6.Kapitola
Uběhlo už pět měsíců od doby, kdy Severus zjistil pravdu. Pokaždé když měl jít za ředitelem se cítil příšerně. Chtěl jej proklít. Avšak sám ani nepřiznal Harrymu, že je jeho otcem.
Draco a Harry své pátrání nevzdali. Oba zjistili, že měli pravdu. Co však ani jeden nechápal, bylo to, že mu Severus vždy na konci měsíce poslal velikou krabici s velikou mašlí. Nikdy u toho nebylo jeho jméno, ale oba chlapci věděli, kdo to posílal. Co je však znepokojovalo nejvíce bylo to, že dostával oblečení, dostával věci potřebné ke studiu a dokonce dostal i koště. Ale nikdy neslyšel slova o jejich vztahu. Ani jedno jediné. Nikde to ani nečetl. Byl z toho zoufalý. K čemu mu byl otec, když mu to nedokázal ani říci.
S Dracem strávil Vánoce na Malfoy manor. Pan Malfoy se mu moc nelíbil, ale paní Malfoyová byla moc milá. Starala se o oba chlapce s láskou. Sem tam mu napsala i Hermiona, která už není považována za nesnesitelnou šprtku, ale pouze šprtku. Pansy přijela na poslední dva dny a strávili spolu všichni tři krásné dny.
Paní Malfoyová měla o Harryho strach. Poznala totiž, že styl oblékání náleží Severusovi, avšak ten Potterovi vždy nesnášel. Poslední noc vánočních prázdnin tak zašla za Dracem, který zrovna uklízel košťata. Zeptala se jej, zda neví náhodou něco o vztahu Harryho a jeho kmotra. Draco řekl vše co ví, avšak Cissa nebyla spokojena. Svého syna pohladila po světlých vlasech a poslala jej na večeři. Usmyslila si, že si se Severusem ještě promluví. Co ji však děsilo nejvíce byl Harryho vzhled. Stále více a více se podobal Severusovi. Ale oči, oči po Severusovo manželce.
.....
Prázdniny však skončily tak rychle jak začaly a chlapci se s Pansy vrátili do školy. Byla stále zima a Draco chtěl bruslit. Harry šlápl na zamrzlé jezero a sjel kousek dál od břehu. Netrvalo to dlouho a všichni tři se klouzali po ledě.
Severus se zrovna procházel, když spatřil jeho žáky koleje na jezeře. Rychle přešel k jezeru, podíval se na led. Jeho pohled zděšení, když uviděl, jak praská a přesně v místech, kde se nachází jeho studentka. Zakřičel na všechny aby si lehli. On sám si lehl a pomalu se k nim dostal. Ani jeden student jeho křik neslyšel a proto je plazící se profesor rozesmál, když však uviděli jeho výraz všichni tři se rozeběhli do hradu.
Blížila se osmá večerní hodina, když do zmijozelské koleje zavítal její ředitel. Nemusel dlouho hledat. Chlapci a Pansy seděli na pohovce a zrovna se smáli, když v tom pohlédli na svého profesora. Netrvalo to dlouho a mokré vlasy profesora donutili studenty smích schovat. Odešli s profesorem k němu.
Když už se proslov blížil ke konci podíval se na jeho syna. Ano už se rozhodl dnešek ukázal, že Harry potřebuje řád, potřebuje otce. Podíval se na něj, narovnal se a spustil: " Harry Fabiane, Regulusi Snape, myslím si, že je čas, aby jsi pochopil, že teď nejsi v životě ty sám. Ale jsou v něm i všichni profesoři, žáci a já. Nechápu jak jsi mohl tak neuváženě přejít na led. Copak jsi nikdy neslyšel o tom, že může prasknout? Moc dobře víš, že to není tvůj jediný špatný postoj k věci. Všichni musíte pochopit, že tu jde o životy. Ne o zábavu. "
Harry tak seděl stejně zaražen jako Draco. Pansy s úsměvem hleděla na Harryho.Ten den zůstali u Severuse a řešili s ním, proč nikdy Harrymu nepřiznal pravdu.
Severus musel říci, že se s tím sám smiřoval , ale hlavním důvodem byl Brumbál. Kdyby poznal, že to Severus nebo Harry ví, nedělalo by to dobrotu. Všichni tedy svému profesorovi museli odpřísáhnout, že nebudou nikde říkat nic o jejich vztahu a poté je uložil k němu do postele. Severus si sám hodlal užít večer opravováním esejí a dávání trolů každému druhému studentovi ,jen protože se mu chce.
Druhý den ráno se chlapci probudili a rychle zmizeli z bytu jejich profesora. Harry se na pokoji svalil na postel a jen tak hleděl do stropu. Dnes jim odpadly první tři hodiny , takže mohli v klidu ležet.
Pansy, která se probudila poslední se zděšeně vydala na úprch do koleje.
Toto štěstí však nepotkalo Severuse , který seděl touto dobou v učebně lektvarů, alespoň mohl hledět na studenty , kteří zjišťovali, že mají opět trolla.
Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top