Nastal nástup do Bradavic, léto skončilo, Regulus začal opět zařizovat vše okolo lektvarových polí. Severus se vrátil do svého školního bytu, Fabi s Dracem získali pokoj s Theodorem. Pansy zůstala na pokoji sama, protože je prý moc upištěná a žádná dívka s ní nechce bydlet,to však naše zmijozelka nebrala negativně. Ba naopak, užívala si prostoru, který náležel pouze jí. Někdy si v noci pustila do pokoje i Draca, který tam přenocoval.

Fabi se tento rok rozhodl studovat, jak jen nejlépe to dokázal. Tedy... ne, že by se mu to dařilo, jak se dozvíme o malinkatý kousek dále, ale opravdu se snažil.

Uběhl první měsíc školního roku a Severus už si začal nalhávat, že tento rok, bude prvním klidným rokem v Bradavicích od nástupu jeho syna. Seděl právě ve velké síni, napichoval si bramboru na vidličku, když pohlédl ke dveřím. Stál tam Theodor Nott a Fabian Snape. Stáli uprostřed hloučku a něco tam vykládali.

"Bude to klidný rok" opakoval Severus sám sobě, aniž by si byl jist pravdivostí výroku. Zvedl se a došel k hloučku, jenž zabraňoval průchodu dveřmi.
Stoupl si za vyššího mladíka jeho koleje a chvilku tiše poslouchal.

" No a pak úplně odletěl. Prostě on ho normálně sejmul. Počkej až profesor přijde z ošetřovny to je úplně BUM! Normálně po něm skočil jak nějaký mudla, ale i tak to mělo prestiž!"

"Theo klid, nebyl jsem zas tak moc BUM, jak mě popisuješ, byl to pouze omyl."

Poté se Fabi podíval po všech a uviděl ty černé oči.

"Je tady táta debile" zašeptal Theodorovi a udělal několik kroků vzad, aby nenápadně zmizel.

"Pane Snape, počkejte chvilinku, ještě vám něco dlužím." Ozval se Severus. Fabi ztuhl v pohybu a pomalu přejel pohledem po všech zpět ke svému otci. Nevinně se usmál a počkal, než k němu profesor došel. Společně se vydali do sklepení a Theo je jen s velikou nejistou sledoval.

Přišli ke dveřím bytu. Bez jediného slova. Chůze byla rychlá, rázná a všude kolem ticho, studenti hleděli na svého profesora, jak si to kráčí vedle svého syna s vražedným pohledem a Fabi svůj pohled zaryl do země.

Dveře se otevřeli, Severus pokynul druhému vstoupit jako první. Fabi tak učinil. Profesor vešel a hned za sebou zavřel dveře. V tichosti přešel ke stolku s whisky, jednu si nalil a poté si sedl.

" Nesedneš si? Nemám rád, když někdo stojí jako sloup."

Mladý Snape si sedl naproti svému otci a jen vyčkával.Dobrých deset minut bylo hrobové ticho.

" Neřekneš mi nic, k tomu co jsem slyšel?"

"Byla to nehoda, přísahám. Já jsem nechtěl rozbít hlavu profesorovi. Opravdu ne"

Fabian se začal hájit a Severusova tvář začala nabírat rudou barvu. Bylo to vcelku vtipné, když profesor světlý jako upír náhle získal nějakou barvu, avšak syn se tomu moc nezasmál. Sledoval ten výraz, který se měnil ve více nepříjemný a který momentálně odrážel zlobí nejvyššího stupně.

"FABIANE REGULUSI BLACKU SNAPE, DOUFÁM, ŽE VŠE CO JSI MI ŘEKL NEMYSLÍŠ VÁŽNĚ,PROTOŽE POKUD ANO, NEVÍM JESTLI TĚ MÁM ROZČTVRTIT,ZABÍT RYCHLE A ROVNOU...JAK SI MOHL OMYLEM SKOČIT PO PROFESOROVI! JEŠTĚ K TOMU JAK NĚJAKÝ MUDLA?! ČISTÁ KREV TI NIC NEŘÍKÁ?!"

Fabian vše v tichosti poslouchal a přemýšlel, jak se z toho vyvléknout. Nemohl říci, že profesor urazil zrovna Severuse a proto po něm tak skočil. Stejně by mu to teď nepomohlo..

"Už to neudělám."

Severus nevěřil svým uším, žádná obrana, prostě jen neudělám to.. To byla jeho poslední kapka.
"Vypadni, vypadni dokud můžeš."
Zašeptal to tak tiše, ale pro Fabiho uši to bylo až moc nahlas. Zarylo se mu to do uší tak, že když zavřel dveře a stál na chodbě, slyšel to znovu,slyšel to i na koleji i ve spánku..

S otcem se často nepohodl, někdy přemýšlel, jestli je opravdu jeho synem, ale tentokrát ho to bolelo. Často se nepohodli, často spolu nemluvili, ale teď...Teď věděl, že to není pouze obyčejné ticho.

Theo druhý den ráno, probouzel svůj pokoj. Draco odmítl vstávat a tak mu strhnul peřinu, mladého Snapea však přesvědčovat nemusel. Ležel na posteli a hleděl do stropu. Poté se zvedl, odešel do koupelny. Vyšel oblečen v černém a odešel. Byl jako tělo bez duše.

Theodora to dost znepokojilo, vykopal Draca k hygieně. Když byli oba dva hotoví, sešli do společenské místnosti, kde našli Fabiho sedět před dohořívajícími plameny ohně v krbu. Oliheň za oknem si s klidem proplula.

"Fabi?"

Žádná odpověď, Draco se zamračil.. Cožpak už neposlouchá ani jeho..

"Fabi"

Theo oslovil svého kamaráda, sáhl mu na rameno.

" Nesnáší mě."

Theo pokynul rukou Dracovi k sedu a tak spolu všichni tři seděli v tichosti před krbem a pro Fabiana to bylo to nejlepší,co mohl kdo udělat. Jen s ním být. Ale nic neříkat.

Seděli tam spolu hodiny, Draco si došel pro úkoly a vrátil se zpět, Theo si přisedl blíže. Usmál se,když mu Fabi položil svoji hlavu na rameno a jen tam tak seděl.

Pro Fabiho to byla jedna z nejhorších chvílí, ale s těmi nejlepšími lidmi,mezitím co pro Theodora to byla nejkrásnější chvíle jeho života. Vždy snil o tom, že jednou bude s Fabim sedět a jeden z nich bude mít hlavu položenou na tom druhem.
Theodor choval již nějaký čas k Fabimu velmi silnou citovou vazbu, kterou však nemohl dát najevo a proto i jeden čas chodil s Pansy, jenže oba dva znali pravdu... A proto to Pansy ukončila.

"Theo? Jak vycházíš se svým otcem?"

Theodor se podíval na tvář chlapce, který stále hleděl do plamenů.

" Nemluvíme spolu. Už asi dva roky. Od doby co chce, abych se připojil k pánu zla. Prý je čistá krev to nejdůležitější v našem světě."

Fabi zvedl hlavu a podíval se do očí svého kamaráda.  Vzpomněl si na slova Severuse.

"ČISTÁ KREV TI NIC NEŘÍKÁ ?"

Jak jen teď slyšel ta slova.

"Tys na to přišel Theodore! Ty jsi hlavička!"

Zvedl se a doběhl do pokoje. Na stole vyhrabal pergamen a brk a začal psát. Psal a psal. Poté zaběhl do sovince odevzdat dopis sově. A vrátil se zpět do společenské místnosti.

"Kluci myslím, že bylo dost toho sezení tady. Nepůjdeme ven?"