Lidičky omlouvám se vám že nebyla od 2. 4 kapitola opravdu mě to mrzí ale měla jsem toho moc za chvíli budu na praxi tak to budu mít čas až dečka budou spinkat. Takže teď vám povím ze jsem prostě nestíhat... ...No nic pokud jsi se dočetl až sem čtenáři! Tak smekám a užij si kapču😘

Promyslela jsem si vše o nich. Opravdu ale chci odsud? Pochybuju že se mi omluví ale opravdu je to tu s nimi až tak strašný?! Ugh!! Nesnáším tohle myšlení. Jsem celá rozlámaná z toho. Teď se musím zklidnit. Jak bych se mohla zklidnit, jsem poloviční upírka která se potřebuje zklidnit... Takže jak bych se mohla zklidnit? ...... mám to! Otevřela jsem dveře a kupodivu byla chodba prázdná. Vydala jsem se okolo pokoje Reijiho ven z domu. Potichu jsem prošla až ke dveřím které vedli ven. Ale zastavil mě hlas!? Ughhhhhhhh tady se fakt nedá být v klidu!!! "Kam se chystáš?" Třikrát jsem se nadechla ale nepomohlo to. "Opravdu už si ze mě někdo nahoře střílí! Tady fakt nemůžu udělat krok abych neměla někoho za zadkem?! Proč jsou tady všichni tak vysazeny na tom jednom? Jste magoři? Já si chtěla jen vyčistit hlavu ty génie! Nech mě bejt! Jste příšerný všichni! Netuším proč jsem vás ještě nezabila! Jste nesnesitelný, egoistický, vypatlaný prasata!" Vyječela jsem se. Hmm bylo mi už moc lépe. "Hmm už je to dobrý!" Usmála jsem se. " Už se mi ulevilo" zasmála jsem se a prohupkala okolo Reijiho "Děkuju ti" dala jsem mu pusu na tvář a poskakovala dál směr jídelna. Užívala jsem si hezkou náladu a pak mi něco došlo. Už dlouho jsem netrénovala. "Hmm tahle chodba vypadá dobře" řeknu a podívám se pod mojí botu. Katana byla připravena. Vzala jsem jí a začala cvičit. Dělala jsem kotouly otočky bojové postoje a hvězdy. Když v tom..