o nás bude myslet. Jsi člověk, kterého miluju a to je podstatné. Miluju tě a jsem pyšný, že se tam můžu ukázat se svým úžasným přítelem. Gejmr si to pokazil sám, když opustil někoho tak dokonalého jako jsi ty."

Večer probíhal bez problémů, ačkoliv Gejmr si neodpustil několik poznámek a žárlivých pohledů. Naštěstí se mi ale vždy podařilo Kela rozptýlit a uklidnit. Jsme spolu už rok, znám ho jak své boty a vím co na něj platí. Když jsme potřebovali oddych od davu, vyšli jsme na terasu. Pozorovali jsme noční oblohu na které krásně svítily hvězdy. Svůj pohled jsem přesunul z nebe ke Kelovi a viděl jsem ten jeho kouzelný úsměv.
,, Nádhera viď?"
,,Áno."
,, Zlato...chci se tě na něco zeptat."
Otočil se na mě a napjatě čekal.
Vzal jsem ho za ruce a díval se mu přímo do očí.
,,Kelo, už jsme spolu přes rok a na začátku by nikdo neřekl, že se z nás stane pár. Jsem ale nesmírně rád, že to tak je. Miluju tě a ikdyž je pro tebe nejspíš brzy musím se zeptat, protože si nepřeju nic jiného, než s tebou strávit celý svůj život. Kelo vezmeš si mě?"
Z kapsy jsem vytáhl prstýnek a čekal na jeho odpověď.
,, Áno."...

Myslíte že to stihnu dohnat, aby na silvestra vyšla poslední 31. Část?