Po Baker Street kráčela sedmnáctiletá dívka. Vlasy sepnuté skřipcem, rozepnutý fialový kabát,černé martensky a taška s Darth Vaderem z ní nedělaly nikoho výrazného.
Ovšem adresa, na kterou mířila, říkala něco jiného.

Dívka zaklepala na dveře domu číslo 221B.

"Emmalee! Jak ráda tě vidím!" objala dívku paní Hudsonová.
"Já vás taky, paní H. Jak se má bráška?"

"Božíčku, ty to ještě nevíš?!!
Já ti radši nebudu nic říkat, jdi za ním nahoru.
A dáš si čaj nebo kávu?"
"Ten čaj, děkuji vám paní H."
Rozhodla se Emmalee a zamířila po schodech nahoru.

Z ložnice se ozýval zvuk houslí - po chvilce stejně utichl - pak tlumené nadávky a dětský pláč.

"Sherlocku?!" křikla Emmalee směrem k ložnici.

Ze dveří vyšel její bratr s dítětem, které se však už uklidnilo, v náručí.

"Uhm... Ahoj Emmalee, jak se máš?"

Emmalee strnula. V hlavě jí běhaly věty typu 'To není možné, vždyť přece říkali, že to nepřežily. Neměla by tu být. Třeba se jen Watsonovým narodila dcerka dřív, třeba to není ona.'

"Sherlocku...... čí je to dítě?" Emmalee se třásl hlas.

"Moje. Jmenuje se Emily."
odpověděl Sherlock.
Emmalee se nepotřebovala ptát na matku, místo toho se z jejích očí pomalu začaly řinout slzy.

"Emmalee, uklidni se."
Nic.
"Emmo, prosím."

Emmalee se na něj nedůvěřivě zahleděla. "Proč? A jak?"

Sherlock si povzdychl.
"Emmalee, je ti přece už sedmnáct, to nemusím zdůrazňovat.
Ve svém věku bys měla ovládat své emoce.
Ke tvé druhé otázce - jestli to sama nevíš, pochovej si Emily. Na všechny zatím působí uklidňujícím dojmem a navíc si ji stejně chceš pochovat."

Emmalee pouze přikývla a přebrala si od něj opatrně malou holčičku.
Emily se na ní upřeně zadívala, pak se usmála.
"Sherly, ona se směje! Úplně stejně, jako se vždycky směje Irene!"
vykřikla Emmalee vesele.

Sherlock se zarazil.
"Emmo, Irene je mrtvá."

Emmalee se na něj zadívala s novým přívalem slz v očích.
"Já vím. Je mi to líto."

Sherlock se na ní nechápavě podíval.
Emmalee si otřela slzy a chtěla něco říct, ovšem Sherlockův telefon ji přerušil.

"Ano Molly....
Samozřejmě....
Ne, ještě nevolal....
Ne, nebudu tam volat já...
Vymysleli jste to vy!....
Dobře. Jistě se potkáme v nemocnici..."

"Co..Co se stalo, Sherlocku? Jsi nějaký zaražený."
Emmalee na svou otázku nedostala odpověď, neboť znovu zazvonil telefon.

"Johne! Jak se máš..........
Gratuluji vám oběma.
Jistě. Ne, je tu i Emmalee. Pohlídá jí. Sbohem, Johne."
domluvil Sherlock.

"John a Mary už jsou rodiče!??" došel Emmalee předmět obou telefonátů.

"Ano.
Jsi schopná pohlídat Emily?"

Emmalee se zatvářila zklamaně.
"Ale já chci jít s tebou. Nemůžeme Emily vzít taky? Prosííím!"

Ale Sherlock už byl pryč.

"No co, tak pojď. Půjdeme tě asi nakrmit, neteřinko.",zvedla dítě do náruče a odkráčela do kuchyně.

Jo, jsem zpět!!!!
Je to trochu delší část, ale to by nikomu vadit nemělo. Jinak jsem se rozhodla zapojit i Emmalee Holmesovou, což je moje OC postava. Pokud by si někdo chtěl přečíst její příběh, je na mém profilu.
Doufám, že se Vám to líbilo, nezapomeňte na 'hvězdičku' a komentář.
Papa
Aneška.