,,Pro boha. Tohle si v životě neodpustím," znechuceně jsem polkla.

,,Já myslím, že to bude mňamka. A navíc je tam všechno. Je to sladký, šťavnatý... a to maso tam taky někde bude."

,,No jo, mňamka. Ale proč zrovna párky s nutellou," otřásla jsem se a zadívala se do sklenice plné čokoládového krému jak z ní trčí několik párků.

,,Jen s chutí do toho," začal mě Venom ponoukat.

,,Tak na zdraví," naposledy jsem se nadechla a při chůzi zahalená kapucí jsem do sebe začala ládovat jeden párek s nutellou za druhým, ,,bude to tvoje vina jestli mi pak bude zle," výtězoslavně jsem rozkousala i poslední párek.

Zpola prázdnou sklenici od Nutelly jsem zašroubovala a hodila ji zpět do igelitové tašky, co jsem měla v ruce a dál jsem pokračovala chůzí po ulici.

Celý zbytek dne jsme chodili po San Francisku a hledali toho jediného člověka z těch osmi set tisíc, co tu žijí, abychom mu řekli ,hele asi jsem chytil tvýho mimozemšťana.'

,,Vzdávám to. Už dál nejdu," posadila jsem se vyčerpaná na schod u jednoho vchodu, který skrze tmu osvětlovala nedaleko stojící lampa.

Čekala jsem na nějakou další Venomovu "užitečnou" odpověď, ale byl ticho jako ryba.

,,Ty už taky nemůžeš, co?" odfrkla jsem si.

,,Ne. Mám v sobě tolik energie, že bych mohl skákat jako gazela, ale něco se k nám blíží," odpověděl, teď již pohotově.

Já i přes absolutní beznaděj jsem zvedla hlavu a zadívala se na vozovku před námi. Je pravda, že na ní bylo více rušno a hluku více než obvykle, ale nic čemu bych chtěla věnovat pozornost to rozhodne nebylo.

,,Ještě chvíli počkej," donutil mě zvednout hlavu zpět.

Asi sedm vteřin na to se okolo nás prohnalo černé auto. Za ním další, a asi třicet metrů za ním motorka. Na první pohled už z dálky bylo vidět, že její řidič je bez helmy. Během okamžiku okolo nás motorka projela pronásledovaná dalšími dvěma auty. V tom okamžiku se stalo něco neuvěřitelného.

Z jezdce na motorce vystřelilo několik černých šlahounů, obmotaly se okolo lampy na rohu ulice, kde byla ostrá zatáčka a za jejich pomoci ji se smykem projel. Jakoby se přilepil na vozovku a ta černá hmota ho chránila.

,,Eddie!" vyskočila jsem pohotově na nohy, když motorka zmizela za zatáčkou, ,,musíme za ním."

,,Dobrej nápad," přitakal mi Venom, ,,za to tvoje neúprosný chození jsem vstřebal ty masový tyčinky."

,,Myslíš pár..." chtěla jsem ho opravit, než jsem si všimla, že mi zase obmotává nohy tou svou černou hmotou.

,,Měla bys přidat, abychom ho dohonili."

Já už mu nic neodpověděla a raději se rozběhla do ulice kam motorka zahnula.

,,Jak to sakra děláš," běžela jsem po ulici několikrát rychleji, než bych běžela normálně a bez sebemenšího zadýchání.

,,Každej máme svoje fígle," odpověděl.

Proběhla jsem dlouhou ulicí až na konec, kde jsem se zarazila nad tím co se odehrávalo přede mnou.

,,E-E-Eddie," zarazila jsem se.

Ze začátku ležel na zemi, ale během chvíle se postavil a celého ho obalila ta černá Venomova hmota. Od hlavy až k patě. Najednou se z něj stalo tří metrové monstrum s drápy, velkými zuby a dlouhým hadím jazykem. Muže co stál naproti němu chytil pod krkem a přitáhl si ho blíže k obličeji. Něco mu řekl, ale jediné co jsem byla schopna rozpoznat byl Venomův hrubý hlas.

Při ještě větším přiblížení jejich obličejů Venom jazyk vyplázl a přejel jím po mužově pravé tvářit. To vše však přehlušil výstřel. Výstřel nad kterým mi zatuhla krev v žilách. Venom muže co držel pod krkem odhodil a otočil se za sebe, kde byl člověk do výstřel způsobil. Bez většího přemýšlení ho chytil a...

,,On mu tu hlavu vážně ukousnul?" špitla jsem tiše a vystrašeně, když jsem strnule stála na místě.

,,Tohle je mnohem lepší než telka," řekl Venom pobaveně, ,,ale měla bys běžet dál, protože nám zase utekl," podotknul.

,,A-asi máš pravdu," souhlasila jsem s ním a rozběhla se opět za Eddiem, který už byl ten tam a v hlavě si stále přemílala to, o čem jsem si nebyla jistá ani v nejtemnějších nočních můrách.

Za Venomovi pomoci jsem předběhla dalších pár ulic, než jsme doběhli k mostu.

,,Uplavala."

,,A doslova," opírala jsem se o zábradlí a sledujíc vodu asi padesát metrů od skupiny mužů co stříleli do vody kde plaval Eddie, ,,támhle vyplaval," ukázala jsem do tmy směrem na druhý břeh u pilíře protějšího mostu. Ani jsem se neptala a rozběhla se podle intuice po chodníku směrem k mostu.

Po několika minutách jsem se opravdu dostala ke břehu nedaleko Eddieho a jeho části Venoma. Nějak jsem se neodvážila se za ním ihned vydat a oznámit mu, že Venom je jaksi už i můj problém. Chvíli jsem je oba spoza stromu pozorovala.

Povídali si mezi sebou, než i jeho Venom okolo něj začal plout vzduchem a cenit na něj své špičaté zuby a probodával ho svým bílým pohledem.

,,Jestli tu budeš stát jako solnej sloup, tak tu asi brzo zakořeníme."

,,J-jasně. Promiň," nepatrně jsem se otřásla, a když se Eddie zvedl ze studené země, vydala jsem se za ním.

Lekl se mě. To bez debat, ale opět jsem se málem zhroutila strachy, když se během vteřiny proměnil do toho černého monstra.

,,Tu můžu taky sežrat, ne?" řekl když, vyplázl svůj jazyk při rychlé chůzi směrem ke mě.

,,Prosím, j-j-já...," zakoktala jsem se, když už byl úplně u mě a cítila ten růžový jazyk na svém obličeji.

,,Ahoj Eddie," objevila se vedle mě hlava mého Venoma.

,,Co to...," zarazil se a pomalu se změnil zase zpět na Eddieho Brocka.

,,Myslím, že mám něco co patří vám," zadívala jsem se mu do očí, jako už normálnímu člověku.

,,Také mám to tušení," odpověděl zmateně.

Zase se mi to zázrakem povedlo. Neptejte se mě jak, ale nějak ano xD
Řekla jsem si, že si na zítra + víkend s prázdninami dám pohov. Už jen z toho důvodu, že nemám nápady na další děj, tak aby byl zajímaví a nebylo to něco nezáživného. (Samozřejmě vaše nápady a inspiraci přijímám do komentářů nebo soukromého chatu 24 hodin denně xD)
Přes těch pět dní se pokusím načerpat inspiraci a pak uvidíme. Samozřejmě neříkám že během té mojí "prokrastinace" žádná kapitola nevyjde. I to je možné pokud mě ta můza trkne. Ale hlavně doufám že jste si i dnešní kapitolu užili🖤