Po nějaké době se Kate zarazila. Byla sice ráda, že konečně uvidí svou nejlepší kamarádku, bylo jí dokonce jedno i to, že bude muset chodit na tu nejotravnější školu, co v zemi může být. Jen přeci je pro ni Mia důležitá, s ní to bude zase jiné.

,,Ale jak jí mám vysvětlit..." Přestala skládat věci.

Jen tam tak seděla na zemi a přemýšlela. Koukala nepřítomně na kupičku složených triček. Úplně na to zapomněla, ale teď? Teď se toho hrozného pocitu nezbaví!

,,Kate, jak jsi na tom?" Zaslechla tetin hlas od schodiště.

,,Co?" Rozhlédla se kolem sebe. ,,Jo, počkej! Už to skoro mám!"

Popadla zbytek nesložených triček a hodila je do kufru. Zhasla světlo, zavřela dveře a rychle se vydala ze schodů do haly za matkou a tetou.

Obě se na ni usmívaly, dokonce i matka už se zdála být klidnější a milejší, než když odjížděly ze školy. Byla ráda, že jí vidí s úsměvem na tváři.

,,Tobě to ale trvá!" Zasmála se její matka.

,,To nevadí, hlavně že to má."

,,Ani nevíš, jak je to otravný!" Bránila se s úsměvem.

V takových chvílích, je za ně opravdu ráda. I když... Tohle bude mít ještě nějakou odezvu.