Vítejte u další kapitoly! Dnes vám prostřednictvím dalšího ONC CZ/SK 2021 speciálu představíme autora příběhu O Kýnce, beránkovi a temném stínu. Přivítejte prosím mondycz!

Přejeme příjemné čtení :)

Kdybys měl použít jen tři slova, jak bys popsal své autorské já během Open Novella Contest CZ/SK 2021?

"Teď to nevzdáš!"

✶

V jakém prostředí a za jakých okolností normálně píšeš? Držel ses obvyklých zvyků i při psaní svého ONC příběhu, nebo se tvé návyky změnily?

Většinou píšu po večeři/večerech, když už mám veškerou práci hotovou, nikdo mě neruší a já nemám žádnou výmluvu, proč nepsat. U ONC se to změnilo v tom, že jsem k psaní sedal, kdykoliv se mi podařilo najít nějakou volnou hodinku, a to i přes den. Z večerního programu jsem vyškrtl všechno zbytné, jako třeba jízdu na rotopedu (taková oběť!), abych měl víc času na psaní. Jinak se ale vlastně nic nezměnilo, jen byla ta tvorba intenzivnější než obvykle. Co mohlo, to šlo stranou. A to jsem si užíval.

✶

Jak těžké pro tebe bylo vybrat si alespoň jedno ze zadaných témat soutěže a zakomponovat jej do příběhu? Nebo to bylo opačně? Měl jsi v hlavě námět, který zapadl mezi jedno z témat?

Šlo to úplně samo. A ani jsem žádné problémy nečekal. V předstihu jsem si omrknul anglická zadání z loňského roku, abych měl představu, jak vlastně ta témata vypadají, a byl jsem hrozně mile překvapen, jakým způsobem jsou volená a kolik prostoru dávají vlastní kreativitě.

Takže když jste oznámili ta letošní, zbylo mi v užším výběru asi pět nebo šest témat, na která mě něco napadlo takříkajíc "na první dobrou". Ale stejně jsem od začátku věděl, že zůstanu u výletu do pohádky. Už delší dobu jsem totiž přemýšlel... ne, to není to správné slovo. Já jsem válčil (a prohrával) s hledáním námětu pro další díl Bordeřích povídaček. A najednou PLESK - naservírovali jste mi ho přímo pod nos.

To nešlo odmítnout.

Nebylo to samozřejmě tak, že jsem dostal nápad a ten jsem v nezměněné podobě dotáhl do konce. Ta původní idea se od finálního výsledku hodně lišila. Zpočátku jsem chtěl jehňata a psy mrsknout do světa normálních pohádek, které známe všichni od dětství, a ty pohádky by se navzájem prolínaly a ovlivňovaly. Jakmile jsem ale začal pracovat na osnově, musel jsem od toho nápadu upustit. Za prvé by to hrozně připomínalo Arabelu, za druhé jsem zjistil, že by mě to moc svazovalo, a za třetí ta nabídka všeobecně známých pohádek o zvířátkách je hrozně chudá. Tak jsem si radši vytvořil vlastní svět, ke kterému se pak třeba budu moct někdy zase vrátit.

✶

Jak vznikal příběh "O Kýnce, beránkovi a temném stínu"? Plánoval jsi děj ještě předtím, než jsi začal psát, nebo se příběh vyvíjel tzv. za pochodu?

Co se tvorby týče, jsem šílený systematik. I během psaní se samozřejmě stává, že mě příběh zavede do míst, která jsem tak úplně neplánoval, nebo že musím některé části zpětně upravit. Ale v podstatě se nepouštím do psaní žádného většího celku, dokud přesně neznám nejen jeho obsah, ale i to, jakou roli bude hrát v celém příběhu. Což znamená, že abych mohl začít psát první kapitolu, musím mít už vlastně rozvržený - alespoň nahrubo - celý příběh. Jasně, někdy třeba jen stylem "8. kapitola bude nějaká pohodová výplň kvůli zklidnění tempa před zahájením posledního dějového oblouku", ale většinou předem vím, co se bude ve všech kapitolách dít, jaké "Čechovovy pušky" v nich rozmístím pro pozdější použití, jaký dojem by měly ve čtenářích zanechat a jak se bude odvíjet tempo vyprávění.

No a pak se stanou takové věci, jako výprava Kýni a ostatních s Čuřilem do chrámu příběhů. Ta měla podle osnovy zabírat dvě stránky a nakonec mi z toho vypadly tři kapitoly. Které jsem ještě hodně zkracoval.

Jak říkám, jsem stoprocentní, šílený systematik :).

✶

Nastal během soutěže moment, kdy tě přepadl autorský blok? Pokud ano, co tě nakonec dovedlo zpátky ke psaní?

Autorský blok ne, na takový luxus jsem absolutně neměl čas. Ale zhruba v polovině se ozvala práce a hodila mi do psaní pořádně naostřené vidle. Zatímco první měsíc jsem v klidu psal třeba i půlku dopoledne plus celý večer a stránky krásně přibývaly, najednou tu byly čtyři týdny, během kterých jsem nenapsal ani řádek, protože po dvanácti, čtrnácti hodinách strávených překládáním prostě na nějaké psaní není nálada ani mozková kapacita.

Už jsem to chtěl tehdy vzdát, ale v tu chvíli jste hodili autorům jako já záchranné lano v podobě odložení závěrečného termínu pro dopsání příběhu. Tou šancí nešlo pohrdnout, takže jsem to ještě zkusil, znovu nakopnul autorský overdrive... a podařilo se.

✶

V rámci české a slovenské Wattpad komunity sis vybral celkem netradiční žánr; pohádky se tu jen tak nevidí. Jak se ti tento žánr píše? Máš nějaké rady a tipy? Něco, co bys chtěl sdílet s ostatními, abys je povzbudil ke psaní fikcí, ze kterých se mohou radovat všechny věkové kategorie?

Pohádkové příběhy o zvířatech se mi píší strašně dobře. Do velké míry za to vděčím tomu, že máme pět psů, dvě kočky, asi čtyřicet ovcí a za okny les plný srnek, divokých prasat, zajíců a dalších tvorů, kteří mi s vymýšlením zápletek usilovně pomáhají :).

Začal jsem před pár lety, kdy jsem jen tak z legrace napsal příběh o tom, jak náš borderák Kubíček šel do lesa hledat ztraceného beránka Vendelína. Roztomilost z toho odkapávala jako rozpuštěný cukrkandl a spíš než plnohodnotný příběh to bylo takové literární cvičení, ve kterém jsem si chtěl zdokonalit stylistické dovednosti a při té příležitosti podrbat Kubu písmenky za ušima. Neměl jsem s tím žádné ambice, ale ukázalo se, že tenhle typ infantilní pejskařiny lidi baví číst a mě to baví psát.

No a od toho se pak odvíjelo ostatní. Nevím tedy, jestli bych dokázal dát někomu nějakou použitelnou radu, protože to, co píšu, nejsou klasické pohádky... a vlastně to ani nepíšu pro děti. Jsou to spíš příběhy pro dospělé, kteří se nestydí čas od času probudit své vnitřní dítě. Takže můžu říct snad jen jediné: "Pište, co chcete a jak chcete, vůbec se neohlížejte na nějaké zavedené škatulky. Když do toho dáte srdce, ono si to pak své čtenáře najde."

✶

Jaká je tvá oblíbená pasáž z příběhu? Bylo těžké nebo naopak lehké ji napsat?

Moje nejoblíbenější scéna je asi ta z kapitoly "Na hruškách", ve které Kýňa sežere zlatou rybku, a její reakce v "Přiznání ve tmě", když vyjde Snížek s pravdou ven. Mám moc rád tyhle chvíle, kdy se Kýnka zachová naprosto odlišně od toho, co by čtenář na daném místě očekával. A píšou se mi naprosto samy. Obecně platí, že čím víc mě nějaká scéna baví, tím líp se mi píše. Problém mám naopak v situacích, kdy potřebuju sesmolit nějakou vycpávku. Už jsem se naučil, že v takových případech je lepší zabrzdit a třeba několik dní přemýšlet, jak i tu vycpávku pojmout stylem, který mě bude bavit, než se několik dní mořit nad textem, který bych pak stejně nejradši vyškrtnul a nahradil autorskou poznámkou "zde si, milý čtenáři, domysli tři stránky, které oddělí dvě hlavní části příběhu".

✶

Maximální hranicí pro ONC bylo 40 000 slov. Zdálo se ti to omezující? Existují scény, které jsi kvůli tomu musel z příběhu nakonec vyškrtnout?

Těch 40 tisíc slov mi přišlo tak akorát a tomu námětu to skvěle odpovídalo. Musel jsem pochopitelně trochu škrtat, ale to bych musel tak jako tak. Hrozně při vyprávění plkám, a určitě bych dokázal tenhle příběh srazit i na 30 tisíc, kdyby to bylo nutné.

Spíš jsem zápolil s hodně uspěchaným koncem, ale to nebylo způsobeno ani tak limitem slov, jako spíš tím, že jsem nestíhal termín :).

Už od začátku jsem ale počítal s tímhle limitem a podle toho jsem koncipoval osnovu i sílu zápletky.

✶

Psaní a dokončení novely je mnohdy náročný proces. (Proces, který si ale určitě zaslouží uznání!) Je tu něco, co ses o sobě jakožto spisovateli během psaní pro ONC naučil? Našel jsi například své silné stránky, o kterých jsi do té doby nevěděl? Nebo naopak existuje něco, o čem už teď víš, že se tomu při psaní budoucích příběhů vyhneš nebo uděláš jinak?

Především jsem se opět přesvědčil, že když se nebudu šťourat v nose, není problém sypat z rukávu v uspokojivé kvalitě text, se kterým jde dál pracovat, a mít třeba za rok hotový i větší román. Kdyby jeden neprokrastinoval...

A hodně mě také potěšilo ujištění, že můj způsob psaní, na který jsem před časem najel, je opravdu životaschopný. Sice jsem se první tři týdny patlal s osnovou a kostrou, ale díky téhle přípravě jsem pak dokázal příběh vést celkem jasně definovaným směrem, aniž bych ho musel zpětně příliš přepracovávat - a hlavně s tím výsledkem uspět v konkurenci ostatních soutěžících, která rozhodně nebyla slabá.

✶

Jaké máš teď s příběhem "O Kýnce, beránkovi a temném stínu" plány? Přijde na řadu například korekce, příprava příběhu na NaNoWriMo, nebo publikace? Máš v plánu v "Bordeřích povídačkách" pokračovat?

Ten příběh bych rozhodně rád vydal tiskem. K tomu samozřejmě povede dlouhá cesta. Momentálně má knihu ve spárech několik velice zkušených bet a ilustrátorka pomalu pracuje na obrázcích. Počítám, že po betách budu hodně, HODNĚ přepisovat, což mi nějaký čas zabere. Po tomhle kole úprav pak půjde text ještě na redakční úpravy a korekturu - a až se mi Kýnka vrátí od redaktorky, zase propadnu depresi, kolik je toho zapotřebí změnit. Do té doby snad bude mít ilustrátorka obrázky hotové, já zjistím, že mi z žádného nakladatelství stále nikdo neodpověděl, a tak udělám to samé co s předchozími Povídačkami - vydám si knihu sám.

Původně jsem chtěl stihnout letošní Vánoce, ale to se mi asi nepodaří. Nevadí. Radši, když bude příběh vymazlený, než abych vydání uspěchal.

Po Kýnce pak dám Povídačky na nějaký čas k ledu. Za prvé zatím nevím, jak čtvrtou knihu pojmout, aniž bych vykrádal sám sebe, a za druhé se chci vrátit k románu, od kterého mě ONC vytrhlo. To je shodou okolností svým zaměřením něco trochu podobného - opět to je o zvířátkách ve fantasy světě, ale je tam méně humoru, víc dobrodružství, víc temných tónů a víc... ach jo... mnohem víc stránek. Tak moc... Zatím vidím rozsah tak na 150-180 tisíc slov, tedy čtyři Kýnky poskládané na sebe. Pro někoho to je jako nic, jenže já jsem svým založením povídkář, takže se toho už teď děsím. 

✶

Čeho si nejvíce vážíš na svých čtenářích? Pamatuješ si na nejlepší komentář, který jsi kdy obdržel?

Zcela upřímně: nejvíc si vážím toho, že jsou. Zvlášť v online prostoru nemám těch stálých moc, takže si je hýčkám. Všech osm :).

Nejvíc se mi líbí nejspíš komentáře k fejetonu Jak jsem se nestal spisovatelem. Je na nich vidět, že nejsem zdaleka sám, kdo má takovou zkušenost s vydáváním knih. Jsme holt všichni na stejné lodi. (Nebudu spoilovat; čtenáři, přečtěte si to, ať víte, do čeho jdete! :D )

✶

Na profilu máš zveřejněno více příběhů. Který z nich je tvůj nejoblíbenější?

Nejsilnější vztah mám - naprosto bezkonkurenčně, o parník! - k novelce Domov s vůní ovčí vlny. Přitom to byl jen takový experiment, ke kterému jsem se nechal vyhecovat od čtenářů. Vzal jsem Kubíka z Bordeřích povídaček a svět ze svého postapo/poválečného cyklu Zapomenuti v očistci. A zkombinoval jsem to. Hlavní hrdina je Kubík, který se vrací po válce domů na zničený rodný statek, vyrovnává se se vzpomínkami, dává v myšlenkách poslední sbohem ovčákovi, který se bohužel konce války nedožil, a hledá své nové místo ve světě.

Miluju na tom ten kontrast. Je to totiž psané stejně poetickým a laskavým stylem jako Povídačky, jenže to, co se děje na řádcích (a také mezi nimi), tomu vůbec neodpovídá. Díky tomu se mi tam podařilo vecpat takové emoce, které bych tam běžnými prostředky nikdy nedostal.

Myslím, že už nikdy nenapíšu nic lepšího - a vůbec mi to nevadí.

✶

Pamatuješ si na svůj úplně první napsaný příběh? Máš ho pořád ještě někde schovaný? 

Můj první skutečný příběh, který měl hlavu a patu, byla asi dvoustránková povídka Maturák, která byla o... no, asi o maturáku. Nic víc si z ní nepamatuji. Napsal jsem ji v prváku na gymplu a naštěstí se nedochovala, protože to bylo ještě hluboko v době předinternetové. Ale to právě ona mě k psaní přivedla, takže jí jsem zpětně velice vděčný, stejně jako mé tehdejší češtinářce, která si ji přečetla a povzbuzovala mě, ať se psaní věnuji dál.

Poslechl jsem.

✶

Jaké Wattpad spisovatele bys doporučil ostatním? 

Přiznám se, že už moc nečtu - ani na Wattpadu, ani tištěné knihy. Když už mám nějaký volný čas a chci se ponořit do nějakého příběhu, tak radši tvořím vlastní. A zjistil jsem, že moji dříve oblíbení autoři už na Wattpadu nejsou nebo přinejmenším nejsou aktivní. Ale z těch, které sleduji teď, bych vypíchl hlavně zirafice, jejíž tvorba mi obecně skvěle sedí, ichicchi, která píše báječně lehkou rukou, a Ilmairy, která mě neskutečně štve, protože než já napíšu povídku, ona má celou knihu.

A potom bych rád složil poklonu všem, kteří dělají nezištně spoustu věcí pro komunitu, ať už to jsou různé výzvy, recenze, grafika, nebo prostě jen udržují tu komunitu v chodu svou aktivitou.

✶

Slova na závěr. Je tu něco, co bys chtěl vzkázat svým čtenářům, ostatním účastníkům ONC, komunitě Wattpadu obecně?

Užívejte si, bavte se a vydržte u toho. A pokud náhodou zrovna válčíte s nějakým blokem nebo problémem, řeknu vám jenom tři slova: "Teď to nevzdávejte." :)

✶

Tímto dnešní rozhovor dospěl ke konci. Nezapomeňte autora příběhu O Kýnce, beránkovi a temném stínu podpořit tím, že zavítáte na jeho profil. Děkujeme za spolupráci, mondycz!

Také si do knihovny nezapomeňte přidat příběh, který se stal jedním z vítězů Open Novella Contest CZ/SK 2021.

O Kýnce, beránkovi a temném stínu - mondycz

Držte si obojky, jedeme z kopce! Fenka Kýnka, pes Kuba a dvě jehňátka ze statku se vydávají na nedobrovolnou cestu do pohádkového světa. To by samo o sobě nemuselo být špatné, jenže návrat asi nebude tak jednoduchý. Protože to by to nebyla Kýňa, aby to nějak nezašmodrchala.