Draco i Fabi si balili své kufry, když k nim přiběhla Pansy s Hermionou. Chlapci nechápali jak se Hermiona dostala k nim, ale raději se neptali. Hermiona Fabiho objala a poté přešla k Dracovi. Ten věnoval Mioně to nejlepší objetí , které do této doby komukoliv dal. Políbil ji na čelo a odešel i s kufrem pryč. Fabi udělal totéž u Pansy a následoval svého přítele.

Když dorazili domů, bylo tam hrobové ticho.

"Třeba není Regulus doma." zašeptal Draco.

Jak je se spletl. Sotva do dořekl, objevil se před nimi Regulus s  naprosto naštvanou tváří.

"Můžete mi říci, jak se vám tohle u merlinových vousů povedlo? Tohle nedokázal ani můj bratr a ten Minnie testoval dost dlouho!"

"No jen nás propustila o měsíc dříve domů. A příští školní rok přijedeme znovu a budeme studovat znovu."

Fabi se nevinně usmál, ale tentokrát ani jeho úsměv nepomohl uklidnit naštvanou tvář.

"Protože budete opakovat pitomci! Co asi tak řekneš Severusovi Hm? Ahoj tati, tak mě na měsíc vykopli a budu opakovat, ale neboj tvůj kmotřenec je stejný vůl jako já, takže nebudu sám"

Draca to rozesmálo a smích Draca dorazil Snapea mladšího. Regulus tam jen nevěřícně stál a hleděl na ty dva chlapce, jenž vzhledem už byly muži, ale duší dva pitomci. Raději se otočil a odešel do panského salónku nalít si whisky.

Fabi odložil kufr u sebe v pokoji, který byl už dostatečně veliký pro všechny jeho krámy. Obsahoval manželskou postel černé barvy s tmavě zeleným povlečením. V právem rohu byl pelech pro jeho psa, v levém veliká skříň černé barvy se zrcadlem, všude spousty polic a bordelu. Jeho pokoj připomínal pokoj pubertálního spratka, který všechno hodí na zem a lehne si na postel. Ta jediná zůstala prázdná. Svoji černou elektrickou kytaru měl hozenou v psím pelechu, první hůlku, kterou mu Draco zlomil při výbuchu kumbálu košťat si vystavil jako trofej.

Draco, který měl pokoj hned vedle, vešel do veliké místnosti,která byla uklizená tak, jakoby každou vteřinu někdo sebral i to poslední snítko prachu. Hodil kufr na postel a hned si uklidil všechny věci. Zaklepal na zeď a čekal na odpověď.

"Dneska to ani nezkoušej, zabije nás oba dva už tuplem!"

Mladý Snape se děsil klepání na zeď. Draco totiž vlastnil bicí a hrával na ně často až do pozdních pozdních hodin. Jenže Regulus to nesnášel. Hlavně ve spojení kytary a jeho dvou svěřenců.

Draco si tak vzal plavky a odešel do bazénu. Lehl si na vodu a sledoval mraky, které se posouvaly a měnily tvar.

Fabi mezitím seděl u psacího stolu a přemýšlel nad dopisem pro otce. Nakonec napsal, že za nim za zítra přijde i s Dracem a má ho moc rád.  Dodal poté jen podpis a předal jej sově.

K večeru se projel na koni a poté odešel spát. Draco jej následoval.

.....

Severus měl radost z dopisu svého syna, co jej však znepokojovalo byla domácí sova, která dopis přinesla. Cítil, že se něco děje. Jen..nevěděl co. V noci se uvelebil ke spánku hned poté, co mu doktor dal lektvar.

...

Druhý den ráno se Fabi postavil před zrcadlo a oblékl se stejně, jako kdyby byl ve škole. To samé udělal i Draco. Sešli společně do jídelny, najedli se a poté se vydali za Severusem. Regulus je celou dobu pozoroval a žasl nad tím, jak moc chlapci maskovali dočasné vyloučení.

Nechal jim tedy náskok, než jim jednou větou zařídí smrt , kterou zařídí i sobě.

....
Chlapci došli k nemocnici. Zapálili si před ni a společně se domlouvali jak jejich problém utajit. Regulus je sledoval. Nevěřícně zavrtěl hlavou. Když chlapci odešli dovnitř, sám si zapálil, aby jim nechal náskok.

Severus sledoval z okna svého syna. Netrvalo dlouho a všiml si Reguluse, jenž je sleduje s nemilým výrazem. Když uviděl, jak jeho syn i kmotřenec přichází, hrál překvapeného a čekal, kdy se dozví pravdu.

Chlapci si se Severusem povídali něco okolo deseti minut, ale ani jednou nezmínili o škole. Severusovi to samozřejmě neušlo, jen trpělivě čekal.

Když přišel Regulus, chlapci překvapeně hleděli , jakoby ho doposud neviděli. Reg pouze pozdravil , usmál se a sedl si vedle Fabiho. Severus cítil veliké napětí a jeho trpělivost došla. Stále klidným tónem se zeptal chlapců na školu, kteří se stále neměli k odpovědi.

"No, docela asi..Co myslíš Draco? Tati.. já myslím dobrý"

Vylezlo nakonec s Fabiho. To však Severuse vytočilo na maximum. Jeho syn mu lhal.

" A jak je možné, že dopis od tebe dorazil domácí sovou? Jak je možné,že celou dobu Regulus vypadá, jakoby měl před smrtí a vy na tom nejste o nic lépe?"

Tentokrát se slova ujal Draco.

" Severusi, nemůžeš se rozčilovat , nejsi ještě dostatečně silný. Jsme doma dříve, protože nás Minerva tedy paní ředitelka pustila domů dříve, že máme čas trávit s tebou."

V ti chvíli Severus překvapil všechny přítomné. Dracova tvář začala nabírat červené barvy a pálení se též zvyšovalo. Hleděl na svého kmotra a neřekl už ani slovo. Fabi však svůj optimismus neztrácel ani tentokrát.

"Řekl bych, že síly už máš dostatek"

Tentokrát Severus šokoval pouze svého syna. Ten se podíval na Draca, aby si dokázal představit, jak asi teď vypadá jeho tvář. Sklopil pohled k zemi a stejně jako jeho přítel už nevydal ani hlášku. Regulus chlapce poslal raději ven. Jen jim vzal cigarety, aby je nevykouřili celé.

Mezitím co chlapci stále překvapeni reakcí odcházeli Regulus svého dlouholetého přítele pozval na kávu. Když jim přinesli kávu začal mu vysvětlovat,že jsou chlapci dočasně vyloučeni. Severus vyplivl kávu přímo na košili Reguluse a odešel.

Sev ani neslyšel část o tom, že chlapci budou opakovat. Regulus si dopil svoji kávu a s mokrou košilí i kalhoty od zbytku kávy, co se neuchytila na košili odešel ven za chlapci.
Ti když spatřili stav Rega raději mlčeli dál. Všichni v tichosti odešli a doufali, že tohle neskončí něčí smrtí..