V této části zůstaneme v nemocnici, ale nebojte se, má i vlastní park, který kouzelně každého přemění na tříleté dítě, takže se nudit nebudete. Kromě toho zjistíte, co je to bazilišek, jak se dá zkrátit cesta a jak udělat kýč ze Star Wars. Tuhle (zatím nejdelší) kapitolu se mnou protrpěla a pomáhala mi oglosovat Antilia a obávám se, že jsem zároveň vyhrála naši soutěž o nejhorší staré dílo. Jejda.

Sherlock: Chci abys věděla, že i když mám jinou orientaci, tebe budu mít vždycky rád.

Linda: Beru na vědomí

Sherlock: Problém (Otazník se vypařil?)

Linda: Hele, jako ty někdy nemáš náladu na moje řeči, dneska nemám náladu JÁ na ty TVOJE.

[v parku]

Lia: Jé máte tu houpačku! (No nazdar, a je to tady -_-)

Kluk: Jo, je super. (Velice inteligentní rozhovor. Tak na úrovni tříletých dětí...)

Lia: Jdu se houpat.

Kluk: Počkej, já tě pohoupu. (Vzhledem k tomu, že jim nejsou tři... Je to jenom mnou, nebo to zní úchylně?)

Lia: Ne, mně by se povedlo tě nakopat do obličeje. (Není to jen mnou.)

Kluk: To jde, kdy bys (Echm?) ke mně byla zády?

Lia: Nevim, ale něco mi říká, že umě je možný všechno. (To sice souhlasí, ale...)

Kluk: Tak já jdu na druhou! (Tak tohle teprve zní úchylně.)

Lia: Já se vyhoupnu výš! (Neeeeeeeeeeeee!)

Kluk: Ne! (Aha, tak já tady glosuju zbytečně.)

Linda: Bože, já chci doruůů. (My taky... A kde to vlastně je, to dora?)

Sherlock: Já vím jaké to je.

Linda: Nevíš.

Sherlock: Vím, když jsem chodil do školy, byl jsem asi ve tvém věku (Víš Lindo, protože já jsem o dvacet let starší, jak tady pořád čtenářům připomínáme...), strčili do mě na schodišti. (Proč to znělo...? Ale ne, sakra, ta povídka mě kazí!) Pak mě ještě s/zkopali.

Linda: Nesnášeli tě kvůli

Sherlock: Tomu co dělám vždycky. (Aspoň že to o sobě ví.)

Linda: Heh. Mě taky nesnášeli kvůli známkám... Kde je John?

[klepání na dveře]

John: Čekal jsem, jestli si vzpomenete. (Páni, ten za těmi dveřmi musel stát dlouho. :D) Hele, jakto, že nevidím ulože skomírajícího nejlepší kámošku? (A jak to, že já nevidím mezery???)

Linda: Tu tady Sherlock (Cvičíme zájmena? Mimochodem, bojím se, jak ta věta bude pokračovat.) pohledem vyzhnadil z místnosti. (Cože mi to provedl?!) Pod tím pohledem ly i kytky vadly.

Sherlock: Nevadly, jen... ten pohled taky vyžadoval cvik. (Večer si pro zlepšení kondice občas dám pár vyzháděcích pohledů, snažím se udržet si váhu.) Stisknout řezáky (To nejde! Teď jsme to zkoušely...), stáhnout dolů obočí (jako roletu), otočit hlavou k danému předmětu (konečně proveditelná instrukce!) a v hlavě si opakovat ZABIJU TĚ, ZABIJU TĚ, ZABIJU TĚ, ZABIJU -

Linda: Dobrý to stačí. (Moje řeč. Díky, Lindo.)

John: Jasně, a kam se vypařila? (Co? Jo aha, my jsme mluvili o tom, proč nejsem u Lindy!)

Sherlock: Do pak (škrtnuto) parku.. Byl jsi za Sárou.

John: Proč myslíš. (Bude dedukce, že bude dedukce? Ach jo -_-)

Linda: Jsi átit (cítit) dámským parfémem. Dnes měla lehce namalovanou pusu. Otisk máš u ucha. (U ucha jako za uchem? Zajímavé...) Lesk na rty. Labelo, odstín jahoda? (Jahoda je spíš příchuť.) A na klopě máš pyl květiny, nejspíš lilie. (A to stihla odebrat vzorek a podívat se na něj pod mikroskopem? Jinak, netuším, jestli by to tak vůbec šlo určit...) Takže, když jsi přišel, upravovala květiny a pyl jí spadal na ruce. (Spadal?) Pak ti upravila klopu, protože venku fouká. (Jo, to bude určitě ono, Lindo. Vůbec není pravděpodobné, že by si na Johna sedla třeba včela.)

John: Super. A ten odstín byl višeň. (A on to ví jak? Ochutnal ho? Aha, asi jo...)

Linda: Sakra. V§ líčení se nevyznám. (Ten klikyhák tam fakt je.)

Sherlock: Zlepšíš se. Možná. (Povzbuzující.)

Linda: Ty seš milej.

John: A jo, já vás vyrušil? (Někdo stojí Johnovi na vedení. Asi slon.) Tak pardon, já půjd (John je půjda. Dobré vědět.)

Linda: Nezačínej. (Pozdě. To měla říct, když jsme s tímhle začínaly.) Nikdo se totiž nevyrovná jeho intelektu.

John: To nevadí, on už si na to zvyká.... (Mám pocit, že tady se hodí rčení jeden o koze, druhý o voze. A třetí o noze a mně už z toho hrabe.)

Linda: Na co si zvyká? (Hele! Hurá!)

John: Že je jediný s jeho úžasným intelektem... (Teď nevím, jestli je John do Sherlocka zamilovaný, nebo ho nenávidí... Nebo obojí?) už si zvyká, že ty jsi mu tady z lidí nejbližší... (Aha. On si hraje na dohazovače. Zase. -_-)

Linda: Není jediný. Co jeho lratr? Co já?

John: Jeho bratr sem nepatří (John je proti incestu?) a tebe jsem přece počítal.

Linda: Nepočítal. (Počítal!)

John: Ať si zvyká, že jste poslední dva svého druhu... (To bylo v Době ledové. A taky to dopadlo špatně.)

Linda: Žádný poslední 2. (Au!) 3 a ještě více. (Ještě více AU AU AU!)

John: Hm.

Linda: Jistě. Moje sestra... a další se časem objeví.

John: Tvá sestra nemá pro Sherloclu (Drákulu :DDD) dost pevnou vůli (A to s tím souvisí jak?!)

Linda: Bude mít. (Linda je taky dohazovačka?)

Sherlock: Tak jo, Lil. Už musím jít (pohlazení L. po vlasech, následný polibek na tvář) Ahoj. Zítra možná přijdu. (Glosátorky ztratily řeč.)

John: Uch.

Linda: Jaký uch. (Správně snad 'kolik uch?', ne?) Ty máš Sáru, já mám Sherlocka. (šibalský úsměv)

John: Spokojená, co?

Lia: Jo, asi hodně. (Zase! Zase jsem se tam zničehonic zjevila a začala trousit ty moje kecy.)

Kluk: Ta je šťastná jak blecha. (Ale ne! On tím trpí taky?)

Linda: Sestro! Sestro! (Oni jsou v klášteře?) Nenechají mě na pokoji. Vyžeňte je. Sestro!

Kluk: Radši zmizíme.

Lia: Jo, pojďme. Papá! (Jo, mise splněna.)

John: Nazdar, Lindo.

LINDIN SEN: Saúdská Arábie vyhlásila Británii váku. (Och, to je zlé, bude váka! :o :DDD) Bojovat musí každý. Vidím jak umírají, zasažení patronou (Jejda, budou mít modřinku... Pokud se nemýlím, nábojnice neboli patrona je to, co zůstane po výstřelu, ne?) nebo raketou členové rodiny, nejlepší přátelé. Probudím se s křikem a po zbytek noci, kdy oka nezamhouřím, mi po tvářích kanou slzy. (Mně taky. Ze slovosledu předchozí věty.)

Kluk: (přichází dopokoje) Ahoj Lindo, jak ti je?

Linda: Mizerně. (Protože Británie je ve váce.) Chtěla bych domů.

Kluk: To nejde. Jak moc mizerně? Jen psychicky, nebo doopravdy špatně? (Psychicky očividně není doopravdy. Pamatujte si to, až budete na dně, není to doopravdy...)

Linda: Psychicky. Zdál se mi blbej sen. (Mně taky. Že jsem se na psaní téhle slátaniny podílela...)

Kluk: Jo. Mám ti někoho zavolat?

Linda: Ne. Anebo jo. Johna.

Kluk: Toho vojáka? Jasně.

[později]

John: Čau. (Rozloučil se s ní nazdar, pak pozdraví čau... Johnovi je čtrnáct?) Co ti je?

Linda: Blbej sen. Chtěla jsem tě vidět.

John: Sen? Proč jsi nevolala Sherlocka? V tom se docela vyzná. (Sherlock vykládá sny???)

Linda: Jeho jsem si užila včera dost. A za druhý, není doktor.

John: Copak jich nemáš dost?

Linda: Doktorů, kámošů? (Vážně, jediná postava, která pokládá inteligentní otázky.) Ne. Většina je nerudných (Odchylka od větné stavby, atrakce. Správně by bylo nerudná.) a nesnáší sebemenší odpor.

John: Tak cos potřebovala?

Linda: (Vyložit význam mého snu o váce se Saúdskou Arábií.) Obyčejný povídání... ale na to jsem si mohla pozvat Liu co? Co se děje ve světě. (Linda uvádí televizní noviny?) Jak vidíš televize tu není (Takže si na ni hraješ?), molil mi zalavili. (Zalahvili? Zalovili? P. S. Je to 'mobil mi zabavili'. To jste nečekali, co?)

John: Tak televizi máme se Sherlockem v bytě, ale nic zajímavého dnes nehlásili a holčičí povídání fakt nemám chuť.

Lia: (Co tam zase dělám???) Ale já bych si docela pokecala.

Linda: Běž za Sárou. (Já nebo John?) Tak Lio, co je nového

John: Ahoj! (John je opilý? Vypadá to tak...)

Lia: Čau. (Zachraňte nás někdo!) Tak novýho... ani nevím. A u tebe?

Linda: Kromě blbýho snu, nic.

Lia: A co Sherlock? (A co něčím po hlavě, nechtěla bys?)

Linda: Nic. Nevíš o něm něco?

Lia: Ani ne. (Krásný rozhovor: Děje se něco? Nic. A co Sherlock? Nic. Nevíš o něm něco? Nic.) Alevím, že je úplně vedle z toho, že jsi v nemocnici. Řekla jsem mu, že je to jeho vina.

Linda: Není to jeho vina, já jsem se nabídla místo Johna, protože vím, že Sherlock Johna má rád. (Počkat, co?)

Lia: A tebe ne, že jo?

Linda: Nemyslím a je mi to jedno. (Myslím, že stejný problém mají i ostatní postavy.)

Lia: Oprava: Myslím, že mě má rád a není mi to jedno.

Linda: Hm. Jak myslíš. (Dobrý by bylo spíš 'Jak myslíš?' nebo taky 'Čím myslíš?')

Lia: Já ne, ty. (No mně se zdálo, že v téhle povídce vůbec nemyslím, a tady to máme černé na bílém. Teda, růžové na bílém.)

Linda: Co je novýho za drby?

Lia: Co konkrétněji?

Linda: Ve škole, mezi filmovýma hvězdama, zpěvákama? Hm?

Lia: Ve škole... psali jsme 2 debilní testy (Ale na psaní číslovek asi ne, co?) z chemie a občanky. Mezi hvězdama... nemám páru.

Linda: Už jsou známky?

Lia: Ne, naštěstí. [mobil] Hele, píše mi Štěpán... mám přijít na houpačky. (Ha, konečně víme, jak se ten kluk jmenuje!)

Linda: Tak běžte děti. A vemte si kyblíček a lopatičku na píseček. A vem si tepláky, ať se můžeš sklouznout na skluzavce. A nepapej píseček, jsou v něm oškliví broučci. (Občas mám pocit, že Linda mi krade glosy...)

Lia: Fuj... Hele, nesnaž se z nás dělat miminka.

Linda: Běž. A vem si housku, abys tam nepapala žížalky. A vodu abys nepila s loužičky jako pejsek. (I pejsci pijí kdyžtak Z loužičky.)

Lia: Zabiju tě.

Linda: Chm, Chrr, chcíp.

Lia: Jo, ty seš dokonalá kámoška. (Já mám fakt co říkat.)

Sherlock: (vbíhá do pokoje) Ahoj Lil, mám strašně naspěch. (A proto to bereš zkratkou přes nemocnici?) Chci se tě jen zeptat. Jak vypadá basilišek? (To by mě taky zajímalo, jak vypadá baSilišek.)

Linda: Taková malá, zelená ještěka (A co je ještěka, Lindo?) se skoumavým pohledem (To je něco jako Sherlockův vyzháděcí pohled?) modrých očí, nevydrží na místě... asi jako ty.

Sherlock: Výborně

Linda: Někelo o tobě řek, že jsi bazilišek? (Ale proč se tu teda bavíme o basiliškovi?)

Sherlock: Jo na vrátnici. Ahoj. (Takže Sherlock šel za Lindou do nemocnice z toho důvodu, aby se jí zeptal na baziliška, protože mu tak řekli na vrátnici, když přicházel? To popírá časovou osu.)

Linda: (smích) Bože, to je směšný člověk. (My to vzdáváme, zase někdy příště, čau!)

Lia: Jo... Tak já běžím za Štěpánem, jo? (Použít jo ve větě na začátku i na konci, to chce odvahu...)

Linda: No jo. Sestro! (Zajímavé, že Linda se často dovolává Boha nebo svých klášterních sester.)

[venku]

Štěpán: Cos tam dělala tak dlouho?

Lia: S kamarády čas rychle běží... (-_-) Hele, nemáte něco na obveselení Lindy? (Drogy, třeba? Já bych si už fakt dala...) Strašně se nudí.

Štěpán: No... Možná bych měl nápad. (Radši ne.)

Lia: Já t aky. Zavoláme jí Sherlocka a připoutáme ho nohou k podlaµ

Štěpán: Taky by to šlo...

Lia: Dobře! (vytáhne mobil) Sherlocku?

Volaný účastník není dostupný. Zkuste zavolat později.

Lia: Dopr... Já zapomněla, že nezvedá mobil.

¨ (Hele, Antiliiny dvě tečky! Ahoj!)

Štěpán: Tak zkusíme můj nápad?

Lia: Jasan! Co to je?

Štěpán: Pojď tudy, ukážu ti to (začíná se to zvrhávat)

Linda: Nuda, jó to je nuda, nic než nuda, lalalalá, tum, tum, tum. Aúúúúú!

[ťukání na dveře]

Lia: Lindo, měla bys na nás čas? (Řekni ne, řekni ne!)

Linda: Cokoliv. Bože cokoliv, nemám tu nic na práci.

Lia: Vidělas Star Wars?

Štěpán: Mysleli jsme, že bychom ti něco předvedli.

Lia: Máme tu i kostýmy. (NEEEEEEE!) Víš, jako divadlo. (NEEEEEE!) Chceš? (NEEEEEE!)

Linda: Ale to se ví, že jo.

Lia: Super!

Štěpán: Takže na začátku byl Luke Skywalker. (Echm, kam zmizely tři filmy?) Zabili mu tetu a strýce, u kterých vyrůstal, a tak se přidal k Benu Kenobimu. (Špatně, špatně, celé je to špatně.) Spolu začali bojovat proti Impériu...

[později]

Lia: A Leia povídá: „To je zaujímavé (To teuda auno.), kde asi ta (tu) loď povede?"

Štěpán: A Han neodpoví, ale za chvíli zazní jeho jméno: „Kapitáne Solo, je váš tým připraven?"

Lia: Leia je překvapená, že jí to neprozradil, ale přesto se přihlásí do Hanovy posádky.

Štěpán: V tu chvíli vchází Luke: „Já půjdu taky!"

Lia: Všichni mají velkou radost, že se v pořádku vrátil.

[později]

Štěpán: A Luke protestuje: „Ty mě máš rád, neodvedeš mě k Císaři."

Lia: Přesto Darth Vader neuposlechne svého syna...

[později]

Štěpán: ...v boji, otec proti synovi.

Lia: Císař se snaží Luka obrátit na svou stranu... na Temnou stranu síly... (Velká písmena, hýbejte se!)

[později] (Hepčí! Pardon, začínám na to slovo být alergická.)

Štěpán: ...a Darth Vader se nedokázal dívat, jak jeho syna mučí. Zaútočil na Císaře a svrhl ho přes zábradlí dolů...

Lia: Luke se otočil k otci, který byl na pokraji svých sil.

Štěpán: Prosil Luka, aby odešel, protože celá loď měla za chvíli vybouchnout.

Lia: (Musíme se při tom vyprávění střídat???) A Luke nechtěl odejít, nechtěl ho opustit.

Štěpán: Darth Vader koprosil, aby mu sundal jeho masku.

Lia: „Ale to zemřeš..." namítl Luke.

Štěpán: „Chci tě vidět naposledy svýma očima... (Pá, pá, uvozovky.)

[později]

Štěpán: A Han ujišťuje Leiu: „Jsem si jist, že Luke určitě nebyl uvnitř."

Lia: A Leia odpoví: Nebyl... já to cítila..."

Štěpán: Han cítí cit (Ano? O.o), který do těch slov vložila: „Miluješ ho, že jo?"

Lia: „Ano..."

Štěpán: „Tak fajn. Až se vrátí, nebudu překážet."

Lia: Leia pochopí omyl a vysvětluje: „Ale ne. Je to můj bratr."

Linda: (Takhle zprasit jeden - pardon, TŘI - z nejlepších filmů, co byly kdy natočené...) Fajn. A co dál?

[mlčení]

Linda: Co je? Co bylo dál?

Lia: Potom... nic, to je všechno.

Linda: Určitě? (Určitě ne.) Mně se to nezdá. (Nejsi sama...)