Marco - tučně
Rei - tučně podrženě
Basil - normálně
Ethan - kurzívou
Mamoru - podtrženě

Upozornění: 15+, objevuje se BDSM a násilí

Třásl jsem se strachy. Pomalu, ale jistě jsem si doplňoval ke každé věci její účel. Muž, mohlo mu být jenom něco málo přes 45 let, se uculil a nahnul se ke mě. Bál jsem se, co chce udělat a když mě kousl, jenom jsem zatnul zuby. 'První kousanec bolí, ale pak už to bude dobrý...' uklidňoval jsem a vzpomněl si, kvůli komu to dělám a co by se dělo, kdybych to nedělal. To risknu...
Muž mě kousl do krku, pak do ramene a pod klíční kost. Ze všech ranek uniklo pár kapek krve, jenž byly mužovým jazykem slíznuty jako by snad byla šlehačka na dortu. Naštěstí si mě neznačkoval. Povolil si ozdobnou vestu a nechal jí sklouznout k zemi, takže už měl na své horní polovině měl pouze bílou košili. I přes ní jsem si všiml jeho velké hrudi. Nebyl tlustý, ale hlavně hodně namakaný. Jako skoro většina Alf, protože ti skoro neuměli být tlusté, protože z krve a masa se moc netloustne.
"Máš hodně sladkou krev chlapče..." promluvil konečně můj 'pán' a vzhlédl od mého těla na mě. Měl uhrančivé oči jasně žluté oči...přesně jako Marco. Uvědomil jsem si, jak moc mi Marco chybí... A on mi ho jen připomíná těma očima, ale Marco je má mnohem láskyplnější.

Probudil jsem se poměrně pozdě ráno. Viděl jsem Arona, jak naprosto klidně vaří čaj a...má před sebou čerstvé jídlo? Posadil jsem se a koukal na něj jako na zázrak.
"To už Alfy vyhazují i úplně čerstvé věci?" zamrkal jsem. Zvedl oči a prohlédl si mě.
"Ne, to jsem koupil." řekl klidně. Vstal jsem, rychle převlékl a došel k němu.
"Za co? Vždyť...nemáme ani grešli." zeptal jsem se.
"V noci tu byl Basil a dal mi pět tisíc." řekl ještě klidněji, jako by se to vstávalo každý den.
"Cože? No jo, ale kauci za Diega složit nemůže...." brblal jsem.
"Pomůže nám jí složit, dnes se právě jde zeptat." Aron byl stále klidný, což bylo v jeho případě vyjádření pocitu štěstí.
"Hm..." zabručel jsem, ale dál raději nekomentoval. Přeci jen, ten spratek nám právě zaplatil na několik dní, možná i týdnů jídlo.
Po jídle jsem vypral oblečení v něčem, co kdysi byla nádrž s vodou - voda v ní pitná nebyla, pro pitnou vodu jsme si chodili k prameni ve městě, takové fontánce a pak jí převařili. Pak jsem pomohl Aronovi uklidit jídlo, ale na vyspravení díry ve střeše už naše síly nestačili. Nejenom, že jsme neušili, jak se to dělá, aby to mělo nějaký účinek, ale také materiál byl problém. Nakonec jsme jen posunuli naše spacáky a deky o několik metrů dál, aby díra neohrožovala naše spaní.

Muž pokračoval v mém, teď už naštěstí mírnějším, okusování a olizování. Odvrátil jsem pohled a snažil se vsugerovat si, že to vnímat nemusím. To byla chyba. Fatální. 
Jak jsem byl mimo, muž mě klidně obešel a odvázal se sloupu. nečekal jsem to, takže když mi trhl vodítkem, spadl jsem k zemi.
"Vstávej..." zavrčel a cuknutím mě vytáhl na nohy. Za krk samozřejmě. Trochu jsem se dusil, ale jinak v pořádku. Dovedl mě k jednomu místu, kde mě stroze postavil. Netušil jsem, co chce dělat, protože šel za mě a já se bál otočit, nebo jen zeptat. Zvedl mi ruce a nasadil želízka, která zahákl na nějaký řetěz a tím mě držel co se týče rukou v šachu. Zřejmě myslel i na nohy, protože ty mi přidělal k okovům v zemi. Tohle byla spíš mučírna než místnost potěšení!
"Teď si tu spolu budeme pár hodin hrát..." zavrněl mi do ouška zezadu a zatahal mě za něj zuby. A to ne zrovna šetrně.

"Co budeme dělat? Zbyly ti ještě nějaké peníze?" zeptal jsem se před obědem Arona, když jsem se chystal na výlet za mým milovaným Reiem.
"Zbyly, ale ukryl jsem je pro případ nouze." kývl.
"Dobře. Já jdu do nemocnice, zvládneš to tu sám?" opáčil jsem.
"Jo, půjdu si číst do knihovny." zamumlal a pohroužil se do čtení nějaké knížky. Číst jsem sic uměl, ale nebavilo mě to. Aron byl knihomol a louskal jednu knihu za druhou, když měl příležitost. Alespoň, že knihovna je zdarma...
Vypravil jsem se spokojeně do nemocnice. Hned jsem zamířil za Reiem a pohladil ho po ruce. Nedalo mi to a já jí chytil.
"Reii...až se probudíš..." šeptal jsem tiše a zíral na něj, jakoby se díky mému hypnotickému pohledu měl co nevidět probrat mezi živé.
"Půjdeme spolu na...na...na rande." řekl jsem to. Řekl jsem si to spíš pro sebe, protože jsem nečekal odpověď a ani to, že by mě vlastně slyšel. Spí jako Růženka.
Ještě nějakou domu jsem mu něco říkal a vyprávěl mu blbosti ze svého života, dokud mě nevyhnali sestřičky, že už jde jeho rodina a že by jako Alfy nemuseli strpěl u svého syna hnusnou Omegu jako já. Jen jsme vyplázl jazyk a políbil Reie na čelo na rozloučenou.
"Brzy se vrátím...mám tě rád, Reii..." šeptl jsem a zmizel z pokoje.

Jeho přítomnost se najednou vytratila. Nechápal jsem, co blbne, že mě tu tak nechal. Chyba.
Na zádech jsem ucítil prudkou bolest a uslyšel prásknutí. Musel mě prásknout bičem. Zavyl jsem bolestí a uniklo mi několik slz. Přes náhubek se špatně štkalo.
"Šššš..." zavrněl mi do ouška a vrazil mi další ránu. To už jsem cítil i krev. Sakra, Mamoru, seber se! To vydržíš...
Aby mých starostí nebylo málo, ozval se můj heat, který jsem celou dobu násilím držel v sobě. Z mých úst se vydralo něco mezi vzlykáním, bolestným výkřikem a slastným zavzdycháním.
"To už je lepší..." pochválil mě. Čekal jsem další ránu, ale nic. Jeho dlaň zašátrala v mém rozkroku a krapet mě podráždil, pak ale přišla další rána do zad. Moje zvukové vyjádření jsem se snažil zformulovat do něčeho neutrálního, ale stále v sobě mísilo bolest a slast, která byla ještě umocňovaná jeho drážděním. Snesl jsem ještě asi pět ran, ale pak už jsme nemohl a rozbrečel se. Mě jsem strach, hlad a bolela mě záda.
"P-prosím...u-už dost..." vydechl jsem, ale nebylo mě vyslyšeno. Jako kdyby byl hluchý.
Obešel mě zezadu. Čekal jsem další rány nebo něco takového, ale přišlo něco horšího. Drsně a nešetrně do mě pronikl. Ani self-lubricating mi bolest nijak nezmírnil a já vykřikl bolestí. Tak moc to bolelo, že jsem zapomněl na záda.
"Marco!" zakřičel jsem prosebně, jako by se měl jmenovaný zjevit jako anděl a vysvobodit mě. Alfa tvrdě a bez milosti přirážel. Trochu to příjemné sice bylo, ale drtivá většina bolela jako čert. Po tomhle si týden nesednu. Ha, co týden, dva!

Tak co? Co říkáte na vývoj situace? Dneska bych mohla zvládnout ještě jednu kapču...