Tahle kapitola popisuje hlavně to co se děje v Sherlockově hlavě...

Mysli Sherlocku mysli.

Pomyslel si Sherlock a dal si prsty na spánky. Ani to nepomohlo ,nedokázal se soustředit ani vteřinu. Dokázal myslet jen na Molly a na to co jí asi udělají a jestli to přežije. Teď už chápal Moriartyho slova a děsil se chvíle kdy mu zavolá. On ho totiž nechce vydírat,on ho chce dostat na kolena a vidět trpět. Nevnímal Johna který ošetřoval paní Hudsonovou ani Mycrofta který někam horlivě telefonoval. Vnímal jen své obavy. Nějak se mu podařilo odprostit se od situace a dostal se do paláce své mysli. Našel si mapu Londýna a vyhledal všechny místa na schování. Bylo jich 2000. V oklolí dojezdu do dvaceti minut už jen 40. Vyběhl ven a podal jedné žebračce padesátilibrovku a papírek. Ta si ho přečetla přikývla a odešla.

Mezit k němu přistoupil John podíval se na něj a řekl

Máš telefonát...

Ok já vím že nejsem Gatiss ani Moffat,a že dělám Sherlocka až moc lidským,ale ono se to tak prostě napsalo... :-)