,,Neuvěříš co mi dnes ráno přišlo Olivie," začala sem rozradostněně mluvit do telefonu.

,,No tak. Nenapínej mě," dostalo se mi odezvy od ženy na druhém konci hovoru.

Já se na chvíli odmlčela než jsem pokračovala.

,,Přišel e-mail s žádostí na obědnávku od... nadace Pro život."

,,To si děláš legraci!" vyhrkla Olivie, ,,to je úžasný. Kde teď jsi? Jedu hned za tebou."

,,Jsem doma," zasmála jsem se nad Oliviinou reakcí.

Pak už bylo slyšet jen šustění způsobené Oliviinou roztržitostí a následně pípání po položení hovoru.
Nebylo to ani dvacet minut a už jsem slyšela neuprosné bušení na vchodové dveře.

,,Klid Olivie," otevřela jsem.

,,Klid? To je to poslední co bych teď akceptovala," vstoupila a dlouze se na mě podívala, ,,to se musí oslavit! Kde máš víno a čokoládu?"

,,Zpomal. Nejsi tu ani dvě minuty," pokusila jsem se ji uklidnit.

,,No právě," vycenila na mě Olivie zuby a vyběhla shodny do obýváku se mnou v zádech.

,,Ale stejně tomu nemůžu uvěřit. Nadace Pro život. Carlton Drake, to je velký zvíře," uculila se Olivie s kouskem čokolády v ruce, ,,a co po tobě vůbec chtějí?"

,,Nové logo. Něco co by lépe vystihovalo jejich aktuální projekt," odpověděla jsem.

,,To jsou ty rakety v tom vesmíru, nemám pravdu?"

,,Jsou," kývla jsem hlavou, ,,už jsem si zkusila načrtnout pár nápadů, ale ve středu tam jdu na schůzku," brala jsem do rukou svůj laptop a položila si ho na klín, abych Olivii ukázala své návrhy.

,,Schůzku?! Z tebe to leze jako z chlupatý deky. Ještě mi řekni že potkáš Drakea osobně," podívala se na mě kamarádka.

,,To si nemyslím. Na něco takového má lidi. Takovou prkotinu by neřešil, když posílá rakety do vesmíru," otočila jsem se na Olivii když si upravovala své hnědé vlasy, ,,tady, podívej."

Bruneta si chvíli prohlížela pár obrázků, co byly na obrazovce počítače než opět něco řekla:
,,Musím říct že máš vážně dobrou fantazii. Tenhle sem mi obzvlášť líbí," podala mi laptop zpět, ,,a rovnou se mi prosím podívej jaký bude dnes večer a zítra počasí. Včera jsem byla u kadeřnice a nějak nemám potřebu skočit jako mokrej pes.

,,Ty seš fakt případ," usmála jsem se a začala hledat to Oliviino počasí, ,,tak prý pršet nebude. Máš štěstí," záškodnicky jsem se pi chvíli uculila.

,,To je dobře. Jinak bys to byla ty komu bych volala," ušklíbla se.

,,Že já jsem vůbec něco řekla," povzdechla jsem si a pokračovala dál v ťukání do klávesnice.

,,A co jsi vezmeš na sebe?" začala Olivie vyzvídat.

Já se na ní dlouze a zamyšleně podívala, než jsem odpověděla na její otázku.

,,No uvažovala jsem nad pyžamem," podívala jsem se na ní sarkasticky.

,,A k tomu si vem to nový spodní prádlo co jsi si koupila," zašklebila se bruneta.

,,Jak víš že..." zarazila jsem se.

,,U dveří jsi měla položenou tašku. Nejsem slepá Saro."

,,Ale pokus se cení," pokrčila jsem s letmým úsměvem rameny při stálém upření do obrazovky laptopu, ,,hele, podívej," ukázala jsem Olivii na článek co jsem zrovna našla.

,,Pravda odhalena. Opravdu Drake používá lidi jako pokusné králíky, nebo chce jen odpoutat naši pozornost od něčeho většího?" přečetla titulek článku, ,,to zní jako drby," promnula si ruce a nepřestávala se mi koukat přes rameno, když jsem pustila video co u článku bylo.

,,Nějak nevím co si o tom mám myslet," řekla Olivie, když video skončilo.

,,O čem?" zatřásla jsem se zmateně.

,,O čem!? Ty jsi snad nevním...tobě se líbí! Že je to tak," šťouchla do mě kamarádka při pohledu na reportérův obličej na obrazovce počítače.

,,Ne. Nelíbí," zarazila jsem se.

,,Saro, tobě se líbí Eddie Brock," skřížila si Olivie ruce na prsou s pozvednutými koutky.

,,M-m-možná," sklopila jsem zrak zpět k počítači.

,,Ale jo. Červenáš se. Já vím kdy přede mnou něco tajíš."

,,No dobře. Přiznávám. Líbí se mi," povzdechla jsem si nahlas abych už to měla za sebou.

Někdy mě ta Oliviina ukecanost dohání k šílenství, a to její neustále vyzvídání a zvědavost jakbysmet.

~

,,Takže mi pak dej vědět," usmála se na mě Olivie při odchodu.

,,Dám," nazula jsem si boty, ,,vážně nechceš jít semnou?" podívala jsem se na ni.

,,A kudy to do toho obchodu vlastně je?"

,,Tudy," ukázala jsem ze strmého kopce směrem dolů.

,,To si s radostí nechám ujít," škodolibě se usmála.

,,No jak myslíš. Ale pak si nestěžuj, že musíš chodit do fitka," pozvedla jsem obočí a po rozloučení s Olivií jsem se vydala z prudkého kopce dolů.

Ještě jednou jsem si letmo projela krátký seznam a vstoupila do obchodu. Notoricky jsem začala procházet mezi regály a do košíku dávat to co jsem měla na seznamu.

,,Pro boha," zaznělo mi v hlavě, když jsem se podívala do jedné z uliček, ,,to je Eddie Brock!"

Byl to on. Byla jsem si s tím jistá.

,,P-pane Brocku?" přihrnula jsem se k němu bez špetky sebeůcty,, ,,Sara Pattersonová. Těší mě."

,,Nápodobně," otočil jsem se na mě poněkud zmateně a podal mi ruku při čemž se mu nepatrně pozvedly koutky, ,,aa, obalované mražené kuře," pousmál se, když se mi podíval do košíku, ,,moje oblíbené."

,,Já vím," začervenala jsem se, ,,interview z osmého května minulého roku.

,,Předpokládám, že byste chtěla fotku," podíval se na můj mobil, který jsem držela v ruce.

,,J-j-jistě," zarazila jsem se a podala mu mobil.

On nám během chvíle pořídil selfie a já se na něj znovu podívala.

,,Moc ráda jsem vás poznala pane Brocku," špitla jsem s tiše.

,,Já vás také sle..." zarazil se uprostřed věty, ,,Saro," pousmál se.

Já se následně s více než hořícími tvářemi otočila a zamířila k pokladně. V životě jsem ten dlouhý kopec nevyšla rychlej jako dnes. Doma jsem za sebou rychle zavřela dveře a svezla se po nich na zem. Chvíli jsem v hlavě přemýlala myšlenky než jsem se sebe konečně dostala alespoň jednu větu.

,,Eddie Brock nakupuje ve stejným obchodě jako já!"