Hubená, vysoká postava pochodovala chodbou Bradavic sem a tam.

Severus Snape, jenž si uhlazoval své mastné černé vlasy, přemýšlel již po sté nad stejnou myšlenkou. Nebyl si jist, že udělal dobře. V tom jej začalo pálit levé předloktí. Rozhlédl se kolem sebe a poté zmizel. Zmizel jakoby nic.

Objevil se až ve velkém sídle,které se rozléhalo u polí daleko od ostatních sídel. Prošel šedou chodbou a smutně se zahleděl na bílé dveře, které teď již byly opálené. Bývaly to dveře jeho syna. Jeho jediného syna,kterého musel opustit. Zavřel hlavou a prošel chodbou dál až k velké jídelně. Otevřel dveře a uviděl jeho. Toho ošklivého kouzelníka,který mu byl kdysi dávno blízký.

" Vítám tě Severusi, dnes tu budeme sami. Mám pro tebe totiž zajímavé zprávy"

Úsměv,který po těchto slovech přišel v Sevovi vyvolal nepříjemný pocit.

" Dnes v noci jsem navštívil Potterovi. Všichni zahynuli.. Tedy skoro.. Malý Harry... ten spratek přežil. Nechápu jak je to možné. Chci, aby jsi jej našel a předal mi jej. Ať to bude trvat jak dlouho jen chce."

Severus se uklonil a se slibem splnění svého úkolu odešel. Naposled se zadíval na bílé dveře a odešel.

..........

O jedenáct let později

Dnes měl přijet Harry Potter do Bradavic a Severus věděl, že nastává čas jeho úkolu. Seděl u profesorského stolu a hleděl na něj. Vypadal jako James. Ale ty oči.. Lili. Jeho milovaná Lili. Odvrátil pohled a začal být myšlenkami mimo realitu.

" Harry Potter !"

Malý klučina vyšel nahoru a podíval se kolem. Severus si všiml jak je vyhublý, malý a jeho vlasy nesou spíše barvu havraní než hnědou. Vypadal příšerně. Jakoby jej někdo týral. Poté zamyšleně sledoval klobouk, který mluvil právě s onom chlapcem již dobrou chvíli. Harry pohledem zavadil o Severuse a poté začal něco opět hovořit ke klobouku.
Černovlasý profesor se raději zadíval na Draca Malfoye jenž si užíval se svými poskoky zařazování.

" Zmijo-Neb-Zmijozel !"

Celá síň se zadívala na chlapce,který přežil s údivem a nepochopením. Jen Harry zvedl hrdě bradu a odešel ke stolu, který se pyšnil hadem ve svém znaku.
Albus Brumbál se nechápavě podíval po Potterovi, jakoby jej to snad mělo stát jeho život.

Severus se usmál, úsměv mu však zmizel v tváři hned po pohledu na Malfoye, jenž Harrymu podal ruku a Harry ji přijal. Vypadalo to však, jakoby spolu ti dva už mluvili. Raději se začal soustředit na zbytek žáků.

Hostina se nesla v klidu, tedy vcelku v klidu. Zmijozelský stůl křičel " My máme Pottera!" Nebelvírští ba naopak mlčeli jakoby jim někdo umřel a zbylé dvě koleje s naprostou ignorací chlapce který přežil řešily témata kde kdo spí a kdo je bude učit na jaké předměty.

Harry se bavil. Seděl po boku Pansy, která nevěděla, jakého chlapce si má stáhnout k sobě. Dračí měl jasně na vrch. Avšak to Pansy neviděla. Blond chlapec vyprávěl svému novému a možná jedinému kamarádovi co dělal o prázdninách a o své rodině.

Severus je po oku sledoval, avšak ne moc. Něco mu na tom všem nesedělo. Proč by Potterovic kluk šel do zmijozelu? Proč by se bavil s Dracem ?

Hostina skončila a první ročníky se odebraly na své pokoje. Severus se stejně tak odebral do svých komnat připomenut si chuť jím proslulé ohnivé whisky.

Harry jen seděl a hleděl na Draca, jenž si vybaloval všechny své věci. Harry byl rád, za minimum, které vůbec měl.

......

Mezitím co ve škole čar a kouzel v Bradavicích končil první den, v Severusově hlavě se míhaly vzpomínky na jeho jediného syna. Byl to jeho vytoužený syn, který mu měl obrátit život naruby. Místo toho, jedné noci musel svého syna svěřit Regulusovi, aby se o něj postaral. Jenže Regulus umřel. Byl malinký a měl krásné uhlově černé vlasy a ďolíčky na tvářích, pokaždé když se usmál.
Se smutkem došel za Lily, která mu hned ukázala jejich syna Harryho. Nesnášel Potterovi víc než kohokoliv jiného. On o svého syna přišel a James zrovna jednoho dostal. Tedy dostal svým způsobem. Kdyby jen Severus věděl, že slovo dostal je to nejlepší, které mohl kdy kdo v této situaci použít.
Jeho žena Ava umřela hned po porodu a tak zůstal sám. Dal se na dráhu profesora v bradavicích a pak se upsal panu zla s tím příšerným úkolem, který sám ví, že nemůže nikdy splnit.

Druhý den si to kráčil do učebny lektvarů, když v tom uviděl toho malého spratka, jak se naparuje nad nebelvírskými studenty. Nesnášel Nebelvír, ale kopii Pottera ještě více.

" Pottere! Okamžitě tady přestaňte šaškovat a zalezte laskavě do třídy! První lavice zní naprosto perfektně!"

Naštván chováním toho chlapce dosedl za katedru a začal svůj každoroční proslov pro prváky. Sledoval po oku Malfoye, který psal nějaké psaníčko a vrchol toho byl, že to poslal právě Potterovi. Zvedl se a došel k první lavici. Vyrval psaníčko z ruky a přečetl si text. Papír hodil zpět na lavici, chlapce změřil pohledem a odešel zpět za katedru.
Tuto hodinu si hodně pochutnal na Longbottomic prckovi. Strach z něj přímo sršel, což Severuse naplňovalo. Co však nechápal,byl Ron Weasley. Stále hleděl po Harrym, jakoby mu chtěl něco říci. Měl pocit, že mu něco uteklo a to jej znepokojovalo.

" pane Weasley laskavě odlepte své oči od pana Pottera nebo nám snad chcete něco říci?"

Slova zafungovala tak jak měla. Nebelvír zrudl vzteky i studem a Severus ukončil hodinu. Jen Harryho si zde nechal.

.....

Harry tam stál a hleděl na něj. Vypadal jakoby chtěl něco říci,ale profesor byl rychlejší.

" Co mi tu uniká?"

Harry chvilku přemýšlel a poté nejistě vyslovil jedno jediné slovo.

" Tati ?"
Severus tam nehnutě stál,opřen zadkem o stůl hleděl na toho malého žáka. Zarazil se. Že by tohle celou dobu říkal klobouk? Ale proč tedy Weasley a Draco? Zatřepal hlavou.

" Pottere, nevím jak moc vás zasáhla smrt vašich rodičů, ale já rozhodně nejsem vašim otcem. Přesněji, nemám syna"

Harry kývl a v tichosti odešel. Tohle nešlo podle plánu. To tedy rozhodně ne.