Marco - tučně
Rei - tučně podrženě
Basil - normálně
Ethan - kurzívou
Mamoru - podtrženě

Byla to potupa. Seděl jsem na zemi a bál se i rozhlédnout. Alfa hlasem mi můj nový majitel nařídil sedět na zadku a nic nedělat. Hlavou se mi honilo tolik myšlenek...Třeba kde je malý Dixie. Neviděl jsem ho od doby, co jsem to nahlásil na policie a...pak se to zvrhlo jinam.
"Kde je Dixie?" špitl jsem tiše směrem k paní Blairové.
"Uh..." trochu znervózněla, když sem promluvil.
"...někam zmizel. Nevím kam, možná utekl. Vlastně jakmile jste šli na tu policii zmizel." přiznala. Zamrkal jsem. Byl ještě maličký, nevím, kam by mohlo takhle malé stvoření mizet.
Cuknutí řetězu mě probudilo z toku myšlenek.
"Půjdeme." řekl mi stroze Erasmus a já vstal. 
Celou cestu domů jsem byl veden jako ovečka. Nikdo nemluvil. Já se neodvážil a on se nenamáhal. Doma mě odvedl do speciálního křídla, kde byli podle jeho slov cely Omeg. První dvě patra byla pro ty nejpodřadnější. Pak bylo patro pro ty jako já, sexuální hračky. Pak byla ještě věžička, kde, jak jsem si myslel, měl ložnici buď on, nebo hodně, hodně, hodně speciální Omega, či Omegy.
"Tady." strčil mě do jedné cely. Byl to maličký pokojík zařízený tak akorát pro minimální potřeby - postel, malá koupelnička, stůl, dvě židle, skříň, zamřížované okno a za mnou dveře. Povzdechl jsem si a vydal se k posteli. Řetěz mi sice odepnul, ale obojek nesundal.

Za chvíli už Reiův krk vypadal jako by měl neštovice. Taky jsem poznal jeho malou výdrž, protože ani ne pět minut potom, co jsem si začal hrát s jeho mužstvím, se mi udělal do ruky a vyčerpaně zaklonil hlavu funíc jako lokomotiva.
"Ale prosímtě..." usmál jsem se na něj a políbil na čelist. Jakmile se vydýchal, taky se usmál a unaveně přivřel oči. Poznal jsem, že pro něj je tohle asi výkon a tak jsem z něj už slezl a oba přikryl. Ruku jsem nezapomněl utřít do kapesníku - potřeboval jsem jich asi pět, přeci jenom, Rei má skoro dva metry a je to Alfa.
"Tak dobrou noc..." špitl jsem, když mi došlo, že Rei už dávno pase koníčky.
Ráno jsem se vzbudil první. Rei stále podřimoval. Měl jsem hlad a to hodně velký. A už jsem se cítil v pořádku. Prsty jsme si přejel po bříšku čekajíc na bolest doteku stehů, ale nic. Odmotal jsem kousek plátna a viděl, že stehy jsou pryč a mám tam jen jizvy. Krev Alfy - v mém případě Reie - mi zajistila rychlé hojení. Uculil jsem se a ulehl nazpět k němu. Pořád jsem se na něj nemohl vynadívat.

Padl jsem na postel a rozbrečel se. Vzpomněl jsem si na loučení s mamkou...
"Mamoru, kdo je to?" zeptala se mě. Jen jsem si povzdechl.
"Můj mate..." špitl jsem.
"Cože? Proč nejsi s Marcem?"
"Mami, teď to už nejde..."
"Pokud myslíte Marca Blaira, tak jsem jeho bratranec." vložil se do toho Erasmus. Mamka plakala, prosila ho, ať mě pustí, ale byl neoblomný. Jenom jí přislíbil poměrně velký finanční obnos jako měsíční odměnu a doslova mě odtáhl. Mamka mě držela za ruku, ale nakonec jsem jí musel pustit.
...Měl jsem strach. Nejen o ní, ale o dítě. Bojím se, že by smutkem potratila. Zachumlal jsem se pod deku a rozhodl se, že od zítra už budu silný a ne ubrečený. To bude trochu výzva, ale....co jiného mi zbývá, nemůžu do konce života tady jenom brečet jako malé dítě.

Nevzbudil se ani když přišel Aron s Basilem. Toho jsem nechal být.
"Co se děje?" zeptal jsme se ho, když už asi pátou minutu hypnotizoval Reie, který stále spal.
"Může být rád, že nebyl doma včera..." šeptl a víc neřekl. Aron mu stále mačkal ruku. Až když vzhlédl jsem si toho všiml - měl rozpuštěné vlasy.
"Arone?" vyhrkl jsem. Neměl je rozpuštěné už hodně, hodně dlouho. Jenom když si je myl.
"Takhle mu to sluší víc..." šeptl trochu povzbudivě Basil. Nemohl jsem mu nedat za pravdu. Takhle vypadal vážně dobře. Hodně připomínal Diega, ten je nosil často rozpuštěné. Bylo v rodině je mít dlouhé, ale já si je ostříhal, protože se mi to nelíbilo.
"Myslím, že Marco se tu staví za Reiem." řekl najednou Basil.
"Jestli ho bude chtít odtáhnout, tak má smůlu." zavrčel jsem a ještě víc Reie schoval pod deku.
"Ne, to ne...spíš...potřebuje oporu." povzdechl si.
"Jo takhle....tak to může." svolil jsem.

Ráno jsem se vzbudil s boucháním na dveře. Jakmile se otevřeli dveře, ihned mi byl nasazen na obojek řetěz od Erasma, který měl na řetěze ještě asi tři další. Taky mi dal - stejně jako ostatním - náhubek pro psa na pusu. Odvedl mě do jídelny a dal najíst. Nebylo to sice nic extra, ale zase ani nic strašného. Ignoroval jsem to a soustředil se na svoje poslání - být silný!
Od jídla mě vyrušil povědomý hlas. Zastříhal jsem oušky a zvedl oči. 
Uviděl jsem Erasma, jak někoho drží. Jakmile se pustili, vypadla mi lžíce z ruky. Byl to Dixie. Byl volný, neměl žádný obojek, prostě nic. A s Erasmem se evidentně znal.
"Ahojky..." jásal. Byl to úplně jiný Omega, než jak jsem ho zachránil. Nechápal jsem. Erasmus si toho všiml, trhnutím řetězu mě strhl z židle a dotáhl po zemi k sobě a Dixiemu, kterého objímal jako partnera.
"Pojď." řekl stroze a někam mě oba táhli. Dixie se po mě občas ohlédl - měl úplně jiné oči. Nebyly to ta roztomilá psí očka, ale příšerný, psychopatický úšklebek. Klusal jsme poslušně za nimi jako ovečka.

Marco se zkutečně dostavil. Chtěl jsme na něj ihned vrčet, ale jakmile se vrhl k Reiovi a rozbrečel se, zůstal jsem klidný.
"...vzal mi Mamorua..." vzlykal tiše. Rei ho zmateně hladil po zádech a šeptal, že to bude dobrý.
"Nebude...nebude, má ho Erasmus...on ho zabije..." štkal Marco dál. Erasmus? Kdo...?
"N-no....to asi ano..." šeptl vyděšeně úplně bledý Rei.
"Kdo je to?" zeptal jsem se jich.
"Erasmus je náš bratranec. Většinu Omeg, co kdy měl, zabil..." šeptl Rei. Přeběhl mi mráz po zádech.
"T-tak...to řekněte policii..." vydal jsem ze sebe.
"To nejde...vždycky to svede na nehodu...." pípl Marco a dál brečel.
"Kdo je Mamoru?" zeptal jsem ho.
"Omega...co se mi líbil." utřel si kapesníkem slzy a na malou chvilku se mi podíval do očí. V té chvíli jsem s ním uzavřel takovou mírovou smlouvy - pomůžu mu zachránit Mamorua, protože je taky Omega a já nechci, aby Omegy trpěli pod nadvládou Alf, a on mě za to nechá být a bude pomáhat. Měl tak upřímné oči, že nešlo odmítnout. Jen jsem kývl.
"Až mě pustí, pomohu vám." šeptl jsem i pro Reie.
"Jak?" otočil se na mě ještě bledší Rei.
"Chce Omegu? Má ji mít..." uculil jsem se.

Tááák :D dva dny zase nebudou kapitoly, mám brigádu :) Co říkáte na Dixieho? :O