Blížil se pomalu konec školního roku. Severus se nacházel na hodině lektvarů a díval se na všechny známky prváků jeho koleje. Pyšně se podíval po Dracovi, jenž měl nejlepší výsledky z celého ročníku. Trochu zamračeně pohlédl na slečnu Parkinsonovou, která sem tam získala i horší známku a nakonec zcela znepokojeně hleděl na toho chlapce, jenž přesně teď vlastnil podobu syna Jamese Pottera. Harry i na konci školního roku držel skalpel jak prase kost a žába by snad dříve i obživla, než by ji správně rozpitval.
Severus chvilkami až zděšeně hleděl na žábu a přemýšlel, zda víc lituje sebe, že je to jeho syn nebo tu žábu. Podíval se znovu na počet trollů a raději otočil list na Nebelvír.

Ani této koleji však nedokázal věnovat pozornost. Jeho syn zrovna sykl bolestí. Severus tak zvedl hlavu, aby viděl, že Harry říznul sám sebe místo žáby.

" Pane Pottere! Odložte ten skalpel a pojďte ke mně!"
Plný zloby, ale i strachu hleděl na Harryho, jenž se k němu plížil rychlostí hlemýždě. Prohlédl jeho ruku, poté odložil na stole vše stranou, vzal si žábu a skalpel. Začal dost hlasitě vysvětlovat, jak se zachází se skalpelem. Poté zadal Harrymu školní trest u něho po dobu jednoho týdne a poslal jej s dalším trollem pryč z hodiny.

...

Harry naštvaně seděl na zemi v astronomické věži. Přemýšlel proč je na něho jeho táta tak zlý. Od doby co spolu mluvili naposled se vůbec nic nezměnilo. Severus s Harrym nemluvil , pouze jako profesor v koleji nebo v hodinách. Většinou po něm nevrle něco chtěl, nebo dokonce i křičel. A navíc propadal právě v jeho předmětu. Být synem profesora není ani trochu výhra. Přemýšlel tak hluboce, že přeslechl kroky. Z myšlenek jen dostala ruka,která mu sáhla na rameno. Lekl se. Otočil se a uviděl profesorku přeměňování.

" Pane Pottere, pojďte prosím se mnou"

Mladík se zvedl a pomalým krokem se vydal za profesorkou. Došli až do kabinetu profesorky. Ta žáka usadila do křesla a sama si sedla do druhého.

" Nemohu si pomoc Pottere, ale poslední měsíce jste velmi nesoustředěný, na poradách si na vás stěžuje každý profesor a bohužel pro vás, vašeho kolejního ředitele dokáží stížnosti ostatních profesorů dost rozčílit. Často zrudne a začne si pro sebe něco mumlat. Jak jsem také pochopila, právě v lektvarech se vám nedaří. Proto bych vám chtěla říci, že kdybyste si chtěl popovídat, svěřit se, jsem tu pro vás."

Harry se nejistě usmál a s rozpaky poděkoval. Rychlým krokem odešel z kabinetu a zmizel k sobě na pokoj.

...

Severus se snažil přetrpět zbytek hodiny, naštván na sebe, ale také na Harryho. Nemusel být tak nepříjemný, ale on poslední měsíce nevnímá realitu. Jediné co mu jde je famfrpál, kde se stal členem jen díky nedodržení pravidel...
.....

Harry seděl s Dracem, Pansy a Hermionou v knihovně, když se zeptal na čas. Zděšen propadl všechny učebnice a rozeběhl se do sklepení. Cestou naboural do každého, kdo mu jen stál v cestě. Zastavil se a ještě stále zadýchán zaklepal na dveře. Vyčkal než uslyšel své příjmení a vešel. Pohlédl v pravo, jak měl ve zvyku. Tam však byla pouze prázdná židle a mnoho neopravených esejí. Podíval se proto na stranu druhou , kde našel přesně to nebo spíše toho koho hledal. Zahleděl se na naštvanou tvář jeho otce.

" Myslel jsem, že jste pochopil pane Pottere, že v pět hodin jste tu měl být. Asi jsem se však mýlil. Jděte prosím čistit kotlíky, dokud za vámi nepřijdu."
Poté Severus udělal krok na pravou stranu a odhalil pana ředitele. Harry jen kývl a odešel ke kotlíkům.

Trvalo to dlouho než Severus došel za svým synem. Nejdříve jej pokáral za způsob jakým čistí kotlíky a poté jej odvedl na pohovku. Vedli dlouhý rozhovor o jejich vztahu, o Harryho prospěchu, o hovoru s paní profesorkou, co se však vymklo kontrole byl rozhovor o Harryho schopnostech famfrpálu. Severus jej káral za neohleduplné chování během letu na koštěti, Harry oporoval slovy, famfrpál jsem musel po někom zdědit.

Severus si tehdy mohl poznámku odpustit, ale neopustil. Podal Harrymu zrcadlo, porosil jej, aby se podíval na svůj vzhled a vyžádal si od něho odpověď, komu se právě podobá. Harry zmateně řekl, že jeho vzhled je vzhled jeho otce.
Severus kývnul a zvedl se. Udělal několik kroků a poté vyslovil ta pitomá slova.

" A i přes tento pouze dočasný vzhled jsi chováním celý Potter, neohleduplný, pravidla ti nic neříkají, zajímá tě jen famrpál a v lektvarech jsi totální střevo. Někdy nejde věřit, že jsi snad má krev"

Harry odhodil zrcátko. Pohlédl na střepy a poté odešel. Odešel zpět do svého pokoje.

Ten den se rozhodl, že otce jednoduše nemá.