Fabian na pokoji viděl Zabiniho rád, ale jeho nabídku musel odmítnout. Nemohl být opět zklamáním. To Zabiniho překvapilo.

" No. Já si dám. Mohu přespat u tebe? Jsem na pokoji sám, zbytek ještě nedorazil."

" Jistě. Předem však říkám, ten alkohol nejde za mnou."

Celou noc si chlapci povídali. Reg sledoval svého kamaráda, který se dostával do jiného stavu. Bylo to vcelku vtipné. V pozdních hodinách jej uložil do postele a sám zalehnul do té své.

Odbila pátá ranní hodina.

" Vstávej Regu, jde se běhat."

Reg, který nepil sledoval svého kamaráda.

" Jak můžeš fungovat po tolika množství alkoholu?"

" To nevím, ale pohni sebou. Ať se provětráme a nabere sílu. Jsi nějaký slabý. Je čas tě do začátku školního roku dát do kupy. Já chci zase toho kamaráda, který je plný energie na blbosti."

Reg se usmál. Přesně teď potřeboval takového kamaráda. 

Společně proběhli celé školní pozemky. Když běželi kolem jezera Fabi nechápavě koukal kolem. Skoro všichni studenti, ale i noví profesoři měli stejný nápad. Potkal Reguluse. Běžel s dalším novým profesorem, když spatřil svého svěřence přesunul raději pohled jinam. Fabi si toho všiml a nebyl sám. Zabini čekal až doběhnou. Posadili se na lavičku. 

" Tak to vyklop. Co ty jsi provedl. Profesor Black se na tebe nemohl ani dívat. A profesor Leroy si toho také všiml. Regu nezapomínej, že tvoje rodina na této škole bude sledována víc než kdokoliv jiný."

" Nemám magii. Magické jádro je úplně zničené."

Zabini zavřel oči a v duchu počítal do deseti, když zjistil, že deset je málo počítal dál. 

" Tak ty jsi idiot. Jak ji hodláš získat zpět."

" Nevím zda to vůbec jde."

" Hoď si sprchu a sejdeme se v knihovně."

Odešel a nechal mladého Snapea sedět samotného. Když už si Snape říkal, že by to nemohlo být horší, spustil se déšť. Seděl tam, během několika vteřin byl promočený až na kost. Hleděl na pozemky a přemýšlel, jestli nebude lepší odejít ze školy. Úplně zmizet. Přemýšlel o svém životě v mudlovském světě. Kdyby byl tehdy u jiné rodiny, neměl by se zle. Nic by mu nechybělo, za to od doby co je v kouzelnickém světě se stále jen něco děje.  Když už tam seděl skoro hodinu zvedl se a odešel si dát teplou sprchu. Poté odešel do knihovny.

" Jsem tu."

" Kdes byl. Tě ta sprcha chtěla utopit nebo co.."

" Ještě jsem seděl venku. Proč jsme zrovna tady?"

" Podívej se na tuhle knihu."

" Magie a její síla."

" Co já s tím, četl jsem ji snad stokrát."

" Tak neumíš číst. Na straně sto je přesně kapitola o tom, jak magie funguje. Jak přichází a odchází. Magie v nás koluje. Vytrácí se přichází. Takže je možnost jak ji získat zpět. Musíš svoje tělo a mysl dostat do jedné roviny, do harmonie. Chápeš co ti tím říkám?"

" Chápu dobře, že mi tady říkáš, že bych měl meditovat?"

" Třeba to. Já  pravidelně cvičím, běhám, dělám jogu , cvíčím a trénuji své schopnosti a když cítím, že mi magie odchází odpočívám. Ty však potřebuješ aby se vrátila. Takže musíš dělat vše co tvoje tělo chce. Musíš se naučit poznat, co ti říká."

" Tak tohle zní jako ta nejvíce mudlovská věc."

" Fabiane, neser mě tady, nebo tě tou knihou jebnu přes hlavu. Přemýšlej prosím někdy nad tím jak se chováš. Jsi Snape a Black.."

" Fajn, fajn.."

.....

Zabini musel jít za svými dalšími přáteli a tak Fabi zůstal sám. Seděl v knihovně hodiny, četl různé knihy a přemýšlel, co bude dělat, najednou mu v hlavě nějaký hlas řekl, že by měl jít ke komnatě nejvyšší potřeby. Chvíli přemýšlel, jestli se zbláznil, ale nakonec se vydal komnatu hledat. Chodil už nějakou dobu kolem zdi a přemýšlel, kde ta komnata je. Byl si jist, že je správně. Když náhle se před ním začal rýsovat vchod. Vešel.  Překvapeně hleděl. Před ním byla obrovská místnost. Před ním stála figurína. O kousek dál byla obrovská tabule a v pravém rohu našel dvě křesla. Zarazil se. Nebyl zde sám. Poznal profesora se kterým Regulus ráno běžel kolem jezera. 

" Dobrý den."

" Zdravím Fabiane. Měl jsem strach, že mě neposlechneš a nepřijdeš."

"  Skoro to tak bylo."
Profesor se usmál a ukázal na křeslo před sebou.

" Regulus dnes ráno vypadal, že tě shodí do toho jezera. Trvalo mi, než se mi svěřil. Je dobré, že se s Regulusem znám už od školních let. Neuvěříš mi, ale i já ztratil své jádro. Ale získal jsem ji zpět. Rozhodl jsem se tedy, že ti pomohu. Sám bys to nedokázal."

" Dobrá co chcete dělat?"

Profesor vstal a přešel k tabuli. Nakreslil ono jádro a poté napsal dvě slova.

NEVERBÁLNÍ KOUZLENICTVÍ

Fabian zamračeně hleděl na tabuli. 

" Regu, klid. Chápu co mi chceš říci a ano také jsem měl stejný názor.. Jak bych mohl zvládnout tohle, když nedám ani jednouché kouzlo.  Ironie je, že přesně to je ten problém. Chceš se propojit se svoji hůlkou, když neumíš propojit ani svoji mysl."

" Dobrá a jak mi to pomůže?"

" S každým novým neverbálním kouzlem se tvá magie začne v jádru vracet. A až bude úplná, ty budeš moci fungovat i s hůlkou. Do té doby, budeš pouze hrát, že čaruješ hůlkou. Nikdo to nepozná, když si dáš pozor. A Severus to ocení. Regulus také."

V komnatě strávili celý den, dali si zde i oběd s večeří, která dodávala Fabimu hlavně energii. Skoro po čtyřech hodinách tréninku zvládnul Fabi  zvednout věci, hýbat s nimi a dokonce odzbrojit figurínu, neuměl se sice bránit, ale tohle byl veliký pokrok. Profesor byl nadšen, takový výkon nečekal. Zbytek dne strávili povídáním. Fabi se nemohl přeci vyčerpat, když konečně začalo jeho jádro nabírat na síle. 

" Kolik vám vlastně je. Vypadáte opravdu mladě, ale řekl jste, že Reguluse znáte od jeho školních let."

" Třicet osm. Byl jsem o rok níže než Regulus a tvůj otec. I přesto jsme si s Regem byli blízcí. Avšak on pak přešel na stranu zla a já ztratil magii. Bylo to těžké období."

" Znal jste i mou matku?"

" Ava. To byla neobyčejná slečna. Určitě by jsi si ji zamiloval. Byla krásná, nechodila nikdy neupravená, dokonce se často stávalo, že když se jen malinko ušpinila, musela odejít z vyučování, aby se mohla převléknout. Chytrost ji neminula, s Lily Evansovou spolu trávili svůj čas v knihovně a svým způsobem soupeřily o to, která z nich je lepší.  Její krásné dlouhé vlasy sčesávala do drdolu, který obmotala tmavě zelenou stuhou. Vždy věděla jak se chovat a měla ten nejkrásnější úsměv. Pak se zamilovala do tvého otce. To jsem nikdy nepochopil. Nehodili se k sobě a přesto ho milovala. A on ji. Byli jak Jin a Jang, ale jejich láska jen kvetla. Nevím zda jsem víc obdivoval tento pár a nebo Jamese a Lily."

" Stále mi nejde do hlavy, jak je možné, že vypadáte tak mladě."

" Upsal jsem se ďáblu."

Profesor se usmál. A v tichosti odešel. Nechal za sebou zmateného zmijozela. Fabi si všiml knihovny. Byl si jist, že tam předtím nebyla. Přešel k ni a vzal si tu nejmenší knihu. Usedl do křesla a začal číst. S úderem půlnoci usnul. Kniha se pohybovala stejně jako jeho dech.