Pohled Gejmra:

Neskutečně jsem se pohádal s Honzou, když jsme po natáčení jako obvykle kecali. To je taky důvod, proč právě vystupuju z vlaku v Pardubicích a sebevědomě, možná malinko podrážděně kráčím směrem Honzův byt. Když konečně stojím před jeho dveřmi, zhluboka se nadechnu a rázně zaklepu. Otevře mi a jen co zjistí, že jsem to já chce zase zavřít.
,, Nemám náladu."
,,Tak to ne, ty mě teď hezky vyslechneš. Nejel jsem až sem pro nic za nic."
Doslova jsem ho strčil do bytu a aniž bych od něj uhl pohledem jsem zavřel dveře.
,, Takže, abychom si to ujasnili. Všechno to co si o mě řekl myslíš vážně?"
,,Jo myslím! Myslím si, že jsi sobeckej zbabělec, co se schovává za Doge webku a nedokáže se ničemu postavit čelem."
,,To si o mě myslíš? Fajn tohle si zase myslím já o tobě. Jsi frajírek, ufňukaná dámička, co všechno zveličuje a dělá z toho bůh ví co. Upřímně už dávno jsem se z tebou měl přestat bavit."
,,TAK TO UDĚLEJ! NEBAV SE SE MNOU."
,, NEMŮŽU!"
,, PROČ NE."
Doslova jsme na sebe pokřikovali, že to muselo být slyšet až v Praze.
Přestal jsem se ovládat a tvrdě ho přirazil ke zdi.
,, PROTOŽE TĚ MILUJU IDIOTE."
Nadechl se a já v ten okamžik spojil naše rty ve vášnivý a hrubý polibek.
Polibek mi se stejnou vášní a naléhavostí opětoval. Než jsme se nadáli, naše trička ležely potrhané na zemi v chodbě. Honzovy kalhoty před dveřmi od ložnice a moje u postele.

Ráno mě probudilo hlasité chrápání. Otevřel jsem oči a první, co jsem si uvědomil bylo, že nejsem sám. Vzápětí jsem si vzpomněl, co se včera odehrálo a podíval jsem se vedle sebe. Spící a chrápající Honza. Usmál jsem se a přitulil jsem se k němu. To co jsem o něm včera řekl jsem nemyslel vážně a vím, že on taky ne. Kdo by to řekl, že vyhrocená hádka může ze dvou lidí udělat pár?...

Příště něco, co tu ještě nebylo asice Melo❤️ kdo se pod tímto shipem skrývá?