,,Co?! Jakej Venom sakra," vyvalila jsem oči.

,,Venom. Prostě Venom," ozvalo se znovu.

,,Takže," zarazila jsem se, ,,jsi chlap?"

,,Jsem spíš to, ale pro tebe můžu bejt i chlap."

,,Aha," povzdechla jsem si už se značným klidem, že mám v hlavě něco, co si se mnou povídá a může to pro mně být chlap, ,,a jak dlouho že se tu zdržíš?"

,,Po včerejší noci asi napořád. Líbí se mi u tebe." pobaveně se ozvalo.

,,A-aha," zarazila jsem se, ,,jako vážně napořád?"

,,Jasně že napořád. Je to tu pohodlný."

,,Pane bože," zhroutila jsem se na gauč, ,,že je to jen zlý sen. Mít v sobě nějakýho... mimozemšťana, kterej si s tebou povídá. Tohle nejde. Tohle není realita. Je to všechno jen sen. Jen blbej sen," praštila jsem se do hlavy.

Odpovědi se mi nedostalo. Všude bylo najednou ticho. Třeba je to už všechno pryč. Byl to jen nějaký přelud. Halucinace z té noční horečky. Dlouze jsem si oddechla a vydala se do koupelny. V umyvadle jsem si pustila studenou vodu a opláchla si obličej. Hned na to jsem si obličej osušila a podívala se na sebe do zrcadla, které bylo na skříňce nad umyvadlem.

,,Proboha!" odskočila jsem leknutím od zrcadla.

Místo mého odrazu obličejem na mě koukalo něco úplně jiného. Bylo to černé a slizké. Připomínalo to tvarem hlavy ještěra, ale mělo to velké bílé oči s úsměvem a velkými špičatými zuby a dlouhým jazykem.

,,Ahoj."

,,T-t-t-to jsem j-j-já z-zevnitř!?" vykoktala jsem ze sebe, při zadržování výkřiku.

,,Doufám, že ti to nevadí," ozvalo se znovu, ale tentokrát ne v mojí hlavě

Pomalu a ještě více vyděšeně jsem za hlasem otočila hlavu. Hlas se ozýval z prava a podle odhadu jsem ho měla blízko u hlavy. Člověk jakoby zapomněl dýchat, když se mu v zrcadle místo jeho obličeje ukázala nějaká ohavná černá nestvůra. Ale ono už to nebylo jen v zrcadle. Asi dvacet centimetrů od mého obličeje se ten černý obličej s bílými skvrnami místo očí vznášel, a jakési černé šlahouny ho spojovali s mojí pravou paží.

Při téhle situaci jsem ze sebe nedokázala vyloudit ani hlásku. Nejvíc mě na tom všem ten úsměv plný ostrých zubů, který mu na obličeji nadále přebýval.

,,To ne. Ne ne ne. Tohle vážně není pravda," řekla jsem tiše zahleděná to těch velkých bílých očí.

,,Mám snad něco mezi zubama?" vyplázl svůj dlouhý hadí růžový jazyk.

Já se od něj raději otočila a rychle se vydala do obýváku.

,,Takže si to ujasníme. Vezmeme v potaz variantu, že se mi nezdáš a tohle je pravda... jak jsi se ke mě u všech všudy dostal," znovu jsem zpanikařila.

,,Je to vcelku jednoduchý. Chytla jsi mě,"

,,Jako parazita?"

,,Ne! To přesně ne," odsekl, ,,dostal jsem se k tobě. Nejdřív jsem byl, a pořád jsem na Eddiem. Jenže my simbioti, chceme umět víc než jen rvát hlavy a jíst lidi zaživa. Já se zkusil rozdělit. Zkrátka jsem ze sebe kus odtrhnut a předal ho dál. Nebylo to zrovna nejpříjemnější, ale za pokus nic nedáš," řekl když okolo mě stále plul vzduchem.

,,Moment," začala jsem vstřebávat informace, ,,takže ty jsi Venom. Říkal jsi ,my', takže je vás víc. Celá rasa nebo tak. K tomu aby jste přežili potřebujete někoho. Nějakou lidskou bytost..." pokračovala jsem.

,,Přesně tak. Protože jinak vypadám jako flusanec čerstvýho asfaltu." skočil mi do řeči.

,,A ty jsi si vybral Eddi... Eddieho Brocka!?"

,,Opět správně."

,,Tak proto se choval tak divně," zauvažovala jsem nahlas, ,,musíme ho najít. Musíme ho najít hned teď a ty se vratíš sám k sobě."

,,Proč bychom měli? Já u tebe zůstanu. Je mi tu teplo. A navíc jsem se tu tak hezky uhnízdil a přežil jsem. To je hlavní."

,,N-no dobře, ale co když ti třeba přeskočí a budeš mě chtít zabít, aby jsi měl co sežrat," uvědomila jsem si, když jsem si vzpomněla jak mluvil o tom rvaní hlav.

,,Proč bych to dělal? Kdybych tě zabil, zemřel bych sám."

,,No, ale tobě stačí si jen najít jinýho člověka, aby jsi se do něj mohl vsáknout," svraštěla jsem obočí.

,,Na tom něco bude," řekl po odmlce a jeho hlava zmizela. Jen jsem už viděla jak se mi rozmázla na košili a vsákla se do mně.

,,Co to..." cukla jsem sebou při tom, když i ta mastná skvrna s mojí košile zmizela, ,,upřesni mi to tvoje rozdělení ještě jednou," těžce jsem polkla.

,,No, vpodstatě jsem se rozdělil na dvě části. Tu větší má Eddie a mě jakožto menší část máš ty. Ta větší část toho umí víc. Má víc možností, mezitím co já mám možnost se zvětšit. S tvými možnostmi ze můžu ještě zdokonalit."

,,Víc možností?" nechápala jsem.

Během okamžiku se mi ruka obalila černou hmotou, stejnou ze které byl i Venomův obličej. Nejprve se mi obmotala okolo předloktí a místo mých pěti prstů se mi na dlani vytvaroval jakýsi bodák.

,,To je fakt úlet!" vyvalila jsem oči, ,,a funguje to?"

,,Funguje, ale tady bych se s tím moc neoháněl."

,,A co umí ten tvůj větší zbytek?"

,,Umí se celý transformovat. Skákat několik metrů do výšky. Rychle plavat, běhat. Ale teď bych rád našel Eddieho a oznámil sám sobě, že jsem přežil."

Hai guys!
Strašně moc děkuju za všechny ty pozitivní ohlasy k téhle knížce. Za čtyři dny už tu je 60 views a 20 votes. Nečekala jsem že příběh bude mít takový ohlas. Doufám, že se i dnešní kapitola líbila a v nejbližších dnech se můžete těšit na další🖤

Vaše JDM