Při tom pohledu, co se nacházelo na posteli jsem ze sebe nedokázala vyloudit ani hlásku.

,,Jo, je to on," prohodil Venom najednou.

,,D-Drake?" pípla jsem tiše při sledování jeho obličeje.

,,Přesně."

Tvář měl skoro celou popálenou. Některé části popálenin mu pokrývala ta šedá hmota, co zároveň kapala i na zem. Popálený měl pravděpodobně i zbytek těla, protože jizvy z obličeje se mu táhly přes krk, až na ruce, které mu koukali spod přikrývky. V podstatě jsem na něm neviděla jediný nepopálený kus kůže. Ten sliz, který mu pokrýval části těla bych odhadovala na zbytek jeho symbiota, ale na sto procent bych si jistá nebyla. Podle mě je ale zázrak, že vůbec dýchá. Tedy, velmi těžce dýchá. Ale ten výbuch by normální člověk rozhodně nepřežil.

,,Jsi překvapená, že ještě žiju?" zasípal s bolestí v hlase Drake.

Já mu beze slova přikývla a dál ho sledovala. On se mezitím dlouze a přerušovaně nadechnul a z hrudi mu vyplula hlava Riota. Ale ne celá jako Venomova, co si pamatuji, když jsem ho naposledy viděla. On nebyl úplný. Chyběl mu kus tváře a celkově se na pohled dost rozpadal.

,,Tenkrát u rakety. Doufal jsem Venome, že potáhneme za jeden provaz, ale ty jsi zradil. Zradil jsi nás všechny," vyštěkl než si Drake bolestně odkašlal.

Já jsem se mu jen dívala do jeho bílých rozpadajících se očí a čekala jestli Venom zareaguje.

,,Venome," špitla jsem, ,,to bylo na tebe."

,,Já vím," zaznělo mi v hlavě, ,,promýšlím si vhodnou odpověď."

,,Momenty trapnýho ticha mu očividně nic neříkají," projelo mi hlavou.

,,Sice bych tě v tomhle zuboženým stavu nepřepral, ale smysly mi říkají, že už jste na odchodu," řekl naposledy Riot než splynul zpět s Drakeovou kůží a já uslyšela ránu pár metrů od sebe.

Za silným zvukem jsem se hned otočila. Během vteřiny se rozrazili dveře a vešel jimi kdo jiný než černovlasý generál.

,,Neříkali jsme si snad něco o strkání nosu do cizích záležitostí?" hrubě okolo mě omotal ruce a chytl mi pro stížení odporu zápěstí.

Poté mě vyvedl z místnosti, odtáhl mě do místnosti podobné té, kterou jsem tady vlastně viděla jako první. Nejsem si jistá jestli je to přesně ona, ale na tohle jsem zrovna neměla moc myšlenky.

,,Když už toho tolik ukrývate, tak mi alespoň, řekněte co se tu sakra děje, a proč tu vlastně jsem!" vyjela jsem po něm hned, co mi jednu ruku přivázal na židli v místnosti aby jsem neutekla.

Muž postávající naproti mně, mě chvíli sledoval než začal přecházet z jednoho rohu místnosti do druhého se spojenýma rukama za zády.

,,Když nadace Pro život naplánovala první let rakety do vesmíru... tehdá tam byla skupina lidí, včetně mě, která byla Drakeovi nejbližší, co se týče toho, že jsme věděli o symbiotech. Věděli jsme, že něco jako přivést jinou formu života na zemi nemůže napadnout zdravě smýšlejícího člověka. Proto jsme se začali připravovat na nejhorší. Začali jsme trénovat jako odboj lidi, kteří by byli schopni přijmout symbiota a mohli by ho použít i jako zbraň proti nepřátelům. Dělali jsme testy, a zjistili jsme, že si symbioti vybírají jedince, co jsou schopni přežít, a bez urážky, ale zrovna ty nejsi zrovna nejvhodnější," nakrčil při pohledu na mě nos, ,,a ty tu jsi přesně z toho důvodu. Chceme zjistit proč máš Venoma zrovna ty, a také protože jsi s ním dokážeš s pomocí vlastní vůle v podstatě cokoliv. Naši symbioti nespolupracují. Abychom vůbec viděli co umí, musíme do nich dostat nespočet sér společně s elekrickými šoky, aby vůbec spolupracovali."

,,Takže jim dáváte šoky, aby spolupracovali, a mě dáváte šoky pro pravý opak?" zadívala jsem se na něj, ,,jo a taky jsem zjistila jedno. S tou věcí na krku se dost blbě spí."

,,Jenže tady není spolupráce jako spolupráce," opřel se předloktím o stůl, ,,my totiž chceme abys spolupracovala po našem," nenápadně se pousmál, když se otevřeli dveře.

,,Pane, našli jsme něco, co..." spustil ihned příchozí.

,,Našli jste už Venoma?" vyjel po něm černovlásek.

,,N-ne, ale..."

,,Říkal jsem vám, že dokud nenajdete jeho, tak za mnou vůbec nechoďte," odsekl mu při tom, když jsem se snažila tvářit co nejvíc nenápadně mi to v tu chvíli šlo.

,,A-a-ale pane," zakoktal se voják.

,,Ven!" zvedl naposledy hlas než muž ve dveřích odešel.

Generál se na mě hned poté otočil a dostal ochutnávku z mého výrazu s názvem ,tvař se nenápadně'. Při pohledu z očí do očí se s pozvednutím obočí pousmál a následně obešel stůl a stoupl si ke mě. Popravdě jsem si myslela že mě odváže, ale to jsem si myslela špatně. Na straně, na které stál mi odhrnul vlasy z krku a já hned na to ucítila rychlé štípnutí.

,,Au," špitla jsem nenápadně.

,,To máš na dobrou noc," poodstoupil ode mne, když jsem si všimla, že v ruce drží prázdnou injekční stříkačku.

,,C-co to bylo?" těžce jsem polkla při pomyšlení, co všechno by byl schopen mi dát do krve.

,,Koncentrát z kyanidu. Normálního člověka by zabil během ani ne patnácti sekund," řekl s klidem černovlásek.

,,To si mám teď jako počítat patnáct sekund a pak dělat mrtvou!? Protože on neví že je Venom se mnou...," začala jsem rychle uvažovat a podívala se na jeho klidný výraz.

,,Normálního?" pípla jsem při pohledu na něj.

,,No ano. Jenže ty nejsi normální zlato," naklonil se ke mě, ,,vím že je Venom u tebe. Protože jinak by jsi nevěděla, že ti ta věc na krku dává šoky," záškodnicky se pousmál, ,,a nemysli si že nevím že chceš utéct. Jenže odtud se jen tak nedostaneš."

Já se na něj stále dívala, když se opíral o opěradlo židle, kde jsem měla ruku.

,,Ber to jako první pokus. Nebo spíš hru, která má jen dvě varianty konce. Buď bude všechno v pořádku a ty z toho vyjdeš jen s oroseným čelem, a nebo nepřežiješ do rána. Symbiot tě ovládá celou zevnitř, což znamená, že ti může nechat jed v krvi kolovat dál, a nebo ho eliminovat. Takže od teď už záleží jen na Venomovi jak s tebou naloží," odmlčel se, odvázal mi ruku a já začala cítit jak mi teplají tváře i čelo.

Takže další kapitolka na světě❤️
Rovnou to tu využiju jako vlastní reklamu😂
Na svém profilu jsem cca dva dny zpět zveřejnila nový příběh s názvem Krycí jméno E.A.G.L.E, tak budu ráda pokud se podíváte, a popřípadě zanecháte i nějakou zpětnou vazbu❤️ Doufám, že se dnešní kapitola líbila, a já se na vás těším opět u té další🖤