Molly se snažila nezcvoknout. Snažila se nemyslet na to že umře v krabici metr a půl na dva metry a asi ji nikdo nikdy nenajde. Vždyť ani neví kde je. Pod zemí, nad zemí nebo někde jinde? Je pořád v Londýně,nebo někde jinde? Je v Anglii ? Kolik je hodin? Jak dlouho tady je? A co je za den?

"Dost Molly nebo se z toho zblázníš!"

Okřikla se nahlas Molly. A pak ji napadlo že by měla šetřit vzduchem.

"Šetřit vzduchem? A jak to chceš uďělat? Si tu zavřená s minimální šancí na záchranu."

Vykřikla nahlas. Asi se vážně scvokla. Začala prstem klepat do vršku svojí rakve. Tak už je to její rakev? To není dobré,pro její psychiku určitě ne. Ale alespoň k něčemu to bylo dobré teď už ví kde je. Pod zemí,určitě pod zemí. A víc toho už nezjistí. Její myšlenky se stočily k  Sherlockovi. Jak daleko je asi s pátráním po ní? Doufala že daleko ,alespoň tak daleko aby ji našel včas. Jak dlouho tu ještě může vydržet? Den, půl dne nebo hodinu? Představila si sebe jako mrtvolu na pitevním stole.

"Fuj Molly sakra nech toho"

Olřikla se a začala přemýšlet nad něčím joným.

Tohle byla trochu nudná kapitola ale je zde důležité zjištění...