Fabian se probudil. Chvilku kmital pohledem sem a tam a přemýšlel, kde je. Pak si vzpomněl na profesora a ulevilo se mu. Musel se usmát. Věděl že mu za dva dny začíná vyučování a on bude schopný alespoň trochu utajit, že jeho magické jádro vyhaslo.
Vstal, podíval se znovu po místnosti. Na stole byl talíř s míchanými vajíčky a dva krající chleba. Spokojeně usedl ke snídani a v tichosti se najedl. Už byl na odchodu, když se mu objevila kniha na stole. Skoro by si ji nevšiml, kdyby se nevracel pro kravatu, kterou zapomněl.
Kniha byla čistě černá a na sobě nesla znak hada. Vzal ji do ruky a odešel. Procházel sklepením, když na něho začalo křičet několik hlasů najednou. Otočil se a teprve v tu chvíli mu došlo, že asi nikdo netušil, kde je.

" Kde jsi byl? Tos mi nemohl říci, že nebudeš u sebe v pokoji? Co jsi pil? Že ty sis zase něco vzal.."

Nekonečně mnoho otázek a jedna horší než druhá. Zamračil se.

" Byl jsem s profesorem, poté jsem usnul. Bradavice jsem neopustil, nic jsem nepil, drogy jsem neměl. Teď bych ocenil, kdybyste mě nechali o samotě, jdu si dat sprchu a pak do knihovny, kdybyste mě hledali."

Fabian za sebou nechal svého nejlepšího kamaráda, Reguluse, otce i Zabiniho. Všichni čtyři po sobě koukali, jakoby zrovna přišel nějaký duch. Což v Bradavicích není zase takovým překvapením.

.....

Dal si sprchu jak řekl. Poté si nezapomněl hůlku, oblékl se do čistě černé barvy, jen kravata se odlišovala. Hůlku schoval za černý pásek u kalhot a v ruce si nesl knihu, která k němu dnes ladila.

V knihovně usedl ke stolu úplně v zadní části. Knihu už sebou měl, nepotřeboval tedy nic jiného.

Severus, kterého zajímalo co jeho syn dělal celou noc opravdu přišel do knihovny. Stal tam hodiny a pomáhal knihovnici. Mezitím pozoroval svého syna, který stále četl jednu knihu, poté vždy mávnul hůlkou, ze které vyšlo kouzlo, ale nic se nezměnilo. Avšak jeho syn po několika pokusech měl úsměv na tváři. V jednu chvíli se dokonce Fabian rozhlédl do blízkého okolí a hůlku odložil. Zadíval se na lampičku na svém stole a tu rozsvítil, aby ji však vypnul, musel si vzít opět hůlku. Poté dokonce usnul při četbě stále té stejné knihy.

Severus cely proces sledoval a nechápal co se to děje před jeho očima. Když syn spal už skoro hodinu, rozhodl se jej probudit. To však dělat neměl. Když se přiblížil poznal onu knihu. Zvážněl. Probudil svého syna a ukázal mlčky na čas. Reg se zvedl a okamžitě běžel na oběd. Ve spěchu zapomněl na knihu. A tak si ji mohl Severus ulovit pro sebe. Schoval ji do svého hábitu a krokem proslulého učitele lektvarů odcházel do velké síně.

....

Regulus si povídal se svým dlouholetým přítelem z profesorského sboru. Všiml si, že právě onen profesor stále pokukuje po jeho synovi. Ano Regulus už jinak Fabiana a Draca nedokázal brát než jako syny. Díval se po jeho synovi, který do sebe ládoval oběd, jakoby snad měsíce nejedl.

" Nebyl jsi náhodou včera v noci s mým synem?"

" V noci? To jsem byl u sebe v komnatách, spíše mi řekni, kterého myslíš. Máš synů víc než dost."

Regulus se zamračil, věděl na co narážel.

" Samozřejmě toho, jenž vlastní mé jméno i příjmení."

" Oh jistě. Večer jsem s nim byl, ale v noci ne. Nechal jsem ho spát v komnatě nejvyšší potřeby."

" COS DĚLAL S MÝM SYNEM V KOMNATĚ NEJVYŠŠÍ POTŘEBY!"

Hlas se rozezněl síní, Fabi i Draco zapluli raději pod stůl, než aby byli vidět. I když oba rušili o kterém z nich mohl Regulus mluvit.

" Uklidni se. Je to můj student a podívej se, jak se oba dva tví synové raději schovávají, než aby se k tobě hlásili."

Regulus zrudnul, podíval se přesně tam, kde by měl sedět Draco a Fabian a poté se zadíval na Severuse, který vypadal dosti vyveden z míry.

Položil hrnek s kávou na stůl a opustil síň. Fabian s Dracem pomalu zase usedli na svá místa, pohledů se však nezbavili.

Celý den seděl Fabian ve společenské místnosti a četl knihu, kterou našel v knihovně. Stále přemýšlel, kam asi zmizela ta jeho původní.

Draco byl se Zabinim a něco řešili. Když najednou něco Dracovi došlo.

" Hej Fabiane. Taky jsi slyšel ta slova o synech?"

" O synovi? Slyšela to celá síň bratře."

" Ne, já myslím to, že má Regulus synu více. Říkám ti, že on nám něco tají. Jsem si jist, že v této větě nenarážel profesor na nás dva, ale na někoho jiného."

" Narážel na Henryho Oriona Blacka a na na Philipa Siriuse Blacka. Jiným příjmení na sourozence Leroyovi. Jsou to dvojčata. Je jim jednadvacet  let."

" Leroyovi? Jako náš profesor?"

" Ano, v komnatě nejvyšší potřeby ležela kniha. Je to kniha našeho rodinného rodokmenu. A Regulus má dva syny s našim profesorem. Regulus, je gay. A ano Regulus má děti. Ovšem pokud jsem správně pochopil z následujících stránek, žijí v Americe a veškerý kontakt s Regulusem vymizel v jejich dvou letech. Žádám tě, abys nic Regulusovi neříkal. A spíše mi pomohl najít tu knihu. Zmizela."

Draco na něho hleděl jako na zjevení. Musel se jít projít. Tohle bylo moc informací. Přemýšlel, jestli tohle vše ví i Severus, zda jim to tajil i on.