King's Street, 14.8., 1845, 9:45, Londýn

Inspektor Lestrade se jako každou obvyklou sobotu procházel po King's Street. Všude okolo se linula vůně čerstvě upečeného pečiva a černého čaje. Na své víkendové procházky nenechával dopustit, vždy si při nich pročistil hlavu od všeho, co souviselo s jeho chaotickou prací na Scotland Yardu.

,,Pane inspektore!" zaslechl Greg hlas.

Když ho jeho majitel doběhl, on se za ním otočil. Podle prvního pohledu to byl dělník. Už jen podle velkých kalhot s laclem, ještě větší košilí a šedě károvanou bekovkou, kterou žmoulal oběma rukama.

,,Inspektore, musim vám něco ukázat."

Na jeho výrazu byl vidět strach, takže se Greg na nic dalšího neptal a šel za ním.

,,Našli jsme to, když jsme přenášeli krabice se šrotem," odmlčel se, ,,už tam přišel nějakej chlap a vyptával se. Ale podle toho, co všechno říkal, vypadal, že tomu rozumí," zadýchal se.

,,Co jste přesně našli?" popobíhal za ním policista.

,,To uvidíte sám. Tady bych o tom nerad mluvil."

Rychlou chůzí prošli pár ulicemi  a dostali se do tovární čtvrti. Z prosluněné King's Street měl Lestrade najednou pocit, jakoby začínala noc. Dokonce cítil jak mu začíná být chladno. Z dálky viděl, že před nimi stojí postava, sehnutá do skoro pravého úhlu a nehybně pozorovala zeď před sebou. Mezi dvěma továrními budovami prošli až k postavě.

,,Ani krok!" zvedla postava ruku, ,,já ji našel první."

Inspektor stále nechápal, i když poznal Holmesův hlas, protože to, co měl pravděpodobně vidět, bylo z jeho úhlu pohledu zakryto krabicemi. I přes napřaženou ruku postavy udělal dalších pár kroků, aby viděl vše. Muž který Lestrada přivedl stál rozklepaný opodál a vše sledoval.

,,Proboha," zhrozil se Greg, když spatřil i to, co bylo zakryto.

Žena sedící na zemi, zády opřená o stěnu a kompletně zkrvavený hrudník. Otlaky a náznaky pohmožděnin na krku a vnitřní straně stehen. Na stěně za ní, bylo krví napsáno ,Byl jsem tu'.

,,To je dobře odvedená práce, Lestrade," narovnala se postava vedle inspektora.

,,Jak tohle můžete Holmesi jenom říct," dal si policista ruku před pusu.

,,Jak se jmenujete?" otočil se rychle na dělníka, který se stále od hlavy až k patě klepal jako želé.

,,Jack Bower, pane," zadíval se na něj.

,,Kdy jste ji tu našli?"

,,Dneska ráno. Asi hodinu zpátky. Hned na to se tu objevil tamten," ukázal na Sherlocka, ,,a hnedka potom jsem běžel za váma inspektore."

,,Nemáte nějaké podezření, kdo to mohl udělat?" zeptal se inspektor, když si začal něco zapisovat do notýsku.

,,To né, vůbec inspektore. Já se bavim jen se slušnejma lidma," pokračoval chlapík ve žmoulání čepice.

,,V tom nemáte žádnou jistotu," povzdechl si Greg, ,,dobře, tohle doneste na Scotland Yard. Oni už budou vědět," vytrhl si ze sešitu jeden popsaný lísteček, a podal mu ho.

Dělník následně odběhl a Lestrade na místě činu zůstal sám. Jen se Sherlockem. Chvíli si dodával odvahu, aby se vůbec otočil k oběti, i když mrtvá těla Blackwoodových nebyla o nic lepší, na tohle se musel přemáhat.

,,Jak jste se sem vůbec dostal tak rychle?" otočil se inspektor opatrně zpět.

,,Mám šestý smysl," ušklíbl se Holmes.

,,Že mě to nenapadlo," protočil Lestrade panenky.

Na chvíli se oba odmlčeli, dokud Sherlock opět nepromluvil.

,,Co vidíte?" pronesl suše.

,,Co bych měl asi tak vidět?"

,,Jste inspektor detektiv, nemám pravdu? Tak vyšetřujte. Je to váš případ."

Greg raději bez dalšího komentáře přešel k oběti a z většího detailu si ji prohlédl. Chvíli okolo ní přešlapoval a popocházel, než se odvážil posadit na bobek a podrobit průzkumu i rozřízlou hruď. Následně si prohlédl i krvavý nápis, který na některých místech stékal a pak se s povzdechnutím narovnal.

,,No?" vyzvídal Sherlock.

,,Co no."

,,No na co jste přišel?"

,,Na co jsem měl přijít?"

,,Dedukce Lestrade, dedukce," zaťukal si Holmes prstem na čelo, ,,hrudník je propadlejší než obvykle a pokud jste se dobře díval, tak ji chybí srdce. A ty otlaky na krku a stehnech, k tomu šaty pod ní. Není vám něco divné?"

Inspektor si chvíli přemílal myšlenky, než něco řekl.

,,Ale no tak," poklesl detektiv v kolenech, ,,vždyť je to naprosto jasné! Když už nemá šaty na sobě, a už jen od pohledu je vidět, že nejsou nijak poškozené. Navíc, pro vraha by bylo značně nepraktické někomu sahat pod šaty a tam ještě dokázat udělat takovéhle pohmožděniny. Takže?"

,,Takže zranění na nohou bylo způsobeno, až když měla sundané šaty. V tom případě krk může být známka zápasu. Oběť se bránila," řekl Lestrade

,,No výborně," poplácal ho Sherlock po zádech, ,,a co ty šaty? Když mezi obětí a vrahem nastal fyzický kontakt, jaktože nejsou nijak poškozené?"

,,Mohou být, jen z druhé strany, na kterou není vidět," začal Greg, ,,je možné, že když zjistila že nemá v boji šanci, sundala si je sama."

,,To ji ale moc nepomohlo, nemám pravdu? A máme tu opět sexuální podtext, tak jako u Blackwoodových," zapálil si Sherlock dýmku, ,,Anderson by z vás měl radost," dodal.

,,Nechte si toho, Holmesi," založil si Lestrade ruce na prsa.

Po chvíli na místo dorazilo několik mužů ze Scotland Yardu, místo zdokumentovali a s tělem odjeli do nemocnice sv. Bartoloměje.

,,Vím že vy máte na mě a celý Scotland Yard svůj vlastní názor, ale musíte uznal, že se tu začíná něco dít," popotáhl policista ze své nově zapálené cigarety.

,,Nový světový oběv příteli," zakřenil se Holmes.

Lensrtrade se od Sherlocka raději otočil, aby neměl nutkání mu nadhodit další podnět pro jeho neustále rýpání.

,,Tak zatím," otočil se Sherlock a vydal se rozvážnou chůzí pryč.

,,Zatím," zamumlal si Lestrade pro sebe a také odešel.

,,A co když to spolu nějak souvisí!" začal inspektor klepat propiskou do stolu.

,,Co přesně?" zakolísal Anderson se štosem papírů v náručí.

,,Ty vraždy. Blackwoodovi a to děvče dnes. Kdo to mimochodem byl?"

,,To jsem se vám právě přišel říct," položil Anderson papíry na Lestradův stůl. Z úplného vršku vzal složku a podal mu ji.
,,Sophie Taylorová. Podle pitevních odhadů byla zavražděna někdy ve večerních hodinách, okolo desáté. Zatím ale nemáme přesnější pitevní záznam. Podle zpovědi jejich rodičů s nimi byla na akci, která se konala v Goldsmith Hall. Nikdo z přítomných ji neviděl odcházet."

Lestrade si pro sebe chvíli něco mrmlal a pak si ze stolu vytáhl noviny, na jejíž titulní straně byl velký nápis ohledně smrti Blackwoodových.

,,Dnešní tisk?" zeptal se Anderson.

Greg jen kývnul hlavou a začal jimi listovat. Po chvíli noviny položil na stůl a na otevřené stránce si perem zaškrtl pár slov. Následně prošel i složku od Andersona.

,,Aha," zaryl prst zpět do novinové stránky, ,,obě vraždy proběhly mezi desátou hodinou večer. A všechny oběti byli lidé z vyšší vrstvy."

Anderson se nahnul nad stůl a podíval se do novin.

,,Takže?" zeptal se.

,,Takže vrahem může být někdo, kdo nemá rád zbohatlíky a nebo jím dokonce už byl." zadíval se inspektor vítězoslavně na seržanta.

,,Alexandr Vasilij?" pozvedl Anderson obočí.

,,Přesně tak. Jdeme!"

Alexandr Vasilij, ruský přistěhovalec, který byl za posledních několik let všem z vyšších vrstev spíše pro smích. Když ještě žil v Rusku, pohyboval se v kruzích politiky, takže peněz neměl málo. Avšak po příjezdu do Londýna se zapletl do tolika sázek a získal tolik dluhů, že mu zlatá lžička v puse nezůstala ani dva měsíce. Po jeho velkém krachu zůstal v Londýně a teď žije v dělnické kolonii. Oba policisté rychle vyběhli z budovy, a drožkou dojely do krajní části Londýna.
Když vystoupili, zem již nepokrývaly dlažební kostky, ale převážně bláto a ušlapaná hlína. Zrovna při výstupu měl Anderson to "štěstí" a skočil do bahnité louže, která mu postříkala spodní část nohavic.

,,Sakra," zaklel.

,,Rychle Andersone, máme práci," zavolal Lestrade, který si to štrádoval dobrých deset metrů od seržanta.

Prošli po několika bahnitých cestičkách mezi dřevěnými, už většinou trouchnivějícími domky.

,,Můžu se zeptat, kde tu bydlí Alexandr Vasilij?" zeptal se Lestrade čtyř dělníků, kteří posedávali na lavičce u jednoho z domků.

,,Jestli si jdete pro peníze, tak vám žádný nedá," zahuhlal jeden z nich, když měl pusu plnou chleba.

,,Nejdeme pro peníze, jsme od policie," odpověděl Lestrade, když vytáhl odznak.

,,Dům s číslem dvacet tři," řekl druhý, když viděl přicházet Andersona.

,,Díky pánové," pokynul jim hlavou a i s Andersonem odešel mezi další domky.

Po pár minutovém hledání našli dům z číslem dvacet tři nad dveřmi. Lestrade zaťukal a od dveří trochu odstoupil. Chvíli čekali. Spoza dveří byly slyšet zvuky.

,,Vypadněte! Já už peníze nemám!" ozvalo se tlumeně mužským hlasem.

,,Nejdeme si pro peníze, pane Vasiliji! Jsme od policie. Jen si chceme promluvit," zvedl inspektor hlas, aby ho bylo skrz dveře slyšet.

Hluk ustal. Během pár vteřin se dveře pomalu otevřely a vykoukl tmavovlasý mužík.

,,Můžeme dál?" zeptal se Greg.

,,Jistě," dootevřel dveře a oba policisty pustil dovnitř.

Oboum pokynul aby si sedli na židle u dřevěného stolu uprostřed místnosti. On se posadil naproti nim.

,,Tak už jste tady zas?" popotáhl z cigarety.

,,Zas? On už tu někdo byl?" ozval se po delší době Anderson.

Lestradovi už bylo vše jasné. Dlouze se nadechnul a vstřebával silný ruský přízvuk muže naproti nim.

,,Takovej vysokej. Tmavej kabát s loveckou čepicí," zvedl Alexandr ruku nad hlavu pro upřesnění výšky.

Už to i Andersonovi došlo.

,,Co jste mu všechno řekl?" podepřel si Lestrade čelo rukou.

,,Všechno, na co se ptal," odpověděl mu.

,,A to bylo?" povzdechl si Greg.

,,Nikoho jsem nezabil, i když bych někdy opravdu rád, tak jsem to nebyl já. Mám ženu a dítě, nemůžu si dovolit jít pod zámek," řekl, když opět popotahoval z cigarety.

Oboum policistům jeho přízvuk rval uši, ale potřebovali více informací a tak se Lestrade ptal dál.
,,Máte nějaké svědky, že jste to nebyl vy?"

,,Celou noc, když se to stalo jsem byl tady. Hráli jsme s ostatníma karty, nebo jsem byl v továrně. Dosvědčí vám to. A zbytek večera jsem byl tady doma s Daryou a malou."

Když větu dokončil, otočil se ke dveřím a cosi rusky zažvatlal. Ihned na to ze dveří vyšla žena s hnědými vlasy a dítětem v náručí.

,,Děje se něco, Alexi?" zeptala se také s přízvukem, který naštěstí nebyl tak strašný jako ten jejího manžela.

,,Kde byl váš manžel předevčírem okolo desáté hodiny večer, paní Vasilijová?" zeptal se inspektor.

,,V deset hodin byl doma. Staral se Valerii."

,,A co jste dělal vy včera večer? Řekněme opět okolo desáté večer," otočil se Greg zpět na muže.

,,To jsem byl na noční šichtě v továrně," uplivl si.

Lestrade si s Andersonem vyměnili dlouhé pohledy a opět se oba otočili na Vasilije.

,,To nám zatím bude stačit," povzdech si inspektor.

Následně se i se seržantem vydal ke dveřím.
Alexandr popošel za nimi a dveře jim otevřel.
,,Sice na ty povrchní bastardy mám tolik informací, za co by mohli všichni do jednoho skončit v kriminále, až by z toho sčernali, ale taková svině, abych někoho zabil nejsem," zadíval se na oba policisty spod tmavých vlasů.

Lestrade ani Anderson už nic neřekli. Už jen vyšli ze dveří a vydali se zpět k drožce.

O dvě hodiny později:
Sherlock již nějakou chvíli posedával ve svém křesle a pomalu usrkával černý čaj s mlékem. 221B v Baker Street bylo kouzelné místo, pokud tedy zrovna Sherlock nevedl debatu plnou pří, s paní Hudsonovou, která byla jeho domovní, nebo Johnem Watsonem, bývalým spolubydlícím a stávajícím kolegou. V zámku zaštrachal klíč. Do bytu vešel John.

,,Dobré poledne, Holmesi," zacvrlikal, když přešel do obývacího pokoje, kde detektiv skoro nehybně posedával.

Odpovědi se mu nedostalo. Pár kroky došel ke křeslu a stoupl si před něj.

,,Sherlocku," lehce se předklonil a zadíval se na něj.

,,Nerušte mě. Přemýšlím," odsekl mu.

,,V tom případě se omlouvám, že jsem sem přišel zkontrolovat chod vaší chaotické domácnosti," rozhodil Watson ruce a odešel do kuchyně.

Když si John přinesl svůj čaj, do obývacího pokoje vstoupila paní Hudsonová s dopisem v ruce. Byla to starší, hubená dáma ve fialových šatech, se světle hnědými, místy stříbrnými vlasy.

,,Sherlocku, tohle je pro vás," podala mu dopis.

Ve skutečnosti to nebyl dopis, ale jen kartička.
Z jedné strany bylo rukou napsáno ,Sherlock Holmes.' Sherlock stranu podrobil rychlé dedukci a následně ji otočil. Stálo tam ,Co vám Vasilij všechno řekl?'

,,Lestrade," pomyslel si, ,,kdy to přišlo?" trhl sebou detektiv.

,,Před minutou to někdo hodil pod dveře," odpověděla paní Hudsonová.

Sherlock rychle vystartoval z křesla ke vchodovým dveřím. Během vteřiny je rozrazil a rozhlédl se po ulici. Uspokojení se mu dostalo ihned po první chvíli, když uviděl inspektora jak vyfukuje obláčky dýmu z cigarety opřený o plot.

,,Jedna a půl minuty. Zhoršil jste se," ušklíbl se Lestrade.

,,Takže nejste přece jen tak beznadějní jak se zná," sešel detektiv pár schodů na chodník a došel ke Gregovi.

,,Co vám všechno řekl?" zeptal se inspektor nevrle.

,,On to nebyl."

,,A to mu budete věřit, když vám řekl, že on to nebyl?"

,,Ano, protože on to vážně nebyl. Vím to," pronesl Holmes.

,,To by mě zajímalo, jak jste na to přišel," založil si Lestrade ruce na hruď.

,,Už jen z dedukce mi bylo jasné, že to nebyl on. Ale kvůli tomu jeho krachu, který si pamatuje celý Londýn ho má poslední půl rok Mycroft pod dohledem. On to prostě nebyl."

Inspektor si povzdechl.

,,A něco dalšího jste  zjistil?"

,,Ptáte se jako byste potřebovali pomoc," ušklíbl se Sherlock.

,,Nepotřebujeme pomoct, jen když už jsem tady, tak se ptám," zachvěl se Greg.

,,Máte nějaké další podezřelé?"

,,Ne."

,,Aha! Dostal jsem vás," poskočil si Holmes s radostí v hlase.

Inspektor si potupně povzdechl.

,,Je potřeba tvrdá píle, Lestrade," řekl si Holmes a vydal se zpět ke dveřím.

,,Tak alespoň nějaké vodítko," otočil se za ním policista.

,,Bádejte, pak vodítka přijdou sama!" řekl naposledy Sherlock, než za sebou zabouchl dveře.