Oba jsme na sebe nějakou chvíli nevěřícně zírali, a ani jeden nevěděli co říct.

,,Taky se tak rádi vidíte?" ušklíbl se můj Venom.

,,No...," zarazil se Eddie, ,,neřekl jsi mi, že máš bráchu.

,,To není můj brácha," odpověděl ten jeho, ,,jsem to já."

,,Myslím že to chápat nemusíme, ale spíš by mě zajímalo, co budeme dělat," skočila jsem jim do řeči.

,,Já bych nápad měl," odpověděl Eddie.

~

,,Takže to byla vážně pravda," potvrdila jsem si svoje vědomosti po krátkém rozhovoru s brunetem, ,,Drake vážně požíval lidi jako pokusný králíky."

,,Už dlouho jsem ho podezíral, že před světem něco tají, ale že to bude hned něco jako je tohle," chytl se za hruď a nenápadně poukázal na Venoma, ,,to vážně ne."

,,Takovej parazit jako je tahle černá věc," řekla jsem, než mi hlas v hlavě skočil do řeči.

,,Hej. Jakej parazit!"

,,Promiň," nenápadně jsem se pousmála.

,,Myslím že to je opravdu ten samí. Můj taky nemá rád když mu říkám parazit," odmlčel se, ,,no jo vždyť já vím," odpověděl svému Venomovi.

Šli jsme asi dalších patnáct minut, než jsme došli před vysokou prosklenou budovu.

,,Jen tam rychle skočím a hned jsem zpět. Znám hlídače," pousmál se na mě a vydal se hned na to dovnitř.

,,Jen doufám že sem teď nikdo nepříjde," špitla jsem tiše.

Po asi minutě se Eddie vrátil.

,,Nějak rychle zpět."

,,Bude to trochu složitější se dostat nahoru," řekl zaskočeně. Hned na to se proměnit na dvoumetrového simbiota.

,,Chceš nahoru? Proč jsi to neřekl dřív," ušklíbl se, zvedl hlavu a vyskočil do prvního patra budovy, kde je odrazil zase víš a tak pokračoval až nahoru.

,,Zatraceně," vyvalila jsem oči, ,,a tohle umíš taky?!"

,,Zatím ne."

,,Tak dej vědět, až budeš," podívala jsem se směrem do nebe na Eddieho, který už byl skoro nahoře.

,,Ale ale. Copak tu tak sama," ucítila jsem na svém zátylku pevný stisk a následně i spoutané ruce doprovázené mužským hlasem.

,,Už znovu ne," tiše jsem si povzdechla při pomyšlení na bezvládná těla, která zůstala ležet v té špinavé uličce před pár hodinami.

,,Zkusíš něco a věř mi že se zítřka nedožiješ," siknul hrubě muž a začal mě násilím strkat do budovy společně se skupinou dalších asi třiceti ozbrojených mužů v zádech.

,,V-V-Venome," špitla jsem, ,,dělej něco."

Neodpověděl.

,,Tady si počkáme. A možná i uvidíš jak toho tvýho kámoše trochu zkrotíme."

Za úplného ticha, asi o minutu poté se otevřeli dveře od výtahu a v nich stál samozřejmě kdo jiný než Eddie.

,,EDDIE! UTÍKEJ!" zakřičela jsem z plných plic směrem k němu, než mi muž co mě stále držel ruce za zády nechytl i hlavu, abych nemohla mluvit.

,,Připravit k palbě," zavelel jeden z mužů s namířenou zbraní a černým neprůstřelným oblečením.

,,To bych být vámi nedělal," zvedl brunet ruce nad hlavu.

Následovalo jen tiché klapání a nabíjení zbraní a další pokyn:

,,Masky!"

,,Já jsem vás varoval," polkl naprázdno Eddie, ,,masku!"

Během okamžiku se proměnil do tří metrového netvora a rozrazil dav před sebou. Okamžitě okolí zahalil hustý kouř a byla slyšet hlasitá palba.

,,No konečně příležitost," ozval se Venom, když jsem ucítila nepatrné povolení stisku na zátylku.

Ze zad mi vystřelilo několik ostrých bodáků a pokosilo muže co stáli za mnou. Bez jakéhokoliv varování sem mi část těla pokryla tou černou hmotou a bezhlavě jsem se vrhla do vřavy přede mnou.

,,Co to sakra děláš!?" snažila jsem se své pohyby alespoň trochu ovládat, ale marně. Srdce jsem měla až v krku a na svém těle jsem cítila každou kulku jak se ode mě odráží.

Eddie se celou dobu pohyboval vysoko v mlze a sem tam byl slyšet Venomův řev a pokřiky mužů.

,,Začíná se mi to líbit," začala se po mě černá mnoha pohybovat až na obličej.

S mojí absolutní bezmocí jsem k zemi srazila dalších několik vojáků a pak přišlo něco co jsem si nedokázala představit ani ve snu.

,,Ty jsi tomu chlapovi ukousnul hlavu!" začala jsem se klepat hned, co bylo po všem.

,,No jo. Byla to fakt mňamka," uchychtl se, ,,slyšíš to?"

,,Co bych měla podle tebe slyšet."

,,To ticho."

,,Ticho. Ticho..." opakovala jsem si, ,,kde je Eddie!" zhrozila jsem se.

Mlha už naštěstí okolo opadla a bylo jakš takš vidět po celé obří místnosti. Řev kohokoliv už utichl. Ticho až přerušila rána. Ale ne rána ze zbraně, nýbrž bouchnutí dveří. Rychle jsem doběhla za nejbližší roh, kde se nacházelo již odjíždějící auto.

,,Nech je. Jsou v pořádku."

,,Jak to můžeš vědět," ohradila jsem se, ,,moment. Ty s ním můžeš komunikovat!"

,,Do jisté míry ano."

,,A to mi to říkáš až teď!? Kvůli tomu jsme nemuseli chodit celý den po San Francisku a hledat je."

,,Ale jo. Museli. Jinak by to nebyla taková švanda."

,,Švanda? Jako třeba rvát lidem hlavy zaživa!?"

,,To byla spíše formalita, ale užil jsem si to."

,,Dobře," oddechla jsem si, ale stále vystrašeně po tom všem boji okolo, ,,co budeme dělat teď?"

,,Myslím že bychom se měli držet Eddieho."

,,Zatraceně tak nejdřív ho mám nechat ujet v nějakým autě a teď se ho mám zase držet? Posloucháš se vůbec?" rozhlédla jsem se okolo sebe a rychle vyšla před budovu.

,,Jen cítím v kostech, že se něco stane."

,,Ty nemáš kosti. Tvoje konzistence se dá přirovnat k nepovedenýmu želé ze školní jídelny," štěkla jsem po něm.

,,Já nemám kosti. To máš pravdu. Ale ty je máš."

,,Tak promiň, že jsem se ptala," protočila jsem oči, ,,a náhodou nevíš kam jeli?"

,,Do nějaký nemocnice," odpověděl mi.

Tak po pauze opět zpět! I když už jsem inspiraci nachytala, tak to stejně není to, co to bylo, když jsem knížku začala psát. Tím chci říct, že se budu pokoušet dodržet kapitolu denně, ale s časem a školou bych to vyděla optimistyčtěji tak na kapitolu jednou za dva až tři dny. Už jsem tak nějak uvažovala i do budoucna ohledně toho nápadu s psaním Venom fanfikce, ale to nechci zatím nijak prozrazovat xD Doufám, že se i dnešní kapitolka líbila a zítra se pravděpodobně můžete těšit na další, protože jsem si ji už částečně předepsala🖤