Školní rok se neúprosně blížil ke konci a vztah Harryho a Severuse se nijak od posledního rozhovoru nezměnil. Školní tresty si Harry vždy jen odpracoval a v tichosti odešel. Na hodinách místo očekávané pozornosti předváděl naprostý nezájem k předmětu, ale i k vyučujícímu. Severus nebyl jediný, kdo si začínal všímat, jak moc se Harryho postoj změnil. Draco kamaráda neustále poučoval o vztahu otce a syna. Profesoři se jen děsili co se stane dál a samotný Albus Brumbál tušil, že za takovou změnou stojí něco opravdu důležitého.

Severus si však uvědomoval, jak moc je pro Harryho nebezpečné vracet se k těm mudlům. Minimálně pokud jedenáctiletý, náladový, traumatizovaný chlapec půjde zpět do bydliště, kde je týrán. Kdyby snad prozradil nebo jen naznačil, čí je syn mohlo by to pro Severuse i Harryho být zcela nebezpečné. Rozhodl se tak vymyslet svůj plán na záchranu jeho syna.

Večer, když studenti spali, oddechovali ve spánku a těšili se na své rodiny, Severus seděl v řešitelně a již po sté odmítal čaj, kafe i sladké. Ředitel se snažil zjistit co se stalo, Severus však jen otráven hleděl na svého nadřízeného a znechuceně mluvil o Harrym jako o Potterovic spratkovi, jenž nechápe smysl jakéhokoliv slušného vychování.

Brumbál moc dobře věděl, že to byl nakonec Severus, kdo dal Harrymu známku takovou, aby mohl projít do dalšího ročníku a proto nevěřil, jak moc teď Severus zněl znechuceně. Albus však nevěděl, že znechucení vyvolává v Severusovi právě on sám. Profesor lektvarů nedokázal mluvil jinak. Nemohl se dívat na Albuse bez znechucení. Po dlouhé době, kdy byl propuštěn do svých komnat si musel opět nalít ze svých zásob. Co však zjistil, že od doby, co jeho syn nastoupil do školy , se zásoby značně zmenšily, neměl ani chuť pít. Seděl v křesle a dumal nad svým plánem. Až těsně před pátou hodinou ranní usnul.

Následující den žáci běhali po celé škole a loučili se. Úplně stejně na tom byl Harry a Draco. Právě se loučili s Hermionou, která stála po boku Rona a usmívala se. Objala Harryho a než jej pustila , strčila mu do brašny knihu. Draca objala též a jemu do brašny strčila přísady pro lektvary, které budou učivem v následujícím roce a Pansy dala do brašny hřeben v tmavě zelené barvě s obrázkem hada. Co však tento hřeben, kniha i přísady skrývali, se všichni tři dozvěděli a mnohem mnohem déle. Ron pozoroval všechny z nechutí a nakonec odvlekl Hermionu na nádraží. Zmijozelští se ohlédli po svém kolejním řediteli, jenž postával jen kusek do dění. Usmál se na všechny a hlavně na Harryho. Samozřejmě si však hlídal, aby to nepostřehl někdo jiný, než tato trojice. Pak už všichni odešli na nádraží a nastoupili do vlaku. Ve vlaku se všichni smáli a těšili se na další školní rok. Jen Harry smutně hleděl na svůj kufr, který mu připomínal jeho strýce, tetu i bratrance. No teď už vlastně naprosto cizí lidi.

Vlak zastavil. Draco, Pansy i Harry vystoupili. Pansy se rozloučila a okamžitě zmizela za svoji rodinou. Harry a Draco spolu šli dokud nenarazili na Cissu. Ta Draca políbila na tvář a pevně objala. Za chvilku objala i Harryho a do ruky mu dala malou krabičku. Něco mu pošeptala a znepokojeně jej dovedla až k autu strýce Vernona. Ten okamžitě po Paní Malfoyové vystartoval. Cissa se však jen usmála, zvedla hlavu výš a Harryho políbila na tvář. Rozcuchala mu vlasy a poté počkala než nastoupil do auta. Vernon rudnul a rudnul a to Dracovi i jeho matce činilo velikou radost.

Jen Harry seděl v autě a smutně hleděl na svého kamaráda, jak se pyšně divá na svou matku.
"Takhle já se nikdy na svého otce dívat nebudu. " Harry jen smutně zašeptal tato slova a mlčky poslouchal jaké úkoly si pro něj Vernon připravil.

Uběhl již týden od začátku prázdnin a Harry seděl ve výklenku okna. Hleděl na zahradu, kterou zrovna posekal. Toto léto dostal druhý pokoj jeho bratrance a proto nemusel spát v přístěnku. Usmál se pro sebe, možná jej zas tak moc nesnáší. Sáhnul si zrovna na krk, když ucítil jak mu znovu narostly vlasy. Rukávy košile, kterou nosil se mu zkrátily. Zděšeně na sebe hleděl do zrcadla. Co bude dělat, vždyť ho tu nenechají, když uvidí naprosto cizího chlapce. Jediné štěstí, které měl, bylo to, že jej nechali doma na dva dny samotného. Harry, seděl ve výklenku až do brzkých ranních hodin. Chtěl si zrovna lehnout, když někdo zaklepal na jeho okno. Spatřil muže s černými vlasy, ale mladou tváří. Pustil jej dovnitř. Už jen protože by bylo divné, kdyby se nějaký muž vznášel před domem na koštěti v mudlovském světě.

Muž vlétl oknem dovnitř místnosti. Rozhlédl se a zamračil se.  " No to teda nevím, ale u mě to budeš mít tisíckrát lepší. Usmál se. Já jsem Regulus Black. Jsem tvá rodina." Usmál se. " nebuď tak zapšklý, zbal si rychle."

Harry muži moc nedůvěřoval, ale viděl sebe v zrcadle.

"Fabiane trvá ti to."

V tuto chvíli Harry pochopil, že se jedná opravdu o člena rodiny a zbavil si během chvilky. Nasedl za muže na koště a společně odletěli. Zdálo se to jako chvilka, ale když přiletěli, bylo již dopoledne. Harry se ocitnul před velikým sídlem u velikých polí a zahrad.

" No vítej doma kluku, pojď ukáži ti pokoj, nechám udělat oběd a poté si promluvíme"

Harry muže následoval. Dostal se k bílým opáleným dveřím a otevřel. Před ním se rozléhal veliký pokoj. Pokoj byl opravdu veliký a vymalován byl šedobíle. Harry nevěřil svým očím. Postel veliká tak, že on sám se tam vešel třikrát minimálně. Po levé straně pohovka a stůl. Po pravé straně menší stolek se židlí, pergameny a brky. Veliké zrcadlo a okno, ze kterého šlo vidět krásně do rozlehlých zahrad, na bazén, stáje a na pole. Nevěřícně hleděl na muže.

" To je moje? Jste si jist?"

" Jsem si jistFabianne a teď si odlož. Za chvilku pro tebe pošlu bude jídlo." Muž chlapce opustil a Harry tak mohl hledět na krásu svého pokoje.

Do veliké skříně, která měla svůj vlastní kout si vyskládal všechny košile, kalhoty, boty, knihy a vše co se v kufru nacházelo. Nemohl si však nepovšimnout, že skříň již v sobě měla snad dalších dvacet košilí, kalhot, bot i pásků, bílé , černé či tmavě zelené barvy. Hábity ze sametu opět ve stejných barvách. A vše to patřilo jemu. Jen jemu. Nestihl se pořádně vynadívat a zaklepal opět další muž.

" Pane, jídlo je hotové, jste očekáván"

Harry kráčel za mužem a očima poletoval všude možně. Došel do jídelny, která byla tmavá. Byla tmavě šedá, s černými židlemi a velikým černým jídelním stolem. Jen talíře nesli čistě bílou barvu. Usedl naproti Regulusovi a čekal, co se bude dít.
Během jídla Regulus Harrymu vysvětlil, že je jeho strýc. Úplnost smyslu slova strýc nedokázal smyslně popsat, jelikož rod Blacků, Malfoyů a rod jeho otce , byla jedna velká slátanina.

Večer ulehl do postele a usnul, dřív než zavřel oči. Regulus jej přišel zkontrolovat. Sednul si ke svému synovci a hleděl na něj s mnoha starosti v očích.