Victoria Street, 9.9., 1845, 22:40, Londýn
Charles:
Už je to necelý měsíc, co je Elizabeth u mě.
Zrovna jsem se vracel z další společenské zábavy, kde jsem si pod krkem přidržel dalšího ptáčka - Catherine Williamsovou, dceru britského ministra. Bez prodlení jsem odemkl vchodové dveře sídla a vešel do místnosti, kde mne po neuprosném dešti venku obalil příjemný pocit tepla. Po odložení kabátu a klobouku jsem se chtěl odebrat do jídelny, ale od dveří zaznělo zaklepání. Pomalu jsem otevřel a nakoukl ven.

,,H-Harry, co ty tady děláš?" zmateně jsem se zadíval na staříka, jak mu vlhké pramínky vlasů padají do obličeje.

On bez jediného slova naštvaně vešel a vydal se chodbou do jídelny.

,,Máme problém, Charlie," řekl velmi vážným tónem, když jsem popobýhal za ním, ,,jde o to děvče - Elizabeth Turnerovou," zalapal po dechu když vstoupil do místnosti, ,,proboha."

,,Ach, já se ti zapomněl zmínit, když jsi tu vlastně ještě nebyl," ušklíbl jsem se.

Rychle jsem Harryho obešel a postavil se vedle něj. Vyděšeně a zmateně se koukal směrem ke stolu, kde v bílé košilce na židli posedává Elizabeth.

,,Dobrý večer," podívala se na Harryho.

,,Ahoj maličká," usmál jsem se na ní, když jsem se prosmýkl kolem Harryho a pohladil ji po vlasech.

Ona mi úsměv ze své pohublé tváře oplatila.

,,Udělej prosím čaj," posadil jsem se vedle ní.

,,Jistě."

,,Posaď se, Harry," pokynul jsem stojícímu muži.

Harold se pomalu s obavami posadil.
Blondýnka po chvíli na stůl postavila tác s třemi šálky čaje, miskou kostek cukru a popošla na druhou stranu stolu k Harrymu.

,,Mohu?" usmála se na něj a nastavila mu ruku na mokrý kabát, který měl hozený přes ramena.

,,Díky," podal jí ho a ona ho pověsila ke krbu, aby proschnul.

Já jsem mezitím, kdy ke mně stála Elizabeth zády, jsem do jednoho šálku kápnul pár kapek z lahvičky, kterou jsem měl v náprsní kapse na saku a hrnek jsem položil na její místo.
Jediný den, kdy bych vynechal, by bortil její nevědomost okolního světa a jejího pravého já.

,,Co jsi chtěl probrat?" podal jsem Harrymu jeho čaj a sám se napil ze svého, když jsem si o svíčku vedle mě připaloval cigaretu.

Harold svým pohledem chvíli kmital ze mě na Elizabeth a na svůj hrnek s čajem. Dívka se posadila a i ona se napila ze svého hrnku. Po spolknutí prvního doušku se nepatrně zakabonila pod hořkou příchutí čaje.

,,Potřebuju s tebou mluvit. O samotě," zadíval se na mě Harry vážně.

,,Omluvila bys nás prosím?" pousmál jsem se na dívku a dal jí pusu do vlasů.

Ona jen přikývla. Následně jsem se s Harrym odebral na chodbu, kde se na mě nasupěně otočil.

,,Co to má znamenat, Charlesi?" zasyčel na mě a bolestivě mě chytil za ramena.

Chvíli jsem se na něj díval, než jsem klidně vyfouknul obláček dýmu.

,,Hold jsem začal hledat útěchu v něčem jiném."

,,Něčem jiném? Unášet děti... To je..." nakrčil stařík nos.

,,Ona není dítě, Harry," odsekl jsem.

,,Dobře, trvej si na čem chceš. Ale jí to jednou dojde. Kdo jsi."

,,Nedojde, nikdy," ukázal jsem mu obsah své náprsní kapsy, ,,vlastně za to můžeš ty, když jsi mě to všechno v dětství naučil. Zkrátka tajný recept ke štěstí," zakabonil jsem se.

,,Ty jsi zrůda Charlesi, takhle jsem tě nevychoval," nakročil si ke mně Harold.

,,Ty jsi mě nikdy nevychovával. Vychovávaly mě ty nesnesitelné Williamovy žerty, které mě doháněly k šílenství."

Najednou se ozvalo zaklepání. Ještě jsem se naposledy dlouze podíval na Harryho a poté šel otevřít.

,,Ahoj, Charlie," padla mi okolo krku tmavovlasá bruneta v červených šatech s výrazným dekoltem.

,,Rád tě zase vidím," dlouze jsem ji políbil a chytl okolo pasu, ,,můžeme?" usmál jsem se na ni, jako kdyby ve mně stále nepřebývala zloba po rozhovoru s Harrym.

,,Ovšem," dala mi se svým sladkým zamrkáním ruku na bok a bez toho, abych se dál věnoval staříkovi jsme spolu vyšli po schodech do vyššího patra.

~

Harry Charlese celou dobu sledovat, a když se svou návštěvou odešel, on se vrátil zpět za Elizabeth do jídelny. Posadil se zpět na to samé místo jako při příchodu a zadíval se na hladinu čaje v hrnku.

,,Chodí sem," špitla potichu blondýnka.

,,Kdo?" zvedl Harry hlavu.

,,Ony. Skoro každý večer. Pokaždé jsou nahoře a vždy přijde jiná. S hladovými výrazy přichází a překypující štěstím odchází," řekla pomalu a tiše se skloněnou hlavu, když v dlaních držela šálek.

Na chvíli se odmlčela a trochu se zatřásla.

,,A tobě to nevadí že si sem vodí pros..." zarazil se.

Nějak se mu to slovo i v samotném nitru znechutilo a ani na něj raději nechtěl myslet. Dívka jako odpověď pokrčila rameny.

,,Jinak je milý," nenápadně se usmála a sklopila pohled.

,,No to určitě," pomyslel si Harry.

Elizabeth opět upila čaje a během okamžiku si s bolestným siknutím položila ruku na břicho.

,,Jsi v pořádku?" nadskočil sedící.

,,Ano, nic to není. Za chvíli to přestane," přitiskla nohy k hrudi.

,,Dovolíš? Jsem doktor," položil ji Harry ruku na rameno, když k ní přišel.

Děvče se na něj dlouze podívalo a pak nohy od těla odtáhlo.

,,Kdyby to bolelo, řekni," sklonil stařík hlavu, když Elizabeth přes bílou látku prosahával břicho, ,,tady?" zarazil se na jednom místě, kdy sebou blondýnka trhla.

Ona tiše přikývla.

On ji látku z břicha odhrnul, ale nic neviděl. Žádné pohmožděniny, jizvy ani nic podobného. Poté co mu Charles ukázal svou lahvičku přemýšlel, co v ní mohl mít, ale teď už sám tušil.

,,Tohle si tam zatím přidrž. Mělo by to
pomoct a utišit bolest," položil ji na břicho kapesník namočený do horké vody z konvice, kterou děvče zalévalo čaj.

,,Děkuju," špitla a utrápeně se usmála.

Oba se na chvíli odmlčeli.

,,Omluvila bys mě na chvíli? Hned jsem zpět," postavil se Harry zpět na nohy a vydal se směrem do haly.

Vyběhl schody s zastavil se u dveří naproti nim.

,,Proč bych také kdy uvažoval o něčem jiném," zamrmlal, když u dveří chvíli poslouchal.

Ženský zvonivý smích s krátkými mezerami na polibek, bez jediné špetky citu a zase smích, který doplňovaly Charlesovy komplimenty.
Následně sešel zpět za Elizabeth. Stále seděla schoulená na židli s kapesníkem na břiše.

,,Je to lepší?" pousmál se.

,,Už ano."

Ještě jednou ji břicho zkontroloval a posadil se zpět na své místo.

,,Jsi tu s ním ráda?" zeptal se.

Dívka se na a něj nejdříve zmateně podívala, ale pak přikývla.

,,Nenapadlo tě se vrátil za rodinou?"

,,Já už nikoho nemám. Tedy, alespoň to Charlie říkal," odpověděla mu po odmlce.

Harry se jí dlouhou chvíli koukal do bledých tváři a smutných očí než uslyšel Charlieho hlas. Když Elizabeth naposledy upila ze svého hrnku stařík se odebral zpět do chodby.

~

,,Myslím že by jsme spolu měli trávit více času," usmála se bruneta, když jsme scházely schody ke dveřím.

,,Můžeš přijít klidně i zítra. Jestli tedy chceš," chytl jsem ji za malíček a ona se na mě otočila.

,,Řekněme v devět?" usmála se a letmo si přepočítala bankovky v pravé ruce.

,,Budu se těšit," nenápadně jsem si skousl spodní ret a naposledy ji před odchodem políbil.

Dlouhými kroky jsem při upravení přezky na pásku došel zpět do jídelny.

,,Co si o sobě vůbec myslíš?" syknul Harry, když mě zastavil na půl cesty a chytl mě za ještě nedopnutý límec košile.

Neodpověděl jsem mu. Jen jsem sebou trochu trhnul, aby mě pustil.

,,Myslel jsem, že toho máme hodně společného, ale teď vidím pravý opak," procedil mezi zuby.

,,Co máme podle tebe společného?"

,,Oba nosíme příjmení Blackwood, ale ani jeden na to nejsme hrdý," pronesl stařík, ,,ale ty nejsi člověk. Ty jsi zrůda," přidupl si.

,,Jsi už na odchodu předpokládám," odstrčil jsem ho a odešel s ním za zády do jídelny.

Elizabeth se na Harryho při vstupu do místnosti usmála, ale on tomu nevěnoval pozornost a jen si vzal kabát a šel zpět ke dveřím.

,,Chováš úplně stejně jako tvůj otec, Charlesi," procedil mezi zuby naposled, než odešel.

Já se za ním naposledy otočil, ale dál jsem tomu nevěnoval pozornost.

,,Dnes večer už budeme jen spolu, ano?" pohladil jsem dívku po tváři a ona s dlouhým pohledem a nepatrným úsměvem přikývla.

Dál už jsem jen slyšel jak bouchly vchodové dveře a Harry po příjezdové cestě odchází pryč.

,,Mluvili jste se o něčem?" položil jsem si blondýnčinu ruku do dlaně a zadíval se jí do očí, když jsem si sedl na židli naproti ní.

Jako odpověď se mi dostalo zavrtění hlavou.
Chvíli jsme si vyměňovaly pohledy z očí do očí, než jsem opět promluvil.

,,No tak, maličká, víš že mi můžeš všechno říct," pronesl jsem klidně a ruku jsem ji víc stiskl.

Opět jen zavrtěla hlavou a sklonila ji.

,,Dobře," usmál jsem se a odnesl svůj prázdný hrnek od čaje.

,,Proč," špitla po chvíli ticha.

,,Prosím?" otočil jsem se na ni.

,,Proč sem chodí ty ostatní ženy," skoro neslyšně pípla.

,,Pojď ke mně blíž," nastavil jsem ji starostlivě ruku.

Elizabeth pomalu vstala a pod pramínky jejich vlasů se jí rozklepala brada.

,,O tom s tebou mluvil, že je to tak?" položil jsem jí ruce na ramena.

Se slzami na krajíčku přikývla.

,,Ony jsem chodí..." odmlčel jsem se, ,,aby tu strávily hezký večer."

Dívenka chvíli postávala než zvedla hlavu a podívala se na mě.

,,Ale tím se ty nemusíš trápit, ano? Všechno je v pořádku," odhrnul jsem jí vlasy z obličeje a dal jí je za ucho.

,,Já vím," lehce se usmála a svými hubenými pažemi mě objala.

,,Tak vidíš," také jsem ji objal a zabořil hlavu do jejích vlasů.

Chvíli jsem vnímal její dech a pak jsem se na ni ustaraně podíval, když jsem ucítil, že začala vzlykat.

,,No tak, maličká, víš že nemám rád, když brečíš," setřel jsem ji z tváře slzu, ,,běž se umýt. Dnes budeš moct spát se mnou, ano?" položil jsem jí ruku na tvář.

Chvíli přemýšlela, než se jí na tváři objevil úsměv.

,,Vidíš, hned je to lepší," usmál jsem se na ni a dal jí pusu na čelo, ,,tak běž."

Elizabeth rychle odběhla a já jsem se v jídelně ocitl sám. Chvíli jsem si přemílal myšlenky a pak se odebral do ložnice.

~

,,Charlie?" špitla za mnou blondýnka.

,,Ano?"

,,Víš, už nemám ve skříni nic na sebe."

Chvíli jsem si ji prohlížel a pak ji podal ze svojí skříně jednu bílou košili.

,,Tady, měla by stačit," pousmál jsem se.

,,Děkuju," úsměv mi oplatila a odešla se převléknout.

Když se po chvíli vrátila, i já už jsem byl převlečený do nočního. Ona si se zájmem prohlížela ruce, na kterých jí plandaly rukávy mojí košile.

,,Je trochu větší," usmála se, když se podívala na spodní lem košile který, jí sahal těsně pod kolena a rukávy na ní vlály jako plachty na korvetě, ,,ale hezky voní," rozzářily se jí oči.

,,Kampak jdeš?" otočil jsem se na Elizabeth, když jsem viděl jak odchází.

,,Dolů, pro něco k pití." špitla tiše jako obvykle.

,,Ne, zůstaň tady. Já tam zajdu, zatím si udělej pohodlí," usmál jsem se na ni a cestou kolem ní jsme ji přejel dlaní po zádech.

Sešel jsem dolů do jídelny, kde jsem naplnil dvě skleničky vodou a cestou zpět jsem pozhasínal svíčky. Udělal jsem to i v ložnici, kde jsem nechal svítit jedinou, na mém nočním stolku.

,,Tady máš," podal jsem dívce skleničku.

Já tu svou položil na stolek vedle postele a sedl si na postel.

,,Nikdy jsem vedle nikoho nespala. Přijde mi to takové... Zvláštní," nenápadně se zatřásla a podívala se z okna, kde stále pršelo a vzduchem poletovaly listy, ,,dnes je venku pochmurno. Až z toho mám zlý pocit."

,,Elizabeth, podívej se na mě," chytl jsem blondýnku za ruku, kterou měla položenou na peřině, ,,dokud jsi tu se mnou, tak se ti nic nestane. Rozumíš?"

,,Rozumím," dlouze se na mě podívala a následně hlavu zabořila do péřového polštáře.

,,Dobrou noc, maličká," dal jsem jí pusu na čelo a přikryl ji.

,,Dobrou noc, Charlie," usmála se.

Já jsem přes sebe také přetáhl část své peřiny a sfoukl svíčku na nočním stolku.

Dlouhou dobu jsem sem převaloval a nedokázal jsem usnout. Ještě jednou jsem se otočil na levý bok, abych viděl na Elizabeth.
Jak jen přesladce spí. Opatrně jsem ji položil ruku na odkrytý bok a přisunul se k ní až jsem ji opět zabořil hlavu do vlasů a celým tělem jsem se jí dotýkal.

,,Jsi moje, jenom moje a nikoho jiného," zašeptal jsem a po chvíli jsem opravdu usnul.