Seděla v taxíku. Asi před patnácti minutami vystoupila z letadla v Paříži a nyní jela směrem k pekárně, která se nacházela v centru města. Dnes byl provoz na silnicích celkem hustý a trvalo déle než obvykle dostat se tam, kam jste potřebovali.

Jelikož si Marinette připadala v posledních hodinách nějak mimo, trvalo jí přijít, čím by to mohlo být. Potom jí docvaklo, že je pátek a skoro poledne. Nic lepšího, než jet v této době z letiště neexistovalo.

Sledovala Paříž, na jejíchž střechách domů se nacházela bílá pokrývka, která musela napadnout přes noc. Včera večer jí totiž matka psala, že po sněhu není ani památky. Marinette ho sice milovala, ale doufala, že napadne až po jejím příjezdu. Jen protočila očima. Poté však spatřila Eiffelovu věž a nahrnuly se jí do nich slzy. Stýskalo se jí více, než si myslela.

„Jste v pořádku, slečno?" optal se zničehonic řidič, sedící na jednom ze předních sedadel. Tmavovláska se malinko zarazila. Celou cestu nepromluvil pomalu slovo, nečekala, že by nějakým způsobem začal rozhovor.

„Ehm, ano, jen jsem přemýšlela," nasadila strojený úsměv, on ji ale prokoukl.

„Nevypadáte tak. Stalo se něco?" vyzvídal vesele dál.

Tentokrát se usmála doopravdy. Chlapík ve starším věku působil mile, ale trochu podivně. Byla zima, něco okolo pěti stupňů a on si posedával v autě jen s červenobílou košilí, ještě k tomu s krátkými rukávy. Nechápala, jak to může vydržet. Sice se tu topilo, ovšem také se každou chvílí otevíraly dveře, když někdo vystupoval nebo nastupoval.

„Nic zajímavého, opravdu. Chtěl jste snad slyšet nějakou povedenou historku?" ušklíbla se a v pomněnkově modrých očích se jí zablesklo.

„Možná," odpověděl muž.

„Tak to vás asi zklamu, můj život není nijak pozoruhodnej. Jsem prostě obyčejná holka," založila si ruce na hrudi a zabořila své tělo hlouběji do měkké sedačky.

„Věřte mi, Marinette, že každý život je něčím zajímavý." Znovu sebou škubla, tentokrát více než předtím.

„Jak jste přišel na moje jméno? Přece jsem vám ho neřekla," začala se nedůvěřivě mračit. Nevěděla proč, ale tohle se jí přestávalo líbit. Z neznámého důvodu začínala mít strach a její srdce tlouklo rychleji než dosud.

„Ani jste nemusela, je vyšité na vašem batohu," řekl tajemně a ona se okamžitě podívala na svůj černý batoh, který měla položený vedle sebe.

A skutečně. Nad přední kapsou bylo vyšité dívčino jméno. Sama si jej tam před pár lety udělala a hodně pečlivě. Zničehonic si vzpomněla, že kvůli tomu extra kupovala růžovou nit, ta jí totiž jak naschvál došla.

„Jsem myslela, že se máte věnovat řízení, a ne očumovat lidem jejich věci," prohodila ze srandy.

„Samozřejmě, že se věnuji především provozu na silnici, slečno, ovšem to jméno jsem viděl už, když jste nastupovala do auta." Marinette se uchechtla. Vypadalo to, že se celou touto situací baví.

„No jasně. Ještě řekněte, že o Vánocích najdu pravou lásku a můžete mě odvézt rovnou na psychiatrii," zakroutila pobaveně hlavou. Netušila, jak ji mohlo napadnout zrovna něco takového, ale nic lepšího zkrátka vymyslet nedokázala. Také však neměla ponětí, že se toho řidič chytí více než předchozího tématu.

„Tak to abych si našel nějakou na navigaci," zavtipkoval a ona překvapeně zamrkala.

„Prosím?"

„No. Jsem si jistý, že se tohle vaše přání vyplní," stál si nadále za svým.

„Děláte si legraci? Tohle nemůže dopředu vědět nikdo, navíc já žádného chlapa nechci. Jsou s nimi akorát problémy. Krátkodobých vztahů jsem si už užila dost," zakoulela očima a svůj pohled přemístila opět na okénko. Tento rozhovor jí byl nepříjemný a snažila se najít způsob, jak z něj vycouvat.

„Já nemyslel krátkodobý vztah. Sama jste řekla pravou lásku a ta je jen jedna, pokud vím. Jsem si jistý, že přesně někoho takového letos najdete, možná ani nebudete muset hledat dlouho," pokrčil rameny a zastavil.

Marinette až nyní zjistila, že se nachází kousek od pekárny, kam ji měl tento řidič odvézt. Začala se natahovat pro svůj batoh a růžový kufr na podlaze.

„A já si jsem zase jistá v tom, že se pletete. Vrátila jsem se z New Yorku domů na Vánoce, ne proto, abych se tady zamilovala. To fakt nemám v plánu," mrkla na něj přes první stažené okénko, když se dostala ven. Vítr, který foukal, ji trochu štípal na tvářích a zvuk motorů byl také o něco hlučnější než vevnitř.

„Lásce je jedno, jestli jste ji přišla hledat nebo ne. Najde si vás sama. Je to zvláštní věc, možná i kouzlo a zázraky se přece v této době stávají."

„Nevím, o co se snažíte, ale já vám nevěřím ani slovo."

„Chcete se vsadit? Že se do měsíce zamilujete?" ušklíbl se, evidentně ho tahle hra bavila. Povzdechla si.

„Stejně nevyhrajete..." pak uviděla jeho výraz. „Sakra, netvařte se tak sebevědomě, tohle je naprostá pitomost!"

„Myslíte, Marinette?" najednou sáhl do přihrádky a podal jí do ruky jeden papírek. Bylo na něm napsané telefonní číslo.

„Mistr Fu? Co je to za jméno?"

„Přezdívka. Ozvěte se mi, až vám někdo vyzná své city," mrkl na ni, potom nastartoval.

„Počkejte! Co peníze?!" vykřikla, ale to už dával nohu na plyn.

„Ty mi dáte, pokud byste náhodou prohrála."

Dívka stála na místě a sledovala žluté auto, jak mizí v dálce. Přehrávala si celý rozhovor v hlavě a za boha nedokázala pochopit, co to mělo znamenat. Zřejmě byla osudu pro smích a tímto jí to chtěl jen dokázat...

________

Vítejte u nového příběhu!! ❤

Říkala jsem sice, že to má být taková krátká vánoční oddechovka (max 15 kapitol), ale i tak si myslím, že se máte na co těšit 😊.
No a jak budu vydávat?  Potěším vás. Každý den vyjde jedna část, abyste nemuseli dlouho čekat. Je to takhle hlavně kvůli délce příběhu, i když myslím, že ho do konce roku stejně dokončit nestihnu xd.

Taky jsem zase začala mezi odstavci dělat větší mezery, čehož jste si asi všimli hned na začátku. Je to proto, že se mi to takhle líbí víc a nejspíš budu tímhle způsobem psát už pořád 😇❤ snad vám to nijak zvlášť nevadí a zvyknete si ❤

A teď k prologu... napadlo vás, že Mari sedí v taxíku s Mistrem? A hlavně, má on pravdu, že najde do Vánoc pravou lásku? Marinette tomu nevěří, taky kdo by věřil, že? :D
Budu ráda, když napíšete nějaký ten koment s vaším názorem a třeba i očekáváním😊❤

Další kapitola tedy zítra na Štědrý den ❤ a jestli chcete, můžete brát tuhle ff jako takový malý vánoční dárek ode mě 😁

Vaše Less216 ❄