,,To je širší pojem," zamyslela jsem se, když na zem dopadaly paprsky lampy nade mnou.

Venom už nic dalšího raději neříkal a já se tak vydala po ulici do nejbližší nemocnice, o které jsem měla nějaké povědomí.

Již po těch asi patnácti minutách ticha mi ta hrouda černého slizu začala chybět, ale stejně jsem nic neřekla a nechala ho, aby byl stále zticha.

,,Podej hlášení," promluvila jsem po další chvíli chůze.

,,Nic," odpověděl mi, když jsem stála před nemocniční budovou.

,,Tak znovu. Kde jsou a co dělaj."

,,Nevím. Ztratil jsem je," odsekl mi, ,,ale jsou ve vnitř. S tím bych si byl jistý."

,,No tak já se tady posadim a počkam tady na zázrak," povzdechla jsem si a posadila se na lavičku, co postávala pár metrů za mnou.

,,Dobrej pl..." začal mi Venom sarkasticky přitakávat, než mi do hlavy vjela ostrá bolest.

,,V-Venome! Co se to děje," sikla jsem bolestí, která stále neustupovala.

,,Eddie!" ozval se mi v hlavě bolestný Venomův křik.

,,Co to b-bylo," klekla jsem si na vlhkou zem při pociťování brnění v hlavě a stálém šoku z náhlé bolesti.

,,Musíme dovnitř. Okamžitě!" vyjel po mě a zase po mě začal vinout jeho černou hmotu.

,,Nech toho. Takhle tam nemůžu jít," párkrát jsem nohou dupla a vše ze zase vsáklo zpět. Hned na to jsem se vydala do budovy.

U recepce bylo rušno, proto jsem byla ráda, že si mne nikdo nevšiml. Ani jsem se neptala kudy. Venom si vše určoval sám. Rychle jsem se prosmekla do zavírající se ho výtahu a čekala co bude dál. Po otevření dvoukřídlých kovových dveří jsem z výtahu vběhla, opět za Venomovi pomoci a rozhlédla se.

,,K-kde jsou," zamumlala jsem, když se mi při stání na chodbě zamotala hlava.

,,Všechno bude v pořádku," byla Venomova poslední slova, když se mi dělaly mžitky před očima a během další vteřiny jsem se zřítila k zemi.

,,Opatrně ji tu položte," uslyšela jsem po chvíli mužský hlas.

,,C-c-co se to děje," špitla jsem, když jsem se konečně zmohla na slovo, ,,a kde to jsem."

,,Vše je v pořádku slečno," přišla po chvíli útěcha v podobě doktora s podlouhlejším obličejem a tmavými krátkými vlasy, ,,sestra vás našla úplně bílou na chodbě, tak jsme vám projistotu udělali krevní test jestli jste se náhodou něčím nepředávkovala, ale zjistili jsme, že něco není úplně v pořádku, tak teď jste na magnetické rezonanci. Nebojte. Je to zcela bezbolestné. Jen pohodlně ležte a uvolněte se."

Horší už to být vážně nemůže. Šla jsem do nemocnice zachránit někoho koho znám ani ne pár hodin a sama tady skončím v nějakém bílém tunelu.

Nehybně jsem ležela a nechala si hlavou proudit myšlenky a nápady jak co nejrychleji najít Eddieho. Ale co vlastně dělat jiného, když jsem se v tom tunelu nemohla skoro pohnout. A navíc jsem nechtěla vyvolat moc podezření.

,,Tak, teď si uděláme pár snímků. Jen v klidu ležte. Za pár minut to bude hotové," ozval se opět mužský hlas.

Nijak jsem se jím nezabírala a pokračovala dál ve své polemizaci, kterou o chvíli později přehlušila bolest, stejná jako před nemocnicí, ale tentokrát mnohem silnější.

,,V-V-VENOME!" zaryla jsem bolestně prsty do plastového lehátka pokrytého jemnou látkou co bylo pode mnou.

,,Venom?" trhnul  sebou doktor a při jeho rychlé chůzi směrem ke mě se zarazil. Následně se rychle otočil zpět a vydal se za skleněnou stěnu kde se sklonil nad ovládací panel tunelu.

,,Zastavte to už!" sikla jsem skrz neutichající bolest.

,,Anne. Rychle se vrať. Eddie není sám kdo pravděpodobně má toho... toho... no prostě rychle přijeď zpět," začal brunet rychle mluvit do telefonu.

Já si myslela, že se mi hlava každou chvíli rozletí na milion kousků. V hlavě se mi ozívalo Venomovo tiché kníkání, které po chvíli přešlo v rychlou akci. Udělal okolo mě z té jeho černé hmoty jakousi kuklu a já bezmocně vyklouzla už obmotaná skoro celá, opět do jeho slizu.

,,KDE JE!" začal za mě Venom mluvit, když doktora chytl pod krkem a zvedl ho do výšky stropu místnosti.

,,K-kdo," vyděsil se muž, když mu dlouhé nohy plandaly ve vzduchu.

,,EDDIE!"

,,Před chvíli o-o-odešel, ale nevím kam." začal lapat po dechu.

Venom doktora tedy pustil a vsákl se zpět, ale místo toho, aby už mě nechal regulovat pohyby, vše si začal určovat sám. Rychle rozrazil dveře a běžel po prázdné chodbě, až na její konec kde proskočil otevřeným oknem a po požárním schodišti seběhl až před nemocnici.

,,V-V-Venome. Prosím uklidni se," špitla jsem, když jsem bez hnutí strnule stála s vyděšeným výrazem.

,,Jsou blízko. Cítím to," siknul, ,,měli by být přímo za námi," trhnul sebou a otočil se o sto osmdesát stupňů doprava.

,,Bože," strnula jsem ještě víc při pohledu za sebe.

~

Mezitím v nadaci Pro život:

,,Tak kde je!" vyštěkl naštvaně Drake.

,,Nevím! Ztratil jsem ho. A i kdybych to věděl, tak bych to neřekl," zaťal Eddie zuby, když seděl připoutaný na židli.

Drake už po něm chtěl vystartoval znovu, ale nakonec se až nepřirozeně zarazil.

,,Ano, já vím," zamumlal si částečně pro sebe lehce pootočený od Eddieho.

Brunet se zarazil nad svým mumlajícím společníkem a celou dobu ho bedlivě sledoval.

,,Stejně ještě máme tu holku," odsekl opět po chvíli, ,,a když ty už nemáš tu potřebu nám to říct, kde jsi Venoma nechal, tak ona nám to s trochou pomoci jistě prozradí."

,,Stejně si o sobě myslíš moc," vycenil na něj Brock zuby, ,,snad jsi si třeba nemyslel, že si sem těma svýma raketama přitáhneš celou armádu těchhle chuchvalců bůhví čeho, abys mohl bejt šéf tohohle celýho světa. Stejně bys jim byl jednou k ničemu. Sežrali by tě, a s tvou hlavou by hrály kopanou," ušklíbl se.

,,Ale víš, že to jsem přesně chtěl?" přikročil k němu Drake a během okamžiku se proměnil v obludu podobnou Venomovi, ,,jen s tím rozdílem že si ho budou vážit a nehrát s ním fotbal."

,,To je ta nejnechutnější věc, co jsem za poslední hodinu viděl," vyvalil Eddie oči při pohledu do těch velkých bílých duhovek a šedou kůži netvora.

,,A taky ta poslední," pousmál se škodolibě Drake, když se vrátil zpět do lidské podoby, ,,odveďte ho a zabijte. Už toho ví moc."