,,Vážně ho chceš jít hledat hned teď?" nakrčila jsem znechuceně nos.

,,Jo. Hned teď," odpověděl, když jsem se vydala ke dveřím, ,,takhle nechceš jít ven. Že ne," ozval se po chvíli.

Já se zarazila a podívala se do zrcadla, co bylo nad botníkem.

,,Možná," zamyslela jsem se. Stále jsem na obličeji měla rozmazanou řasenku jakoby se do mě měla vsáknout.

Venom na chvíli umlkl a já rychle přešla do koupelny, kde jsem se začala zkulturňovat. Hned na to jsem odešla do ložnice, kde jsem se začala prohrabovat skříni.

,,Tohle si vem. Líbí se mi to," ozval se po chvíli hluboký Venomův hlas, když jsem v ruce držela maskáčovou bundu a černé tričko.

,,Co ty o tomhle víš?" zarazila jsem se při pohledu na ramínko.

,,Jsem tvojí součástí. Vím všechno co ty."

,,Že jsem se ptala," povzdechla jsem si a ještě si vzala černé džíny.

Po doobléknutí jsem sešla schody ke dveřím, nazula si černé tenisky a vyšla ze dveří. 

,,Kudy?" zeptala jsem se, když jsem stála na ulici.

,,Tady nahoru."

Dle jeho pokynů jsem vyšla na obzor ulice, kde mě nasměroval doprava dlouhou hlavní třídou. Při tom jsem si přes hlavu přetáhla kapuci maskáčové bundy, kdybych náhodou potkala někoho, kdo by měl tendenci mě poznat.

,,Jak dlouho ještě?" špitla jsem s rukama v kapsách a skloněnou hlavou na chodník.

,,Nevím."

,,Jaktože nevíš. To tu chodíme úplně zbytečně?" nepatrně jsem se naštvala.

,,Nejsem jasnovidec. Nemůžu vědět všechno."

,,A to nejsi s tou tvojí druhou plovinou nějak propojenej? Nějak spiritituálně nebo něco takovýho. Mohla by nám alespoň říct kde jsou, abychom tu nechodili jako slepej bez hole."

,,Na to musíš mít čich. Musíš se s ním sžít, abys věděla kde je. Musíš myslet a chovat se jako on."

,,Tak díky za přednášku," povzdechla jsem si, a pokračovala v poslouchání jeho mizerných navigačních schopností.

,,A tady doprava," řekl naposledy.

,,Jsi si jistej?" zarazila jsem se při vstupu do slepé uličky. Byla tu popelnice napěchovaná plnými pytli odpatků, zrezivělé požární schodiště a tolik plísně a smradu, že by se to dalo krájet.

,,Naprosto. Ale už dobrých deset minut nás sleduje banda dost nesimpatickejch týpků, a myslím že nemají nejlepší úmysly." řekl s klidem Venom.

,,A-a to jsi mi to nemohl říct dřív?!" zastavila jsem se strnule.

,,Nechtěl jsem tě zneklidnit."

,,To jsi sice hodnej, ale co budeme dělat." zpanikařila jsem čekajíc na odpověď, ,,Venome. Venome! Sakra Venome!"

,,Co tu děláš tak sama," ozval se za mnou mužským hlasem, za kterým jsem se ihned otočila.

,,N-n-no já..." zakoktala jsem se.

,,Myslím, že u sebe máš něco, co patří nám," řekl druhý hnědovlasý muž z trojice.

Všichni na sobě měli černé vesty. Pravděpodobně neprůstřelné. K tomu černé vojenské kalhoty, kotníkové boty a za pasem pouzdra se zbraněmi.

,,Na tvém místě bych nám to vrátil, protože jinak to půjde po zlým," řekl první muž a trojice se vydala směrem ke mě.

,,Já vůbec nevím o čem to mluvíte," začala jsem  vyděšeně couvat dozadu.

Během okamžiku mě dva z nich chytli a já se začala bránit. Samozřejmě mi to bylo úplně k ničemu.

,,Pusťte mě!" pokusila jsem se jednoho kopnout.

Oba muži mě hrubě drželi ve vzduchu za ramena a za předloktí. Já už na pokraji zoufalství jsem jen strnule visela a čekala na zázrak. Najednou se však muž na jedné straně zhroutil k zemi, a po vteřině i ten druhý.

,,Co to..." lekla jsem se, když se mi obě ramena s předloktím uvolnila.

Místo rukou jsem měla dva černé bodáky, které zase pomalu zmizely, jakoby se nic nestalo. Oba muži leželi na zemi s krvavou skvrnou na hrudi, která se postupně více a více zvětšovala.

,,To byla jeho chyba," došlápla jsem mezi dvě bezvládná těla sledujíc třetího muže jak na mě míří zbraní a v mluví do vysílačky.

,,Máme Venoma. A žije," řekl rychle a se stále namířenou zbraní se vydal ke mě.

Mě se z ničeho nic sama od sebe napřáhla ruka a z ní vyletělo několik černých šlahounů, obmotali muže přede mnou a několikrát s ním praštili o cihlovou stěnu vedle něj.

,,Bude to chtít ještě cvik, ale na první pokus to nebylo zlý," ozval se opět po delší době Venom když i třetí muž ležel bez hnutí na zemi.

,,J-jsou mrtvý?" hlasitě jsem polkla,
když bylo po všem.

,,Vypadá to tak," odpověděl, ,,ale tenhle vlevo vypadá chutně."

Já se na muže po své levici rychle podívala a pak ještě rychleji vyběhla z tmavé uličky. Už jsem se nechtěla nikde zdržovat. Přes hlavu jsem si opět natáhla kapuci a s rukama v kapsách jsem se svižným krokem vydala po chodníku.

,,Stále nemáš žádný typ, kde by mohl Eddie být?" zeptala jsem se Venoma, leč ne s moc velkou nadějí v hlase a stálým přemíláním toho, co se před chvíli stalo.

,,Hmmm. Možná v tom obchodě s potravinama."

,,Za žádnej okolností se nevracíme. Vymysli něco jinýho," odsekla jsem mu.

,,No tak v nějakým jiným obchodě. Ale něco bych zakousnul, když jsem nestihl ani oblýznout toho chlápka v uličce."

,,Fajn," rozhlédla jsem se okolo a zaplula do nejbližších potravin, ,,co by jsi chtěl?"

,,Něco šťavnatýho, sladkýho a masitýho," objevila se jeho černá hlava vedle té mojí.

,,Zalez! Nesmí tě nikdo vidět." sikla jsem po něm.

,,Hele. A co je tohle?" podíval se do regálu s masem a pak se otočil na poličku za námi.

,,Ani omylem. Tohle já jíst nebudu," zhrozila jsem se nad jeho výběrem.

,,Furt je tu ta ulička. Ta krásně špinavá ulička s plísní všude okolo a ležícím chlápkem, kterej už jen čeká až mu ukousnu ruce, nohy a hlavu."

,,Dobře. Vyhrál jsi," povzdechla jsem si znechuceně, když se do mě ten chuchvalec ropy vsáknul.

Už jsem to psala na svůj Instagram, ale napíšu to i sem. (Pokud máte zájem sledovat, na profilu mam odkaz.)
Neskutečně moc si vážím těch všech komentářů, votes a views co téhle knížce dáváte! Mám z toho strašnou radost. A však to, že vydávám kapitolu každý den je pravděpodobně jen dočasné. Tohle je první knížka kde nemám nic předepsané dopředu, takže vše co vydám jen čerstvě dopsané a opravené, ale budu snažit vydávat co nejčastěji. (Samozřejmě podle možností a nápadů.)
Vaše JDM🖤