,,Tak tím se vysvětluje ten ohňostroj," unaveně se pousmál, při posledním pohledu na doutnající zbytky budovy po hlasitém výbuchu.

Po chvíli běhu jsme se konečně oba zastavili a ohlédli se. Z té až přehnaně futuristické budovy teď zbývá už jen pár betonových panelů a popel. Slunce nám svítilo svou žlutou září do očí, i přes to, že pomalu zapadalo za obzor.

,,Teď mi ale řekni jednu věc," dala jsem si zadýchaně ruce v bok, ,,jak se odtud dostaneme?"

Eddie se viditelně zarazil, protože očividně čekal, že se zeptám třeba na to, jak mě vůbec našel.

,,J-já nevím," zaskočeně se zasmál, ,,celou cestu určoval Venom, já jsem jen doufal, že ví co dělá.

Oba jsme chvíli přemýšleli, než jsme usoudili, že bude asi nejlepší jít dokud nenarazíme na nějaké vodítko, kterého bychom se mohli chytnout. Po chvíli chůze s dopomocí obou Symbiotů dorazili k vlakové trati.

,,Doufám, že tu něco jezdí," oddechla jsem si při pohledu na koleje, co nevypadali dvakrát používaně.

Eddie se dlouze rozhlédl po travnaté pláni okolo nás, než se pokusil napodobit s jistou profesionalitou každého druhého z westernových filmů, při přikládání hlavy ke kolejím.

,,Myslím, že něco jede, ale tím, že tu nevidím zastávku," začal, když ho začal celého Venom pohlcovat, ,,tak budeme muset skočit."

Já jen tiše přikývla a čekala, než i mě Symbiot celou pokryje. Během dalších pár minut opravdu přijel vlak. Byl nákladní, a opravdu neměl větší potřebu zastavit, proto jsme vyskočili na střechu a slezli do jednoho z mnoha vagónů. Jeli jsme pár hodin než vlak zastavil nedaleko San Francisca, takže už jsme jen za pomoci Symbiotů dokázali najít cestu domů.

,,M-myslím, že máme problém," zarazila jsem se při pohledu na mě dobře známé domovní dveře, když mi došlo že nemám klíče.

,,Možná bych je mohl zkusit vykopnout, pokud by jsi souhlasila," nabídl se Eddie postávající vedle mě.

,,Udělej cokoliv, jen ať už jsem doma," podívala jsem se na něm krvelačně. 

Po chvíli se brunetovi opravdu dveře podařilo vykopnout s následnou informací od Venoma, že jsme nemuseli ničit dveře, ale použít selský rozum, načež mi došlo, co všechno dokázat odemknout ještě pár hodin zpět.

,,Víš, docela ráda bych si poslechla všechno to, co jsi mi říkal ve vlaku, protože tam jsem ti vůbec nerozumněla přes ten hluk okolo," pousmála jsem se.

,,N-no já tě nechci nijak otravovat," začervenal se, když se podrbal na zátylku.

,,No tak, neostýchej se tolik," podívala jsem se na jeho rumělec, ,,máme teplou vodu a čokoládu," pozvedla jsem vyzývavě obočí.

Vedle Eddieho hlavy se během chvíle objevila ta Venomova a s vyplazeným jazykem řekla:

,,To se mi líbí. Jdi dovnitř."

,,Ty jsi strašnej vyděrač," plácnul ho brunet mezi oči, ,,měl bys se sebou něco dělat," pokáral ho a i na mou žádost vešel dovnitř.

Ten úžasný pocit teplé vody byl po tak dlouhé době opět k nezaplacení. I Venom si chvíli lebedil v teple, dokud jsem teplotu vody nezvýšila a on opět začal skuhrat, že ho chci uvařit. Nakonec se vysprchoval i Eddie, i když ze začátku s opětovným ostychem než ho oba Symbioti přesvědčili. A navíc, kdo by doma nechtěl mít ručník, o kterém může s hrdostí říct, že ho použil samotný Eddie Brock?

,,Já ti říkal, že to bude paráda," uculil se brunetův Venom, když vyšel z koupelny v mém největším tričku co jsem našla.

,,To jo, ale neřekl jsi mi, že mi při tom budeš plivat vodu do obličeje," zadíval se na něj Brock.

Já se při pohledu na ně neudržela a musela jsem se zasmát.

,,Sluší ti," podívala jsem se na růžové tričko s mopslíkem, co měl brunet na sobě.

Eddie se po mém komplimentu ihned začervenal společně s Venomovým dodatkem:

,,Ten pes vypadá chutně."

~

,,Nikdy v životě bych netušila, že by se mohlo něco takového stát," usmála jsem se při pomyšlení na to všechno, co se za posledních pár týdnů stalo se skleničkou červeného vína a talířem s čokoládou, na kterou si dělal Venom takovou dobu zálusk, ,,teď mi ale hlavně řekni, jak jsi se tam vůbec dostal, protože nebýt tebe, už bych byla s největší pravděpodobností mrtvá," zadívala jsem se na Eddieho, když jsem mu dopověděla svou pasáž příběhu, který bylo až absurdní vyprávět, protože by mu jen stěží někdo uvěřil.

,,No, pár dní zpět jsem byl dělat rozhovor do vězení v San Quentin. Ten maník vypadal úplně jako Levák Bob. Vážně divnej člověk. Celou dobu jsem cítil, že se něco děje. Zkrátka jsem z toho neměl dobrej pocit. Až potom mi Venom řekl, že jsi v nebezpečí, tak jsem dal na jeho smysly a šli jsme za tebou."

Já se rychle zamyslela při čemž jsem si sáhla za krk, kde jsem nenahmatala tu kovovou destičku, o které jsem si myslela, že tam stále je, ale jen svou kůži.

,,Když jsem byl tu chvíli bez tebe, u toho vojáka, tak jsem je zavolal, protože on na sobě neměl nic, co by tomu bránilo. Jo, a ta věc co jsi měla na krku po těch všech úkonech kdy jsem byl v akci odpadla sama, protože to A6 si s ní udělalo svoje," zazněl mi Venom v hlavě, když jsem se věnovala Eddiemu naproti sobě.

,,T-t-takže, ty jsi tu celou cestu absolvoval jen kvůli mě?" podívala jsem se mu dlouze u očí se skleničkou přiloženou u rtů.

,,Ovšem. Víš, já bych si nikdy neodpustil, kdyby jsi... kdyby se ti něco stalo," zavrtěl se na svém místě, při našem stálém pohledu do očí a mém odložení skleničky.

,,D-děkuju," špitla jsem mu do ramene, když jsem ho objala, ,,děkuju za všechno, co jsi pro mě kdy udělal. Možná i za toho Venoma, se kterým už jsme k sobě tak přilnuli," usmála jsem se na Eddieho, který měl stále růžové tváře.

,,No to si myslím," ozval se mi v hlavě Venomův hlas.

Já ho vůbec nevnímala. Hlavu jsem měla stále na brunetově rameni a ruce obepnuté okolo jeho zad.

,,V-v-víš S-Saro j-já...," začal Eddie rozpačitě, když jsem svůj stisk povolila a on se mohl z hluboka nadechnout. 

,,Psst," položila jsem mu ukazováček na rty a zadívala se mu do očí, ,,už nemluv," řekla jsem tiše a svého společníka jsem políbila, div jsem ve svém předklonu nespadla z pohovky.

,,Ten alkohol dělá zázraky," šipl, když se nenápadně kousl do rtu.

,,Myslím, že pár skleniček by mi ještě neuškodilo," zamžourala jsem na něj s úšklebkem, když jsem opětovně upila víno ze své skleničky.

Brunet se na mě celou dobu díval, jen ten rumělec mu z tváří zmizel a nahradily jej planoucí jiskřičky v očích. Ukazováčkem jedné ruky mi po chvíli podepřel padající bradu a druhou ruku mi položil na tvář, když pokračoval v mnou rozdělané práci v podobě propojení našich rtů. Já se k němu přisunula ze své krkolomné pozice, při čemž jsem ucítila jeho teplý dech na svém krku a ramenech společně s jeho zbloudilými dlaněmi na bocích.

,,L-ložnice je hned za tebou," zaklonila jsem hlavu, když jsem mu zajela prsty do hnědých rozčepýřených vlasu.

To poslední bylo už jen klapnutí dveří, když jsem měla okolo brunetových ramen omotané paže a za nohy okolo pasu. Tělem mi proudil ten příjemný pocit nevědomosti, vzrušení a štěstí zároveň, když jsem věděla, že teď se pod tím růžovým tričkem s mopslíkem nezkrývá jen ten roztomilý reportér z televize, který býval mým každodenním šálkem kávy.