Aloha🌺 Po delší době jsem zase zpět. Možná jste si všimli, že celá kniha včera prošla velkým updatem, ve kterém hodlám pokračovat. Příběh chci opět aktualizovat a pokračovat v něm. Pár věcí jsem v knize změnila, ale jednalo se spíše jen o faktory věrohodnosti doby (převážně jednání mezi postavami) Doufám, že se vám pokračování bude líbit✨

~

Darthmouth Street, 16.8., 1845, 14:00, Londýn
Charles:
Mrzutě jsem se pohupoval v posteli celý
zabalený do peřiny a v dlaních jsem svíral hrnek s čajem, který jsem po malých douškách usrkával. Občas jsem ucítil chvilkovou bolest hlavy, která však s opětovným upitím čaje zmizela. Šaty a všechny ostatní věci, které jsem nosil celý minulý večer byly pohozené u skříně a mně se při každém pohledu na ně svíral žaludek, jako v tom zatraceném korzetu. Od dveří jsem uslyšel klepání, ale smysly mi říkaly, že je to Harry, takže zvedat se, by byla jen ztráta energie. Měl jsem pravdu - po chvíli neúprosného bušení se v zámku ozval klíč a dveře se rozletěly. Během chvíle se na mě ze dveří do ložnice koukal naštvaný Haroldův výraz.

,,Dobré odpoledne," lehce jsem se pousmál.

,,Jak pro koho," supěl stařík a odebral se ke stolu ve vedlejší místnosti, ,,pojď sem, potřebuji s tebou něco probrat!" okřikl mě.

Já jen zaskuhral a peřinu jsem vyměnil za prostěradlo, aby mi nebylo takové vedro a s hrnkem jsem šel za Harrym. Hrnek jsem odložil na stůl a šel si opláchnout obličej.

,,Sundej si to prostěradlo, vypadáš jako duch," odsekl přítomný.

Já jsem se na něj s vlhkým obličejem otočil a prostěradlo jsem rozhrnul, čímž jsem mu ukázal osmý div světa.

,,Dobře," zarazil se a otočil se zpět ke stolu při zjištění, že prostěradlo je jediná věc, co na sobě mám, ,,radši si ho nech."

,,O čem si chtěl mluvit?" posadil jsem se naproti němu.

,,Uvažoval si někdy nad následky toho všeho? Teď nemyslím nic ve zlém," zadíval se na mě přísedící.

,,Následky?"

,,Ano. Sídlo tvého bratra je bez majitele a pokud s ním něco rychle neuděláš tak ti nezbyde ani penny z Blackwoodovic jmění."

,,Tak mi z toho nakonec i něco kápne," promnul jsem si natěšeně dlaně.

Stařík se na mě chvíli soustředěně koukal a pak si stoupl vedle mě a začal mi prosahával tvář.

,,Začíná ti to hnisat, máš tu lékárničku?" zadíval se mi na rozseknutou tvář obličeje.

,,Kredenc, druhá skříňka z leva," ukázal jsem.

,,Vůbec se divím, že tu nějakou máš," vytáhl Harry bílou krabičku, ,,moment..."

,,Ta byla taky tvoje," prohodil jsem, když jsem si držel ránu.

,,Tohle jsem tam ale nedal já," svraštil obočí a z krabičky vytáhl placatku s alkoholem.

,,To je náhodou moc účinný," zašklebil jsem se natáhl se pro ni.

,,Až potom," položil ji na kuchyňskou linku, abych na ni nemohl.

S kouskem vaty navlhčené v lihu mi ránu za mých neustálých bolestných skřeků vyčistil. Při tom všem utrpení jsem neustále usrkával ze svého hrnku.

,,Co to vůbec piješ?" vzal Harry hrnek do ruky.

,,To je čajová medicína," namítl jsem, když jsem viděl jak si Harry nepatrně usrkl.

,,Čaj s rumem není medicína, Charlesi."

,,Omyl, je to rum s čajem," zakabonil jsem se.

Harry si zoufale povzdechl a pokračoval v ošetřování mého obličeje.

,,Au!" syknul jsem a plácnul Harryho přes ruku, když jsem cítil jak mi ránu roztáhnul.

,,Čím tě to proboha sekla? Dostala se ti skoro na kost," začal se Harry opět hrabat v krabičce.

,,Měl jsem krušnou noc," saskuhral jsem nad štípájící tváří.

Po Haroldově opětovném prohrábnutí obsahu krabičky, se mu nepatrně rozzářily oči a pak začal tahat jakousi nit.

,,Mám snad něco mezi zuby?" podíval jsem se na staříka, jak si nit přeměřuje.

,,To by mohlo stačit," řekl si pro sebe a stoupl si opět vedle mě.

Bez většího zájmu jsem opět upil ze svého hrnku, než jsem na tváři ucítil strašnou bolest.

,,AU!" zařval jsem, když mi Harry násilím držel hlavu a já cítil další bolestivé bodnutí.

,,Nebuď jako malá holka, Charlie. Musím ti to zašít," soustředil se Harry na jehlu, co měl v ruce a každým okamžikem mi ji nově zabodával do obličeje.

Raději jsem už nic nenamítal a jen vnitřně trpěl a doufal, že se Harry jehlu nerozhodne zabodnout někam jinam než k ráně.

,,A hotovo," překousl nit a hrdě se usmál.

,,Ani nechci myslet na to, že mi ji budeš vytahovat," zaúpěl jsem.

,,Takže, co ta administrativa?" zvážněl stařík a sednul si zpět s propletenými prsty naproti mně.

,,Tak já to zařídí..." zarazil jsem se, ,,co jsi včera všechno přinesl?"

,,Včera?"

,,Když jsme se vraceli z toho večírku."

,,Klobouk, paruku, nůž a především tebe."

,,Paruka, nůž...," počítal jsem v duchu, ,,nůž. Kolik!" vyhrknul jsem.

,,Jen jeden, ten tvůj."

,,Zatraceně," zaklel jsem, ,,já tam nemůžu, co když tam bude policie."

,,Proč bys tam nemohl?"

,,Ona, Alice, měla taky nůž. Menší a s hnědou rukojetí. Tím mě sekla do tváře."

,,Takže ty si myslíš, že policie našla ten její nůž a vydedukovala, že to byl její nůž a že ta krev na něm je tvoje, tedy vrahova, tudíž máš jizvu na obličeji? To mi dovol se zasmát, ale na tohle by nepřišli, ani kdyby si jim to přišel oznámit osobně," opřel se Harry o opěradlo na židli.

,,Co ty víš," popotáhl jsem.

,,Ale copak, snad se nám chlapeček nebojí," uculil se Harold.

,,Kdyby jsi za sebou měl pět vražd, stáhnutej žaludek a bolestivou zkušenost zašívání obličeje někým, kdo se dennodenně hrabe v mrtvolách, taky by jsi mluvil jinak," odsekl jsem.

,,To se mě dotklo," pozvedl stařík obočí.

Já jsem beze slova vstal, vzal do ruky hrnek a začal ho pomalu obcházet.

,,Zajdu tam," chytl mě za zápěstí, ,,zařídím to, ale uvaříš."

,,Platí."

Mezitím, co se Harry potuloval venku, já využil svého kuchařského umění k vytvoření něčeho, co by Harry rád nazval dřívější večeří.

,,To je dobře, že jsi zpět, už jsem to málem připálil," zašvitořil jsem směrem ke dveřím, když jsem slyšel vstoupit Harryho.

,,Mám se bát?" hodil na stůl pár obálek a papírů.

,,Je to přímo mistrovské dílo, můj milý příteli. Prosté jídlo, prostého občana," položil jsem před Harolda talíř, ,,le riz de la Blackwood," pokusil jsem se o francouzský přízvuk.

,,Rizoto s lanýžem? Jsem si jist, že tohle není něco co by jedli prostí občané," namítl sedící.

,,Tak budeš to jíst nebo ne?" zadíval jsem se na něj, když jsem dal ruce v bok.

Harry mě jednou rukou lehce odstrčil a nedůvěřivě se zadíval do talíře. Když jsem mu podal příbor oba jsme snědli něco,  co jsem si dovolil nazvat rizotem a já jsem pak upřel zrak na papíry, které Harry přinesl.

,,Tohle je šek, tohle jen nějaké papíry a tohle je pošta," ukázal mi, ,,a tady jsou klíče."

,,To je vůně vítězství," vzal jsem do ruky šek, dlouze jsem se nadechnul a klíče si přisunul k sobě, ,,a co je tohle," podíval jsem se na další obálku.

,,To je pošta z Victoria Street."

Obálku jsem otevřel. K mému překvapení v ní byla pozvánka na další akci.

,,Cítíš se oblíbeně?" ušklíbl se Harry.

,,Velmi," vycenil jsem zuby a začal zjišťovat kam a kdy jsem byl pozván tentokrát.

Tu adresu jsem znal, dokonce jsem si i docela jasně dokázal představit budovu. Jednalo se o luxusní klub v centru města, ve kterém je zaručeno, že jedna sklenička proseka vás bude stát víc než roční výdaje za jídlo.

,,Kdy se to koná?" zeptal se Harry.

,,Za dva dny," odpověděl jsem.

,,Předpokládám, že ani tentokrát neuděláš vyjímku."

,,Ne."

O dva dny později:
,,Tebe krasavče bych taky zabil, kdybych neměl sebeúctu," díval jsem se na sebe do zrcadla, když jsem si upravoval límec košile. Ještě jsem vzal jeden pudr, co přinesl Harry pro moje přestrojení a lehce jsem si s ním přejel část tváře s ránou, aby nebyla tak nápadně na očích. Následně jsem se, již rutině vydal na adresu na pozvánce kterou jsem obdržel. Cestou jsem si zapálil cigaretu a při procházení ulicemi sem vesele pobafával dým okolo sebe. Když jsem přišel na místo, pár mužů venku také kouřilo, tak jsem se k nim přidal. Po chvíli, co jsem se zabral do rozhovoru jsem si všiml další skupiny pěti mužů v oblecích, kteří postávali pár metrů od nás. Když se naše skupina pomalu odebrala dovnitř, zaslechl jsem část rozhovoru od druhé skupinky, který mě natolik zaujal, že jsem ještě chvíli zůstal venku a při nenápadném vyfukování kouře jsem poslouchal.

,,Víte všichni, co máte dělat?" řekl polohlasem jeden z mužů.

,,Sledovat a hledat někoho podezřelého," odpověděl další.

,,Ano, ale pokud si u někoho budete myslet, že je to ten co hledáme, musíte si být na sto procent jistí. Klidně se s ním dejte i do řeči a dostaňte z něj nějaké informace. Trevor a Thomas zůstanou venku a budou hlídat všechny, co budou odcházet, obzvláště páry."

Ostatní ze skupinky jen tiše přikývli a vydali se dovnitř až na dva zmíněné. Pomalu jsem se vydal po uhašení zbytku cigarety za nimi. Když je oslovil muž u vchodu, mě došlo, co se děje.

,,Tak policie začala pátrat," v duchu jsem se usmál, když jsem viděl jak do jednoho vytáhli své policejní odznaky.

Když jsem se i já dostal dovnitř, začal jsem se rozhlížet po dnešní výherkyni loterie a zároveň jsem i občas sledoval i rozptýlenou skupinu policistů.

,,Pane Blackwoode?" ozval se za mnou mužský hlas, za kterým jsem se ihned otočil.

,,Chtěl bych se představit. Edward Turner," podal mi ruku.

,,Těší mě," pousmál jsem se.

,,Trochu jsme se obávali, že nepřijdete, po tom co se stalo vašemu bratrovi," prohodil nakloněný blíže ke mně.

,,Sice jsem poslední dobou rád sám, ale společnost mi dodává ten pocit jistoty," odpověděl jsem.

,,Víte, chtěl bych vám představit svou dceru, jestli vám to nebude vadit," pousmál se.

,,Ani v nejmenším," projevil jsem zájem.

Edward se na okamžik otočil a lehce mávnul směrem do davu, ze kterého následně vyšlo děvče s blond vlasy.

,,Elizabeth, toto je Charles Blackwood, pane Blackwoode, toto je moje dcera Elizabeth," představil nás.

,,Ráda vás poznávám," usmála se.

,,Potěšení je na mé straně," políbil jsem ji hřbet ruky.

,,Omluvili byste mě?" zadíval se na nás oba Edward a po odpovědi mě i jeho dcery odešel.

,,Víte, pane Blackwoode, to co se stalo vašemu bratrovi mě mrzí," podívala se na mne se soucitem.

,,Všechny nás to velice zasáhlo."

Oba jsme se na chvíli odmlčeli a vyměnily si pohledy z očí do očí.

,,Teď prosím omluvte mou nezdvořilost, ale mohu se zeptat na váš věk? Protože dle mého uvážení vypadáte na zdejší poměry velmi  mladě," nenápadně jsem se pousmál.

,,Sedmnáct," prohodila s pokrčením rameny Elizabeth, ,,vím že jsem to je málo, na zdejší věkový průměr, ale po tom, co otec vždy vypráví o takovýchto sešlostech, tak jsem si říkala že to může být... fajn."

,,Nejste z toho snad sklamaná."

,,Ani v nejmenším ne," uculila se, ,,omluvit byste mně na chvíli prosím? Potřebuji si zajít na chvíli na čerstvý vzduch. Tady se mi začíná motat hlava."

,,Jistě," odpověděl jsem s úsměvem, ,,moc rád jsem vás poznal."

Následně jsem se chvíli procházel po zalidněné místnosti a v přemílání myšlenek jsem se začleňoval do zdejší společnosti.

,,Neměl byste si dovoloval na děvčata jako je ona, pane Blackwoode," ozval se vedle mě záškodnicky ženský hlas.

Na levé noze a se skleničku v ruce jsem se otočil.

,,Jak jste došla k takovému obvinění?" pozvedl jsem s úšklebkem obočí.

,,Opravdu chcete abych pokračovala?"

,,Možná by bylo lepší kdyby ne," zabral jsem se s ní do rozhovoru, když jsem se pousmál, ,,a vy znáte Elizabeth?"

,,Ji přímo ne, ale s jejím otcem jsem si byla velmi blízká, jestli víte jak to myslím. Možná ještě víc než jeho vlastní žena," zamrkala a přistoupila ke mně. Já se na ni s pozvednutím  pravého obočí dlouze podíval.

Další chvíli jsme byli zabraní do našeho společného rozhovoru než jsme šli ven před budovu na vzduch. Tam jsme v rozhovoru pokračovali, než se po nás začali ohlížet dva stojící policisté a následně i nepatrně přibližovat.

,,Pane Blackwoode," vzdychla přítomná a skousla si spodní ret, když jsem ji rukou přejel po zádech až na úroveň boků a druhou ji dal na rameno

,,Vidíte ty dva muže za vámi?" zašeptal jsem, když jsem se k ní naklonil.

,,Postávají tam celou dobu, co tu jsme," špitla.

,,Jsou od policie. Víte, byl bych vám moc vděčný kdyby jste mě uhodila."

,,Smím znát důvod?"

Na nepatrnou chvíli jsem se zamyslel.

,,Je ten pár drobností, díky kterým mě však nemají moc v lásce. Nerad bych je zmiňoval," řekl jsem stále šeptem a rychleji než předtím.

,,Uvidíme, co se dá dělat," usmála se a já v jejím tónu hlasu ucítil příležitost se pobavit.

Oba policisté se mezitím o další kousek přiblížili. Ona si chvíli přihlížela můj obličej, než trochu odstoupila a její pravá dlaň mi přistála na obličeji.

,,Co si to dovolujete?" zvedla hlas a já se vzpamatovával z šoku z rány, o které jsem netušil, že bude tak velká, ,,tohle si nechte někam do nevěstince!" vrhla na mě vražedný pohled, o kterém bych si klidně myslel, že to myslí vážně.

Následně se rázně otočila a vydala se zpět ke vchodovým dveřím.

,,Počkejte," udělal jsem za ní pár kroků.

,,Řekla jsem ne!" ještě jednou mne okřikla a zašla dovnitř.

Oba policisté, co postávali opodál byli pravděpodobně veselě kopy, protože se celou dobu při našem teátru koukali jeden na druhého a s nepřehlédnutelnou  nenápadností se oba uchychtávali. Já jsem si něco zamumlal a vydal se na druhou stranu. Prošel jsem pár ulicemi, ve kterých panovala tma a hrobové ticho, než po chvíli uslyšel dva hlasy. Mužský a ženský. Mužský byl hruhý a tónem mluvil klidně, kdežto ženský byl značně znepokojený a troufl bych si i říct, že vystrašený. Chvíli jsem šel po sluchu, než jsem došel až ke strůjcům zvuku.Vše bylo v jedné boční uličce a celou situaci lehce osvětlovala jedna dohasínající lampa. Ženský hlas patřil děvčeti v šatech, které bylo opřené o zeď a pod krkem mělo ruku muže, který byl značně větší než ona. Nějak mě v tu chvíli přepadla hrdinská nálada a pomalu jsem se vydal za dvojicí.

,,Ne, prosím, nechte mě!" trhlo sebou děvče.

,,Klid, bude to jen chvíli," řekl hrubým hlasem muž a přirazil ji víc na stěnu, když si volnou rukou prosahával pásek.

Na druhé straně uličky, kde byla tma jsem došel až za něj a nůž, který jsem měl pod sakem jsem mu zaryl do zad.

,,Okamžitě ji pusťte," zasyčel jsem, když jsem k němu přiblížil hlavu.

On sebou trhnul a pak pomalu pootočil hlavu.
Následně děvče pustil a otočil se na mě celým tělem. Začal se ke mně sklánět, než jsem mu rychle nůž z úrovně jeho břicha přiložil na krk. Dlouze se na mě podíval a při naštvaném mručení odešel.

,,Panebože, ani nevím, jak vám můžu poděkovat." podlomila se děvčeti kolena.

,,To nestálo za řeč," rychle jsem nůž zase chovat aby si ho nevšimla.

Po chvíli si dívka oklepala šaty a podívala se na mě.

,,Moment, Charlesi?" vyhrkla.

,,Elizabeth?" podíval jsem se jí do obličeje.

,,Co vy tady děláte?"

,,To bych se měl zeptat spíše já vás," pozvedl jsem obočí.

,,Šla jsem se provětrat a zašla jsem trochu dál než jsem myslela," začervenala se a sklonila hlavu.

,,Pro příště byste se tu neměla procházet sama," pokáral jsem ji, ,,ale myslím, že byste potřebovala doprovod, nemám pravdu?"
,,Máte," usmála se chytla mě za předloktí, které jsem ji nastavil.

,,Prosím, hlavně nikomu neříkejte o tom, co se dnes stalo."

,,V tom se na mě můžete spolehnout," pozvedl jsem koutky.