Dnešní noc jak Marinette, tak Adrien nemohli zamhouřit oči, seč si to přáli sebevíc. Jejich myšlenky se neustále toulaly k tomu druhému, k jejich snům, budoucnosti nebo celkovému vztahu.

Dívka měla hlavu podloženou oběma rukama a pohledem hypnotizovala tmavý strop. Přemýšlela nad mladíkovými slovy, že jí pomůže splnit její sen. Chtěla tomu věřit tak moc, až si na malý okamžik představila, jak spolu vystupují někde na jevišti. On v krásném obleku sedící u klavíru a ona vedle něj v krásných dlouhých šatech s klarinetem v rukách. Lidé jejich hraní poslouchají se zájmem a na konci následuje velký potlesk, oni se poté ukloní a obejmou...

Najednou, jako by se probrala. Zesmutnila a chtělo se jí brečet. Věděla, že se tohle nikdy neuskuteční. Její pravý domov byl totiž v New Yorku, kde zároveň studovala. Musela se tam vrátit a dokončit školu, jinak by hrozilo, že přátelství s Adrienem nebude jen přátelství. A takového kamaráda si nemohla dovolit ztratit. Proto nad tímto nemohla ani přemýšlet, nebo si o tom nechat zdát. Na to pro ni slavný blonďatý model znamenal až příliš.

Ano, kdysi ho milovala, ale jelikož začal chodit s Kagami a ona to neunesla, odjela. A aby ochránila jejich vztah, vrátí se tam.

S těmito myšlenkami a rozhodnutím, že jeho kouzlu znovu propadnout nesmí, se jí konečně podařilo propadnout do říše snů.

***

Následujícího rána se Adrien probudil celý rozlámaný. V noci se neustále převaloval a musel přemýšlet nad hloupostmi. Hlavně však nad dívkou, kterou nedávno po dlouhé době opět potkal. Jejich vztah se zdál pevnější než kdy dřív a on se usmíval pokaždé, když na ni myslel. Netušil, čím by to mohlo být, ale bylo mu to jedno.

Promnul si obličej. Dnes byla sobota a on měl volno, nečekaly na něj žádné povinnosti, které by musel neodkladně udělat. Večer akorát bude cvičit na klavír, aby nepokazil předvánoční vystoupení. Ano, času do 23. prosince měl ještě hodně, ale jeho rodiče vždy dbali na pořádnou přípravu.

Po chvíli zírání na podlahu popadnul svůj telefon do ruky a domluvil se s Alyou a Ninem, že někam zajdou. V ten okamžik mu vůbec nedošlo, že zapomněl na Marinette. Něco mu však říkalo, že se o tom stejně dozví...

***

„Co máš dneska v plánu, kočko?" ozvalo se na druhé straně hovoru a Marinette sebou trhla.

„Nevím," pokrčila rameny. „Myslela jsem, že si budu číst a zkusím něco ušít, proč se najednou tak ptáš?"

„Bezva, takže jdeš s náma!" i když to tmavovláska nemohla vidět, Alya se vítězně usmála.

„Cože? S kým a kam?" nechápavě nadzvedla obočí. Rychle pohledem zkoukla své růžové pyžamo s medvídkem, ještě nebyla připravena vyrazit ven.

„S kým asi? Já, Adrien a Nino jdeme na oběd, na trhy a potom do kina. Takže se koukej obléknout, je mi jasný, že jsi ještě v pyžamu. Sejdeme se na náměstí," řekla brunetka a zavěsila.

„Alyo!!" vykřikla Marinette, která byla celá zmatená. „To se jako mám hned teď obléknout nebo co?" zeptala se pro sebe, ale nedostala žádnou odpověď. „Tohle je šikana..." zamumlala jen s úšklebkem a přešla ke skříni s tím, že si vybere vhodné oblečení.

***

Venku byl krásně vidět sníh, který přes noc napadl. Marinette se s úsměvem rozhlížela kolem sebe, vše pozorovala.

„No konečně jsi tady!" ozvalo se najednou před ní a ona se zarazila. Ani si neuvědomovala, že dorazila na domluvené místo.

„Jak konečně? Přece jsem přišla včas," začala se hned bránit při pohledu na displej telefonu.

„Hmmm, výjimečně máš pravdu, jsem si tě jen chtěla vyzkoušet," zasmála se Alya a ona spolu s ní, obejmuly se.

„To jsi prostě celá ty. Nazdar, ahoj, Nino," přešla ke klukovi se stejnou barvou pleti, jakou měla i její nejlepší kamarádka a vrhla se mu kolem krku.

„Tak jsi to vážně ty. Jsem myslel, že si ze mě Alya dělá srandu," ušklíbl se.

„Tys jí to nevěřil, jo?"

„A divíš se mi, když jsi původně přijet neměla?" zeptal se a strčil si své ruce do kapes černé bundy.

„To je taky fakt. A Adrien ještě nepřišel?" začala se dívka rozhlížet kolem a hledat blonďatého mladíka, k němuž kdysi chovala silné city.

„Neboj, Mari, bude tady za chvíli," mrkl na ni Nino a brunetka kývla.

„Jo. Veze si sem zadek limuzínou, tak je asi velkej provoz no." Na to se musela rozesmát.

Ještě chvíli si tam takhle povídali a za pár minut zaslechli tichý motor auta. A opravdu. Z tmavé limuzíny vystoupil Adrien Agreste ve svém kabátu a bez váhání zamířil rovnou k nim.

„Ahoj, lidi, pardon za to zpoždění," omluvil se a kousl se do rtu.

„Když nepřijde pozdě Marinette, jsi to ty. Vy dva se k sobě vážně hodíte," poznamenala Alya. Chlapec se zarazil a dívka vedle něj do Alyi strčila loktem.

„Co je? Má pravdu!" přidal se Nino na její stranu.

„Už zase budete řešit tohle? Já se z vás fakt zblázním," zakoulel Adrien očima a přivítal se s nimi.

„Počkej, jak zase?" podívala se na něj tmavovláska a chtěla vědět, co tím myslel.

„Tehdy, když jsi odjela a já se dal dohromady s Kagami, nemluvili o ničem jiným. A hlavně říkali, že nám to klapat nebude. Nevěřil jsem vám, ale dneska to je jako, kdybyste viděli do budoucnosti," prohodil opět k páru před nimi.

„To jako vážně?"

„Mari, myslela jsem, že můj názor znáš," mrkla na ni brunetka.

„A-ale já ti řekla zase svůj, přestaň už!" napomenula ji a zamračila se. Potom její pohled znovu padl na Adriena. „A proč jste se vlastně rozešli s Kagami? Ještě jsme spolu o tom pořádně nemluvili."

„Fakt ne? Jsem myslel, že jo. Prostě jsme si přestali rozumět. A ona se hodně změnila. Všude se vytahovala, že spolu chodíme. Snažil jsem se to ignorovat, ale potom mi to už začalo lézt na nervy. Tak jsme si řekli, že to ukončíme. Hlavně, já jsem si uvědomil, že jsem ji nikdy tolik nemiloval a nechtěl jsem jí dál lhát, " povzdechl si. Marinette překvapeně zamrkala.

„Jsem netušila, že to bylo až takhle vážné. Udělal jsi dobře, že jsi to ukončil," položila mu ruku na rameno a on se na ni usmál. Alya s Ninem se na sebe mezitím dívali, chlapci však po chvíli začínalo vadit ticho, které tam panovalo. Tedy, pokud nepočítal motor aut a hlasy lidí.

„Jdeme teda na to jídlo? Mám fakt hlad..." ozval se Nino a jakmile to dořekl, zakručelo mu v břiše. Všichni se rozesmáli, až na něj.

„Ty nic nevydržíš," ušklíbla se Alya a chytla ho za ruku.

„Jak nevydržím? Jedl jsem naposledy snídani v deset."

„A to je právě ten vtip, kamaráde," řekl Adrien a všichni se společně se smíchem vydali do nejbližší restaurace.

***

„Tak tohle bylo boží," pochvalovala si Marinette, když se po obědě procházeli mezi stánky vánočních trhů.

„To teda, dal bych si klidně ještě," souhlasil Adrien a spokojeně si položil ruce za hlavu. Nějakou dobu takhle šel a užíval si společnost svých nejbližších přátel. Miloval tyhle okamžiky.

„Za chvíli budeš jak Nino, být tebou bych to nezkoušela," pošeptala mu do ucha tak, aby to slyšel jenom on. Neodolal dalšímu záchvatu smíchu.

„Jo, vážně jsi tady chyběla, Mari."

„Já to říkám pořád, už by nikam jezdit neměla!" zareagovala hned Alya a vzala ji za rámě. Všichni se k ní samozřejmě přidali.

„Ne no, bez ní to bude zase nuda. Nikdo nebude chodit pozdě," ušklíbl se tentokrát nejlepší kamarád Adriena a plácli si spolu dlaněmi.

„Víte přece, že to nejde, už jenom kvůli škole," Marinette hned začala argumentovat, nebyli by to však oni, kdyby jí někdo z nich neskočil do řeči.

„Kterou si ale můžeš udělat i tady v Paříži. Já osobně v tom nevidím problém," podpořil Alyu tentokrát Adrien.

„Jo, s tím souhlasím. Neměla by ses vracet zpátky. Chybíš nám a tvým rodičům jistě taky, jen ti prostě nechtějí bránit ve tvých snech, proto o tom nemluví," řekl zase Nino a dívce se tentokrát vybavilo včerejší odpoledne strávené v obchodním domě, kdy se s Arienem o jejich snech bavili.

„Lidi, prosím, dost! Mám své důvody, proč musím odjet a jestli je nechápete, váš problém. Já už se o tom zkrátka bavit nechci, po svátcích letím zase do Ameriky a vy s tím nic neuděláte!"

„Ani já?" zastavil se najednou blonďák a ostatní spolu s ním.

„Ne, ani ty, Adriene," zakroutila jemně hlavou. Usmál se a přešel k ní blíž.

„Pamatuješ si na náš včerejší rozhovor, že?" hned pochopila, kam tím míří. Přikývla. „Přísahal jsem, že to, co si přejeme, nebude jen pohádka. A dokážu ti, že se to jednou skutečně stane. Uděláme to takhle: když se mi do Štědrého dne nepodaří splnit ti alespoň část tvého cíle, můžeš si odjet, kam chceš a třeba se už nevrátit," pokrčil rameny a Alya vedle něj se vyděsila při představě, že by svoji kamarádku neviděla.

„A pokud se ti to podaří?" zeptala se, o čemž ale silně pochybovala. Věděla, že Adrien si jde vždy za svým, avšak tohle jí prostě splnit nemohl, i kdyby se rozkrájel.

„Pokud se mi to podaří..." zopakoval a potom se sklonil k jejímu uchu, do kterého polohlasně zašeptal: „Zůstaneš s námi. Najdeš si školu v Paříži a společně půjdeme vstříc naší budoucnosti. Stačí, když mi budeš pouze věřit," poslední větu řekl s pohledem do jejích pomněnkových očí. Mezitím se snažila zklidnit své splašené srdce a nevšímat si pohledů přátel. Na krku stále cítila husinu způsobenou jeho horkým dechem.

„T-tohle nemyslíš vážně..."

„Myslím, Marinette. A dám klidně ruku do ohně za to, že se mi podaří tě přesvědčit, že tvoje místo je tady," vypadal u toho opravdu přesvědčivě. Hlasitě polkla a cítila kapičky potu na čele a pod tmavou ofinou. Netušila, co by měla dělat.

„J-já-"

„Takže souhlasí, super!" poskočila vesele brunetka a Nino se usmíval, Adrien jak by smet.

„A-ale tohle jsem přece neřekla!" začala protestovat a chtěla se z této situace vykroutit. Bohužel, nebo bohudík, se jí to moc nedařilo, ostatní byli rychlejší.

„Odsouhlasila jsem to za tebe, nemáš na výběr, kočko," ušklíbla se brunetka, protože tušila, že tohle se vyvine v její prospěch.

„Jo a Adrien má celej prosinec na to, aby s tím svým slibem něco udělal."

„Vy jste fakt příšerní. Nejen, že mě Alya vytáhne z pyžama, aniž by mi o tom dala předem cokoliv vědět, ale ještě mě takhle vydíráte. Příště se na vás vykašlu," založila si naštvaně ruce na prsou. Už nyní věděla, že tohle nemůže dopadnout dobře.

„No tak, Marinettinko," vzal ji Adrien kolem ramen a její tvář nabrala lehce nachovou barvu. Stačila jen ta přezdívka. „Všichni víme, že nás máš až příliš ráda, abys nám něco takového provedla," mrkl na ni tajemně. Marinette si povzdechla.

„Co mám s váma dělat... fajn, stejně pochybuju, že se ti to podaří, Adriene."

„Znáš mě už dlouho, ne? Víš, že já svoje sliby plním." A na to nikdo nic nenamítal, protože každý věděl, že to byla pravda.

___________

Tak už máme za sebou šestou kapitolku. To to letí, co? Řekla bych, že jsme někde kolem půlky příběhu, nevím přesně. Nemám ho ještě dopsaný, pár částí mi zbývá. Ale dala jsem si výzvu, že ho dokončím do konce roku... Což znamená, že mám jen (nebo ještě?) dva dny 😂 to abych zítra začala makat, držte mi palce. ^^

Přemýšlela jsem, jestli bych neměla ty příběhy nejdřív dopsat a pak vydávat, protože pak jsem strašně líná to během vydávání dopisovat 😂 nevím, jestli má někdo stejný problém, ale mně to poslední dobou docela štve, ta moje lenost je příšerná 😂❤

A jinak Marinette se namočila do další sázky. Ta nějak jede, co? Ale je fakt, že tentokrát za to může spíš Adrien a Alya 😅 myslíte, že Adrien vyhraje? Nebo Mari nakonec i přes tohle všechno odletí zpátky do New Yorku?

Další část jako vždy zítra 😘

Less216 ❄