Sherlock: Upřímně řečeno, je mi to jedno.

Linda: Sorry, ale mě (mně!) ne. Zvoní mi mobil. Ano? LIO! Ty nedáš pokoj viď? (Ech.)

Lia: To víš žene. (Jo, já se taky ženu. Pryč od téhle slátaniny.) Vážně si myslíte, že bychom s Johnem dali tu fotku na internet? Možná jsem zvědavá, ale ne blbá! (O inteligenci téhle mojí verze silně pochybuju.)

Linda: Počkej, jdu ven. SHerlocku? (hM? :DDDD) Jdu ven.

Sherlock: Dobře. (Nezájem, koukám na televizi.)

Linda: Nic tu neproveď.

Sherlock: Dobře. (Vždyť povídám, že koukám na televizi.)

Linda: Posloucháš mě?

Sherlock: Dobře. (A už neruš, chci koukat na televizi.)

Linda: Hmm. Dáme si sraz v Hyde Parku. (Jo aha, ona furt telefonuje se mnou, já zapomněla :D)

Lia: Počkej. Jak pojedeš?

Linda: Autobusem. (Má tenhle rozhovor nějaký hlubší smysl?)

Lia: Fajn.

Linda: Jsem tam zaaa... 20 (au!) minut?

Lia: [vleze oknem dopokoje] (No nazdar kedlubny -_-) Jenom jestli to nebude tady blíž.

Linda: Dobře. Tak co s tou potkou? (Potkan? Kde?)

Lia: Jedna je na Johmvě (:D) mobilu a druhá na mém mailu. To je všechno.

Linda: Proč ti ji poslal?

Lia: Před půl rokem jsme se na tom domluvili.

Linda: Před půl rokem?!

Lia: Jo. Něco ti nesedí? (Je toho docela dost, chceš výčet?)

Linda: Proč před půl rokem? Ty jsi Sybilla? (Ani bych nedivila, kdyby jo. V téhle povídce je možné všechno.)

Lia: Ne. Hele Lindo, vždyť to bylo skoro jasný.

Linda: Co bylo jasný? Vztah mezi mnou a Sherloekem? (Hele, ona uznala, že mají vztah? Ale záleží, jaký přesně, že...)

Lia: Jo.

Linda: Ježiš, Marja. Zaprvé: je o 20 (ale už!) let mladší (škrtnuto. No jo, čtyřicet let sem, čtyřicet let tam...) starší než já. Zadruhé: je homosexuál, takže o holky nemá zájem. Zatřetí: vzbuzuje v lidích (to je co za patvar???) nejistotu, strach. A za čtvrté: žít s ním, tak ho po 3 (uuuuuuuuu) dnech asi zabim. (Cože to?)

Lia: Takže 1. (Ale ne. A au.) to je úplně fuk. (No jasně, dvacet let se ztratí jako nic.) 2. nějak se mi to nezdá 3. buď to na tebe neplatí, nebo ti to nevadí 4. s tebou je to občas stejné - a pořád jsi tady!

Sherlock: Koho tady drbete? (-_________- velrybaaaaa 🐋🐋🐋🐋)

Linda: Tvého bratra. (Lhářko!) (oči v sloup)

Lia: [šeptem] Lhářko! (No vida, aspoň že můj postoj k lhaní se nemění.)

Sherlock: Asi bych do toho neměl zasahovat? (Ty jo, co jsme to udělaly se Sherlockem?)

Linda: Ne neměl.

Lia: Jo, vypadni, musíme to dořešit.

Sherlock: Tak, holky. (Co má furt s těma holkama?)

Linda: Běž na počítač, hraj si hry a nenatahuj viry. (Echm, kolik je Sherlockovi? Řekla bych tak osm. Jelikož je Linda o dvacet let mladší, je jí... Minus dvanáct? Jo, to by odpovídalo.) Čelem vzad a poklusem klus nahoru, do mého patra. (A pak kdo je tu kůň... Mimochodem, Linda má vlastní patro? Nepřipomíná vám to lehce DSSPPJ? A tady to prosím vymyslela Linda... :o)

Lia: Hi. (Velmi inteligentní poznámka...)

Linda: Takže máš to jen ty? (O čem že to mluví? Jo aha, ta fotka.)

Lia: Jo. A John.

Linda: Smazala bys to?

Lia: Z počítače? Proč?

Linda: Víš co dokážou hackeři.

Lia: Já si to vytisknu a smažu, jo?

Linda: Ne, ty to smažeš.

Lia: Neee... prosím.

Linda: Smažeš to.

Lia: Já si to musím promyslet.

Linda: Požádám úřady o to, aby tě vyhostili z Londýna. Abys odjela zpět do Prahy. (Kdo si sakra myslí, že je?) Změním si e-mailovou adresu, číslo mobilu, bydliště. (Kvůli jedné fotce?) A budeš nahraná.

Lia: Tak já to radši smažu. (Cože? Nevzdávej se! To je citové vydírání!)

Linda: To bych ti radila.

Lia: Jo. Tak do toho. [vytáhne mobil] (Nemluvilo se před chvílí o počítači?)

Linda: Tak a ještě mi slib, že to nikomu neřekneš.

Lia: Tak jo. Slibuju. Alespoň že John to už ví. Hezky si popovídáme. :D

Linda: Co už ví?

Lia: Přece že spolu chodíte.

Linda: Nezačínej zase. Nic

Sherlock: Spolu nemáme. Ona je pro mne jako zpravodaj, encyklopedie, utěšovatel, povzbuzovatel ale hlavně jako kamarád. (Bože. -_-)

Lia: Heleme se, slavný Sherlock Holmes! (Ne, vůbec nám nedošlo, že je to on. Díky, že jsi nám to osvětlila.) Že by taky poslouchal za dveřmi? Taky ho vyhodíš? Ne, jeho ne. Jasně. Copak tě přinutilo se ukázat? (Co to melu???)

Sherlock: Zastat se někoho, kdo mě neustále brání, provokuje, nasazuje za mě život a je tak trochu podivín. (Kolik Sherlockových popisů Lindy budu ještě muset přetrpět?)

Lia: Jo, jasně. (Vidíte? I tehdy mě to nudilo.) Hele Lindo, slyšelas tu poklonu?

Linda: Ne. Jen popis mého alter ego. (A ego neskloňujeme, nebo co?)

Lia: Ty ho fakt miluješ.:.a ty ji taky... (A na to jsem přišla sakra jak? Mimochodem, zajímavá čtyřtečka.) to je tak sladký... No nic, musím mluvit s Johnem. Tak čau, hrdličky!

Linda: Sherlocku, drž mě. Moje germánské kořeny se probouzí. Drž mě jinak ji něčím prokleju.

Sherlock: Klid, klid. Uklidni se ty... Jano z Arku.

Lia: Roztomilý, ale musím jít! Hele, hindo... (Takhle zprasit jméno nejlepší kamarádky, no Lio... nauč se psát!) tu fotku smažu a nikomu nic neřeknu. A přijď zítra do školy, jo? Čau! [slézá z okna dolů po laně] (A dveře nejsou dost cool, nebo co?)

Sherlock: Nepůjdem ven? Tady bys něco provedla.

Linda: Ty máš nějakou starost. Tak jo. Za 5 minut před vchodem. (To jako nejdřív sejde jeden, druhý počká v bytě pět minut a pak se sejdou venku? Jo a au!)

[přede dveřmi]

Linda: Kam půjdem?

Sherlock: Do kina na Kovboje a vetřelce. (Vidíte ten pokrok za pár dnů? Linda se naučila správně používat velká písmena. :DDD)

Linda: Ty chceš jít na?.... (Sakra co je to za interpunkci?)

Sherlock: Potřebujem se odpoutat od starostí. Takovýhle slátaniny (Řekl někdo Slátanina?), na to jsou dobrý. (Mistře Yodo?)

[venku na lavičce]

Lia: [sedá si] Tak jsem tady.

John: Trochu ti to trvalo. Jaký máš zprávy? (Co to ksakru...?)

Lia: Ona ho miluje, on ji miluje, ale teď si to natruc nepřiznají. Jsou moc tvrdohlaví. (Lio, podej hlášení. Máme tu dva zamilované blbce, pane! To je ale zapeklitý problém... Vystačí nám to na dalších pět dílů, Lio? Domnívám se, že ano, pane! Výborně, můžeš jít.)

John: Blbý. A dál?

Lia: A oba se bojí té fotky, ale Sherlock si to nepřipustí a Linda mě donutila ji smazat.

John: Jo. Docela je chápu. (Copak je Sherlock nějaká celebrita, o které se bude psát v bulváru, když si najde holku?) Eště něco? (Hlavně už ne další 'eště', prosím...)

Lia: Jo. Ale dobírej si je, naštvou se. (Cože? JO AHA to je Nedobírej si je! Mně se to zdálo divný...) Jo, a šli do kina.

John: Fajn. Tu fotku nikomu neukážeme, že?

Lia: Jasně že ne. Teď jdem.

John: Kam?

Lia: Uvidíš.

[před kinem]

Linda: (smích) Bože, to byla slátanina. (Cože, on někdo zfilmoval Slátaninu a já o tom nevím?! Jak to??? Nemají autorská práva!)

Sherlock: No vidíš, měl jsem pravdu.

John: Jako kdybych vám to neříkal.

Linda: Johne, co|tu...

John: No my tady přece čekáme na vás.

Lia: Jo. Ty filmy dělaj moc dlouhý. (Bože, umí si někdo představit dvě otravnější postavy? A jo vlastně, bude to horší...)

Sherlock: Najal si vás Mycroft?

John: Ne. Měl by?

Lia: Hele, držíme slovo. Nikdo jiný nic neví. (A proč to teda dělají? Baví se na svých kamarádech jako na telenovele? Počkat, to já vlastně dělám do teď... Tak nic, jako bych nic neřekla...)

Linda: Proč tu čekáte?

John: A co jiného bychom měli dělat? (Jsme jen postavy ve velmi ubohé fanfikci...)

Lia: Nojo, nenecháme vás ani chvíli osamotě. Chudáčci... (Bože! A to jsem si vážně myslela, že o samotě se píše dohromady?)

Linda: Bože jen jsme šli do kina.

John: Jo.

Lia: Jasně.

(Už je konec? Chce se mi spát.)

Sherlock: Bože, konec. (Díky, Sherlocku.) Podle vás jsme milenci (Lindě bylo čtrnáct!), tak jdeme teď domů, tam se zamknem a jako milenci večer strávíme! (Echm, je to tou pozdní hodinou, nebo tam vážně je to, co vidím?)

Lia: Hezky! (Nepodporuj je v tom! Je to protizákonné!)

John: Máme lana?

Lia: Jo.

John: Odposlouchávač? (Tak se tomu myslím neříká...)

Lia: Jo.

John: Tak jdem.

Lia: Kde přesně se zamknete? (Eh, promiňte, mně to teprve teď začíná docházet... Vážně se moje postavy chystají šmírovat Lindiny postavy, jak si to spolu rozdávají? Naštěstí si pamatuju, že k tomu nedošlo. Ale už i jen ty přípravy jsou zvrácené.)

Sherlock: V královském paláci.

John: Ha, ha. Tam určitě.

Lia: Za chvíli by to bylo v novinách. Hele Johne, padáme. Necháme je osamotě. (Já si snad fakt myslela, že se to píše dohromady! Zabte mě...) Čau!

John: Jo. Nazdar!

Sherlock: Tak a máme pokoj.

Linda: Jdeš domů?

Sherlock: Jo. Ahoj

Linda: Zvoní ti mobil. (A to ho jako Sherlock neslyší, ale Linda ano?)

Sherlock: Hm. Sherlock Holmes.

Random záporák: Ahoj, jak se máš?

Sherlock: Kdo volá?

Random záporák: Na tom nesejde. Ale chci se s tebou setkat. Přijď o jedenácté do přírodovědného muzea. Jestli příjdeš (no fuj) byť jen o minutu dříve či později, někdo, kdo tě obdivuje, to odnese. (Juuuuu, začíná se něco dít! Já se doopravdy těším!)

Sherlock: Promiň, spěchám. (Jo aha, to říká Lindě.) TAXI! (v Londýně se opravuje kanalizace, je kolona) Zastavte tady. (Běží ulicemi, dolíhá do muzea) (Co tam doléhá? Ozvěna jeho kroků? :DDD)

Random záporák: Je jedenáct nula tři. Jak mi to VYSVĚTLÍŠ?!! Nenamáhej se. (Hele, nějaký psychopat.)

Sherlock: Co ten obdivovatel. Je tady?

Random záporák: Zajímá tě to viď? Tady je! (postrčí dopředu svázanou Lindu)

Sherlock: Vydej ji. Ona za nic nemůže.

Random záporák: Vydám ji, pokud mi něco slíbíš.

Sherlock: Co by to mělo být?

Lia: [houpá se na laně visícím ze stropu] (Co tam, u všech svatých, dělám? Hraju si na opici?) Jo, to by mě taky zajímalo.

Random záporák: Chci abys mi přinesl spisy o UFO. Hm. (A já na laně mu vůbec nevadím? Hm.)

Sherlock: Nic takového neexistuje.

Random záporák: Chlapi, spusťte ten kříž.

[z půdy se spouští velký kříž obrácený vzhůru] (V tom muzeu mají půdu?) [dolehne na zem (obrázek)]

Random záporák: Přivažte ji. Tak co ty SPISY!!!

Sherlock: UFO jsou jen povídačky.

Random záporák: Zvednout kříž.

[Kříž se zvedá (obrázek)] (Spustit kříž, zvednout kříž, spustit, zvednout! Jaký to má smysl?)

Linda: Ne, hlavou dolů ne! Vy volové! (Cože, ona na něm je přivázaná? Jak? Kdy? Co???) Ááááá Kxxxa! (Takhle jsme psaly neslušná slova :'DDDD)

Lia: Nechte ji! [houpe se (jo, my víme, že se houpu -_-) a skočí na lano nad Lindou]

Linda: Áááá, neranplujte (Co?) s tím křížem. Mně za chvíli přeteče všechna krev do mozku.

Lia: [slézá dolů]

Linda: Zavolejte Lestra:.. (ztrácí vědomí) (To už je podruhé za dva dny, ne?)

Lia: [Skočí dolů a snaží se uvolnit mechanismus]

Sherlock: Střelil bych tě do xichtu.

Random záporák: Můžeš, ale ty to neuděláš. Jinak ji odprásknu.

Lia: Ne! (Neřvi a buď ráda, že si tě zatím nevšímá! To mají vážně všechny postavy problém držet klapačku?)

Random záporák: Zklapni! (otočí se) Co děláš na tom kříži?!! (Pozdě.)

[kříž padá]

Lia: No přece kazím ti ho.

[Je stále na něm Linda (obrázek)] (Ups. :DDD)

Sherlock: Lindo!

Jejda, nerada to ukončuju takovým cliffhangerem... Ale jedu podle dnů, jak jsme to psaly, aby v tom byl aspoň trochu řád. :D Samozřejmě tu bude brzy další.