Školní rok utíkal poněkud pomalu. Od roztržky a usmíření utekly teprve dva dny. Byl pátek. Zmijozel měl zápas s Havraspárem. A Fabian měl pocit, že snídani kterou snědl brzy zase vyhodí ven. Theodor seděl na tribuně s Dracem a čekal až jejich kamarád vyleze ven, aby mohli hlasitě dát najevo podporu.

Fabian právě vzlétl nahoru s ostatními hráči. Rozhlédl se kolem po fanouškovské základně. Usmál se na svého přítele s jeho nejlepším kamarádem, dokonce nedaleko od nich našel Pansy, která famfrpál bytostně nenáviděla.

Silně pršelo a Fabi toho moc neviděl. Už byl celý od bláta z toho, kolikrát se hráči srazili a hodili na zem. Zrovna vystoupal do výšky, když přesně před ním poletovala zlatonka. Natáhl se pro ni. Nechytil. Rozletěl se za ni, to už ho však viděla chytačka z druhé koleje a byla mu v patách. Skoro mu dýchala na tvář, když zrovna přepadl přes špičku koštěte. Svalil se z výšky na zem. Propadl všemi prkny tribuny až na zem. Poslední co uviděl byl jeho otec, jak na něj hledí z tribuny.

Probudil se večer na ošetřovně. Zabručel bolestí v oblasti žeber. Otevřel oči. Uviděl Draca jak u něho sedí.

"Ty hovado jedno, pro výhru se nemusíš zabíjet!"

Fabian se zamračil, tohle opravdu slyšet nechtěl.

" Vyhráli jsme alespoň?"

Tentokrát se zamračil Draco. Poznal ve svém příteli takového zmijozela, že se rozesmál.

" Vyhráli jsme. Všichni slaví, vyhrál jsi nám první zápas. Jen tak dál. Jo a pozor na Severuse, byl poněkud podrážděn tvým pádem."

Draco se rozloučil a odešel.
Ošetřovatelka přišla s mnoha lektvary, které mladý zmijozel musel vypít. Tvář se mu zkřivila nechutí.

"ODPORNÉ"

Neodpustil si poznámku o příšerné chuti lektvarů a poté se podíval po příchozím. Uviděl svého otce. Podle slov Draca měl strach a proto se raději k příchodu na ošetřovnu nijak nevyjadřoval.

"Ještě jednou mi takhle proletíš před obličejem tak tě Zabiju."

Na to se Severus usmál. Úsměv nahnal mladému zmijizelovi strach, více než slova o zabití.
Bavili se spolu až do půlnoci. Poté Severus odešel a Fabian usnul. Týden trpěl hnusnou chuť lektvarů.
Když jej pustili z ošetřovny jeho první kroky vedly do sklepení za otcem. Zaklepal. Nic. Zaklepal znovu a náhle předním stanul mrznout alias profesor Snape.

"No teda, ty se tváříš, který student to odnesl dneska?"
Severus jen protočil očima a odešel do obývacího pokoje. Usadil se a čekal, proč jej jeho syn navštívil. Návštěvy nebyly časté, hlavně pokud přišel sám od sebe. Když už takto sedávali v obývacím pokoji znamenalo to nepříjemný rozhovor.
Ale tentokrát to nevypadalo tak zle.

"Přišel jsem kvůli něčemu co mě napadlo na ošetřovně."

" A na co tvůj mozeček přišel?" Suchý hlas Seva dal najevo zájem.

"No, ty máš na ruce to co máš. A já se rozhodl, že chci tetování. Chci mít tetování na ruce. Tak jako to mají mudlové."

"Ty jsi se praštil do hlavy i na ošetřovně? Nebo snad Poppy nenašla každičký problém?"

Zvedl se z křesla. Začal pochodovat po bytě svého otce.

"Tati, myslím to vážně. Já nechci a ani nemohu být smrtijed, ale chci tetování. A vlastně už jsem si ho domluvil. V Londýně. Už jsem dospělý takže.. jsem tě chtěl vlastně jen informovat."

Severus se zamračil, ale moc dobře věděl, že slovo ne, tady rozdmýchá akorát oheň, která se nakonec stejně přikloní na stranu jeho otce.

"Dobrá, kdy tam chceš jít?"

"Za týden. Chci, aby jsi šel se mnou. Bude to v týdnu, kdy je vyučování, budu potřebovat uvolnit a možná se trochu bojím bolesti. Navíc, jsme my dva spolu neměli žádný výlet kromě letní školy, ale to bylo díky našemu problému s Dracem.. takže..."

"Rozmyslím si to, ale pokud půjdu, nechci do Vánoc slyšet, že něco chceš."