[Po zběsilém běhu]

Linda: A. tady, jsme u mxě doma. (Přísahám, že to tam tak fakt je!) Aisho, Yoriku! Vy bando chlupatá, kde jste? Doporučuji sundat černé oblečení.

John: To bude pro Sherlocka problém... :-)

Linda: Já ti půjčím oblečení. (Bože, není to doufám ta scéna, kde mu půjčí noční košili... Že ne?)

John: Hi, hi, hi... Budeš teplouš jak vyšitej... (Ne, Johne. Ty teď zníš jak teplouš.)

Sherlock: Johne, mohl by jsi (bys!) toho nechat? Tak jsem homosexuál, no a co. (Echm, fakt? Já bych řekla aspoň bi, podle toho polibku v minulé části...)

John: No...

Linda: Jste v mém domě takže SKLAPNĚTE. (Mluvíš mi z duše, Lindo.)

John: Copak, dámě by tady vadily domněnky? (Jaké domněnky? Sherlock to zrovna potvrdil...)

Linda: Kdo si dá kafe?

Sherlock: Já. Černý, 2 (au!) cukry.

John: Já radši ne. Mohl bych nechtěně vyprsknout.

Linda: Tak čaj, kakao, normální voda....? (A tady jsou ty tečky, minule chyběly :D)

John: Radši vodu, to vyschne...

Linda: Dobře... a co k tomu? sušenky, perník?

John: Ne, díky.

Sherlock: Taky ne. (Jo, vážně jsme potřebovali vědět, co všechno jim Linda nabídla a co si vybrali...)

[v obýváku]

Linda: Aishi, Aishíku, pocem. [plácání na gauč] (proč ne „plácá na gauč"?)

Aisha: „Vrrr, Vrrr!"

Linda: Já pustím Viasat History, jo? Mám tam látku co pobíráme. (To r tam fakt není pořádně vidět. A kromě toho to vůbec není od věci. Občas mám pocit, že učivo neprobíráme a jen stěží pobíráme...)

Sherlock: Co to je?

Linda: 1. Světová. (Proč velké? A au.)

John: Jo umírání a mrtvoly, tajné (í) vrahové... To si Sherlock užije. :>) (Aneb Lia se snaží zakrýt fakt, že si o první světové nedokázala nic vybavit.)

Linda: Psst. Kušujte!

John: To je teror! (Tenhle příběh? Souhlasím.)

Linda: Tak bude tu ticho?

Sherlock: Co tě pořád žere?

John: Co, jako mě? Nic. (Aneb když se Linda na něco zeptá vlastní postavy a podá mi sešit :DDD)

Sherlock: Ale ne tebe, jí (ji).

Linda: Bavte se trošku méně hlasitějc. (Ona mít dobrý češtin...)

John: Tak co tě žere? (Johne, čemu nerozumíš na „pssst"?)

Linda: SHUT UP!

John: Něco jo, ale očividně nám to neřekne.

[zvonek u dveří]

Linda: Hergot. Neustále někdo obr (škrtnuto) otravuje.

Sherlock: Ignoruj to.

John: Já tam jdu. Nechám vás chvilku osamotě (-_-).

Linda: Ne, ne, ne, ne, ne. Já jdu otevřít. (Takhle to vypadá, když se autorky hádají, která bude mít možnost vymyslet, kdo přišel.)

John: Copak, najednou je ti chvilička se Sherlockem proti srst§i? (Je tam nějaký klikyhák.)

Sherlock: Nech ji ať jde otevřít.

[u dveří]

Linda: Á, Lauri... (Kdo si nevzpomíná - jako že všichni -, to je Lindina sestra.) vy už j te skončili? (Že je tam ještě na to 's' i mezera...)

Laura: Jo, ale někoho vedu.

Linda: Lio, ty?

Lia: Kde ses flákala? Dneska byla ve škole prča. (A teď jsem chytla úplný záchvat smíchu, ale vy nevíte proč... Já vám poradím - Lindino 'r' totiž vypadá jako 'i'. Tak, došlo vám to? Mimochodem, proč sakra Linda píše za mě???)

Linda: Mně... Nebylo dobře.

Lia: Já jen, žes mi nebrala telefon.

Linda: Aha... Já ho měla vypnutý. Chceš dál?

Lia: Ráda bych, ale to víš. Musím hlídat bráchy.

Linda: Hm. To je škoda. Tak ahoj. (Jo, to fakt zní, jako by jí to bylo líto...)

John: Kdo to byl?

Linda: Kámoška ze školy. Lia... pamatuješ ne?

Sherlock: Ta ze Slovenska?

Linda: Jo.

John: Co tady dělá, když je ze Slovenska? (Bože tak pitomá otázka -_-)

Linda: Co tady dělám, když jsem z České republiky? (Na pitomou otázku odpověď ještě pitomější otázkou...)

John: Bydlíš tady. Ona taky? (A ještě pitomější odpověď...)

Linda: Ona se přihlásila do soutěže - výměny. 2 Měsíce (-_-) se prohodila s Angličanem. Vídáme se o prázdninách. Buď, když přijede ona sem, nebo já do Prahy.

Sherlock: Proč vlastně žiješ tady? (Neměl by to už dávno vědět? Za ty čtyři roky...)

Linda: Rodiče jsem jeli za prací. (Ale no tak. Jsem/sem? Vážně?) Vzali nás s sebou.

Sherlock: Nestýská se ti?

Linda: To se ví, že někdy jo. Ale... s váma se rozhodně nenudím, takže na vzpomínky není skoro čas.

John: Taky vás mám rád. :-) (Hej! Tuhle větu používám i teď! :D) [rejdí očima po místnosti (Watt the Hell...?)] ...ale padám. Mám rande.

Linda: Se Sárou? Nebo tady se Sherlockem?

Sherlock: (zabijácký pohled na L.)

John: Se Sárou. Se Sherlockem máš přece ty.

Linda: S ním. Vždyť je o 20 (jauvajs!) let starší.

Sherlock: A ona je o 20 let mladší. (Ale už!)

John: Alespoň že se v tom shodnete. V každém případě si to vyřešte sami. [otevře dveře] Hele, odposlouchávat za dveřmi není pěkné!

Lia: Ale poučné. Já teda fakt zírám. (Já taky.)

John: Nemělas hlídat brášky?

Lia: Copak jsem chůva?

Linda: Co tu děláš?

Lia: Nic.

Linda: Proč posloucháš cizí hovory?

Lia: Moc cizí ne. Jo a gratuluju. Ta první pusa vypadala tak romanticky... (Bože, já jsem jako John v ještě horším provedení? Ale neeee...)

Linda: Odkud to víš? Johne... dělals s tou fotkou něco?

Lia: Právě že s ní nic nedělal, takovou, jaká byla (čárka) mi poslal na e-mail.

Linda: Sherlock mě hlídá, je teď něco jako chůva. (Co jsme měly furt s tou chůvou? A Sherlock jako chůva???) Zkolabovala jsem, on mě odvezl do nemocnice. Já mu pak za to poděkovala.

Lia: Já vím. Když se ti nemůžu dovolat, zavolám Johnovi. Sherlockovi bych taky mohla, ale s mohilem (hehe) je na tom stejně... a stejně by mi nic nepráskl.

Linda: Tak jo jděte pryč. (Přestalo ji to bavit? Hm, mě taky.) Je mi špatně. (zabijácký pohled na Johna)

John: Já už mizím.

Lia: Hele, kdybys mi zvedla telefon, tak bych Johnovi už nevolala.

Linda: Já ho měla vypnutej. Tak ahoj. (zavřela dveře) Pffff..... Tak jo, tak to máme za sebou.

Sherlock: Já tu můžu zůstat?

Linda: Jo, ty jo.

Sherlock: Pojď se dívat, dávaj mumie.

Televize: Dnes se podíváme za egyptskou královnou Hatšepsut,...

Linda: Chceš ještě něco?

Sherlock: Kde tu najdu záchod. (Fakt mě dostává, jak Linda pořád vynechává otazníky :D)

Linda: Když vejdeš do předsíně, dveře zleva, proti tobě.

[za dveřmi]

Lia: Tady se toho člověk doví... Ještě že mám vybavení. (No nazdar, udělala jsem ze sebe špionku -_-)

Linda: Už toho mám dost VYPADNI!

Lia: Já bych docela šla dál... (Bože, co to se mnou je? Normálně nejsem tak otravná, přísahám...)

Linda: NE! JDI PRYČ! Z TÝHLE ČTVRTI.

Lia: Hele, co tě tak ss... štve?

Linda: NIC. AHOJ! (zabouchne dveře, zamkne...)

Lia: (odchází)

Sherlock: Už je pryč?

Linda: ZATÍM. (obrázek)

(Tady jsem z neznámého důvodu začala psát i za Lindu a za Sherlocka.)

Sherlock: Neřeš to a pojď dokoukat ten dokumentární film.

Linda: To je fakt.

Sherlock: Máš tu počítač?

Linda: Jo, mám, nahoře v pokoji.

Sherlock: Jo, bezva. Musím si tam něco najít.

Linda: A je to tajný, nebo ne?

Sherlock: Ne.

Linda: Tak řekneš mi to?

Sherlock: Jdu se podívat, co o mně píše můj blogger.

Linda: Ty se bojíš tý fotky, žejo?