Pohled Honzy:

Tomáš mi dal tip na jednu kavárnu, kde je každý večer nějaké vystoupení. Jelikož nemám co dělat, řekl jsem si proč se tam nepodívat? Přišel jsem tam a poslední volný stůl byl přímo u malého, skromného pódia. Posadil jsem se a objednal si kávu. Během chvilky jsem jí dostal a na ní byl ze smetany vytvořený obrázek srdíčka. Nad tím jsem se usmál, protože mi to připomnělo Gejmra. Ten podobnými výtvory má zaspamovaný skoro celý Instagram. Chvilku jsem popíjel kávu a pak se konečně začalo něco dít. Na pódium, přišel kluk s kytarou. Nejdříve všechny přivítal a popřál jim dobrou chuť a pak začal hrát. V tu chvíli jsem zůstal v naprostém šoku, nic tak krásného jsem snad ještě neslyšel. To ale nebylo všechno. Jakmile ke hře na kytaru přidal i zpěv, spadla mi brada úplně. Nemohl jsem z něho spustit zrak a jak se zdálo ani on ze mě, jelikož se celou dobu díval jenom na mě. Jakoby celé to jeho vystoupení bylo jen a pouze pro mě. Jeho vystoupení skončilo a já nedokázal zakrýt zklamání. Procházel kolem mě a položil vedle mě papírek. Přijď za mnou do místnosti pro zaměstnance.
Nevím proč ale bez přemýšlení jsem šel, akorát tam vcházel, takže nebyl problém. 

,, Hraješ a zpíváš fakt skvěle. Mohl by jsi být muzikant."

,, Děkuju ale práce kterou mám mě baví o něco víc než hudba. Chtěl by jsi si to zkusit?"

Podával mi kytaru. Vzal jsem si jí.

,,Varuju tě, vůbec to neumím."

Začal jsem hrát a z kytary, která ještě před chvílí hrála tak vábivě a líbezně, se najednou linuly zvuky jakoby jste tahali kočku za ocas. V momentě mi kytara zmizela z ruky. 

,, Nesmíš na to tolik tlačit. Musíš lehce, s citem."

Sledoval jsem, jak lehce brnká na struny a ozývají se přímo až nebeské zvuky. Pohled jsem z jeho rukou přesunul na něho. Líbil se mi. Špinavě blond vlasy, krásně doplňovaly jeho smaragdově zelené oči. Všiml si mého zasněného pohledu a jen se usmál. 

,, Nějaký problém Honzo?"

,,Ne žádný pr...moment, jak víš moje jméno?"

Stuhl. 

,,Řekl jsi mi ho."

,, Ne neřekl, protože kdyby ano, pak bych já znal to tvoje. Kdyby jsi rovnou řekl, že mě sleduješ..."

,, Nesleduju, teda ne tak docela...Znám tě, protože znáš ty mě."

,, Ale já tě neznám."

,, znáš jen trochu přemýšlej. V jaké kavárně ti kdy udělali kafe s obrázkem? V žádné, protože to nikde nedělají a nedělali by, kdybych tu nebyl já."

,, Takže to srdíčko jsi udělal ty. Pořád ale nechápu jakou to má souvislost s tím kdo jsi."

,, Honzo proboha, kdo z lidí, které znáš takhle zdobí kávu?"

V tu chvíli mi to došlo. Vytřeštil jsem oči na tu dokonalou osobu sedící vedle mě.

,,Gejmre?"

,, To ti to ale trvalo."

Nevěřil jsem tomu, že člověk, kterého tak dlouho miluju je právě teď vedle mě. Je na dosah ale přesto tak daleko. 

,, Honzo? Posloucháš mě? Jsi v pohodě?"

,, Po tomhle budu."

Na nic jsem nečekal a políbil ho. 
Konečně se stalo to, co jsem si tak dlouho přál...

Zítra silvestrovský Mejmr ♥