,,Co to u všech všudy je!" zkoprněla jsem při pohledu na to, co se nacházelo za mnou.

,,Že by pes?"

,,To očividně," nakrčila jsem naštvaně nos a přisedla si, abych byla k chlupáčovi blíž, ,,co ty tu děláš," zadívala jsem se do jeho černých oček, když ke mě vesele doběhl.

Na výšku mi byl sotva do půlky lýtka. Barvou byl žíhaný a od ucha k uchu rozčepýřený. Ihned co se ke mě dostal, začal mi očuchávat ruku, a až nepřirozeně se na mě lýsat. Během dalšího okamžiku se mi nalepil na ruku a přeteklo z něj na mě černé želé podobné Venomovi.

,,Co to..," zarazila jsem se leknutím.

,,Jsem rád, že jsem vás našel," oddech si ve mě hlas.

,,Kde je Eddie," zeptal se druhý pohotově.

,,Moment! Stop. Co se to tu děje," vyvalila jsem oči.

,,Našli jsme se," povzdechl si.

,,T-takže teď tu jste dva," sklopila jsem hlavu.

,,Přesně tak,"

,,Oba dva. Nebo spíš jeden rozdělený na dva v jednom."

,,Dobře, dobře. Už ticho. Takhle bychom tu mohli strávit celej večer," opatrně jsem je okřikla.

,,Strávit...," skočil mi do řeči opět hlas, u kterého jsem nedokázala odhadnout jestli je to můj Venom nebo Eddieho, ,,toho psa bych docela rád strávil," řekl a já se podívala tam kde před chvíli ten pes opravdu byl.

,,Už radši odešel," uchichtla jsem se, když jsem viděla, že už za mnou žádný pes není, ,,ale jak jsi se k němu vůbec dostal?"

,,Po tom co jsme sjeli tím výtahem z nejhořejšího patra... já mu říkal, že to je pro trapáky, ale on že skákat nebude. No tak jsme teda jeli výtahem. Dole jsme to trochu pokosili a pak nás nějaká ženská odvezla sem, do nemocnice. Myslím, že se jmenovala Anne. Vcelku v pohodě. No a tam to vypuklo. Fakt to bolelo. Ten zvuk byl nepříjemnej a k tomu ten bílej tunel. Fuj. No a tak jsem se od Eddieho na chvíli oddělil. Prolezl jsem pár šachtama a dostal se až na toho psa." vydechl, když všechno na jeden nádech dořekl.

Já jsem zlomek okamžiku jeho informace vstřebávala než jsem udělala pár kroků kupředu.

,,Dobře. Teď je ale hlavní najít Eddieho," oddechla jsem si trochu zmateně.

,,Když jsem šel po chodbě v tom psovi, tak tam bylo pár chlápků v černým. Podobný těm u toho výtahu...," zamyslel se Venom při mojí následující chůzi.

Takže zase nadace Pro život. Rychle jsem se rozhlédla okolo sebe nejen pro kontrolu bezpečí, ale i pro zorientování.

,,Do nadace Pro Život je to odtud strašně daleko. I autem bychom tam jeli přes půl hodiny. Nikdy se tam nedostaneme včas," svěsila jsem ramena při hlasitém došlapování na chodník vedle výlohy obchodu.

,,A kdo říkal že musíme jet," ozval se záškodnicky Venom, moji chůzi zastavil a otočil mě směrem k mému odrazu ve výloze.

Od toho co Venoma mám, už jsem si zvykla vpodstatě na všechno, takže při tom, když se mi začala noha znovu ovíjet tou černou hmotou, už jsem raději nic nenamítala.

,,No panečku," začala jsem se prohlížet v odrazu, kdy už jsem měla Venoma po celém těle, ,,sice jsem o hlavu vyšší, ale na takovouhle postavu bych si nestěžovala. Pokud teda pominu ten obličej," vyplázla jsem skrz velké špičaté zuby, dlouhý růžový jazyk a to vše sledujíc dvěma bílými skvrnami místo očí.

,,Tak můžeme?" ozval se Venom.

,,Hlavně nenápadně. A s citem," trochu jsem pokrčila kolena pro získání stability se strachem na duši.

,,Jistě," zakabonil se a se vší silou se odrazil.

Vzduchem jsme proletěli dobrých deset metrů, než se Venom chytil jedné ze stěn okolních budov a začal se od nich šplhat a přeskakovat.

,,Tak tohle je vážně úlet," vyvalila jsem úžasem oči, když jsme přelétávali další budou a v dálce už se objevovala silueta komplexu nadace Pro život.

,,Máme nějaký plán?" zastavil se Venom visíc za roh paneláku.

,,Nenápadně tam jít, najít Eddieho a zase v klidu odejít, bez toho abychom vyvolali sebevětší rozruch," oddechla jsem si doufajíc, že se Venom alespoň pokusí o nenápadnost.

,,No jasně," ušklíbl se a pokračoval dál v přeskakování budov, až do našeho cíle.

,,Počkej. Stůj!" zastavila jsem ho na poslední chvíli, když už jsme stáli na střeše nadace, ,,támhle je," ukázala jsem směrem k lesu, kde byl opravdu Eddie, ale i dalších několik mužů.

,,Tak se na něj půjdeme podívat," usmál se Venom a vydal směrem za Eddiem.

Skupina mezitím zašla hlouběji do lesa a my je z relativně bezpečně vypadající vzdálenosti sledovali.

,,Zdá se mi to, nebo ho chtějí zabít?" tiše jsme postávali za stromem nedaleko skupiny. V popředí byl Eddie s rukama svázanýma za zády společně s postávajícím mužem se zbraní a ostatními co je měli pod pevným dohledem.

,,Hmm. Taky tě napadlo co mě?" otřásl se radostně Venom.

Po mém krátkém zamyšlení jsem došla k závěru, že tuším co ho napadlo, ale nechtěla jsem to raději vědět.

,,Ne. Prosím už ne," povzdechla jsem si zoufale, když jsem cítila jak Venom opět začal korigovat pohyby.

Neslyšně přešel k nejzadnějšímu vojákovi, poklepal mu na rameno a...

,,Proboha," tiše jsem se zalkla když Venom pokračoval se své práci.

,,Tenhle je poslední," špitnul tiše, když se blížil k poslednímu vojákovi a už byl vidět Eddieho letmý úsměv, ,,toho si užiju."

Během okamžiku ho chytl za ramena a otočil si ho obličejem k sobě.

,,Co bych teď asi měl říct?" usmál se a vyplázl svůj dlouhý jazyk.

Muž se na mě celou dobu vyděšeně díval. I svou zbraň, kterou chtěl použít na Eddieho upustil na zem.

,,Že by baf?" naposledy se uculil a během okamžiku už odhazoval mužovo tělo. Ale bez hlavy.

Raději jsem nic neříkala protože tohle bude pravděpodobně jedna z věcí, na kterou si s ním budu muset zvyknout.

K mému překvapení se do mě nevsákl zpět, ale přiskočil k Eddiemu. Bylo vidět, že se brunet nepatrně vyděsil. Venom ho zved, jednu ruku mu obmotal okolo pasu, druhou položil na tvář a v mé plné zděšenosti ho políbil.

Tak jste statečně dočetli další kapitolu! xD
A mám i takový pocit, že tahle knížka je moje oficiálně nejdelší vydávaná knížka takže by to chtělo oslavit✨ XD i tak doufám, že se dnešní kapitola líbila a já jdu pracovat na další, a zároveň přemýšlet o knížce, která mě napadla pár dní zpět. o.0 a také trochu té polemizace o Venom ff do budoucna 😏
Vaše JDM🖤