Na jednom školním výletě, se jeden kanadský žertík vymkne z ruky. To by nebylo tak hrozné, kdyby při tom neprasklo tajemství, nejošklivější holky a vznikla tak otázka, jak s ním naložit, protože každá informace má svůj dopad.

      To, co by se vám rozhodně nemělo stát, pokud jste devatenáctiletý kluk, školní idol a trochu sadistická bestie je, že skončíte v naprosté tmě, mokrý až na kost s nejošklivější holkou ze školy. Protože pokud jste jen trochu pověrčiví, je to jako by vám v pátek třináctého přeběhlo přes cestu deset černých koček za sebou.
      Jak jsem se do takové situace vůbec dostal?
      Naše škola pořádá každoročně pro poslední ročník, tak zvané meditace v přírodě. Což je ve skutečnosti krycí název pro:
      ,,Zničíme vás, zmetci, za ty čtyři roky, co jsme vás učili!"
     Ano nikdo nemá iluze o tom, jak úžasné to bude. Strava se skládá jen ze zeleniny a rýže a to v pidi porcích, otročina kolem chrámů, aby jsme si odmakali nocleh. Meditace pod vodopádem, neboli rozjímání nad tím, co vám vlastně mrzne víc, jestli hlava nebo nohy. Pak pouť do dalšího chrámu, prostě naprosté fyzické vyčerpání.
    K tomu mít v ročníku největší škaredku a pana naprostého šprta. Dva naprosto nepoužitelní lidé opačného pohlaví. To dalo vzniknout šerednému nápadu, že ty dva budou zamčeni ve skladišti a ráno konfrontováni, situací, že spolu byli přes noc. Jednoduchý žertík, který měl přinést utrpením dvěma exotům a dohnat je přinejmenším k blekotání a rudým uším, nevyšel. Plán byl vynikající, zavolat snaživého šprtíka do skladu, že jej volá profesor, aby zkontroloval zásoby. No a škaredku tam měly vyštvat holky. Což se téměř povedlo, šprtík dorazil, ale ošklivka to vzala po lanovém mostíku, nad jezírkem a ten se s ní utrhl.
      To šeredný střevo začalo zmatkovat a šlo pod vodu. Nikdo jiný u toho nebyl a já si sebe cením jako muže, tak jsem pro ní skočil. Vytáhl jsem jí ven, chtěl jsem jí strčit jen do boudy a doběhnout pro někoho z učitelů, ale vrata se za mnou zavřela a zasekla. Strávil jsem dobrou hodinu, abych je otevřel. Řvali jsme jak o život, ale zcela bez úspěchu.
      ,,O-o-omluvám, se. Sakamoto, je to jen moje chyba. Prs-pros-prosím přijmi mou mluvu."
     Snažila se omluvit, mezi tím co jí jektaly zuby zimou. To, že to je její chyba, to je jasné jak slunce za bílého dne.
      ,,Taky je za co, Mikoto." Pak mě to napadlo: ,,Máš mobil?" Nedostalo se mi žádné odpovědi: ,,Na něco jsem se ptal!" Zařval jsem směrem, kde jsem jí tušll.
      ,,N-ne, ne-ne-nemám."
      Opřel jsem si hlavu o zaseknutá vrata, večer při sčítání, zjistí, že chybíme. Vlastně nezjistí. O Haruko si budou myslet, že je zavřená ve skladu s Yutakem a já, že mám někde nějaké dostaveníčko: ,,Sakra!" Třísknul jsem pěstí vedle své hlavy. Zaslechl jsem, jak štrachá někde v té tmě: ,,Co tam vyvádíš?" Zas ticho, jen šustot, to je strašný, je hnusná a ještě má naprosto nesnesitelnou povahu.
       ,,Co tam děláš!" Zvýšil jsem hlasitost.
       ,,Sa-sa-Sakamoto, snažím, se na-na-najít něco, jako de-de-deku." To její cvakání zuby mě vytáčí snad nejvíc. Má pravdu, také jdu hledat, jestli se nesvlečeme z toho mokrého oblečení, můžeme prochladnout. Začal jsem šátrat v té neproniknutelné tmě, když jsem narazil do něčeho příjemně teplého. Co se ode mě odrazilo: ,,Atata." Došlo mi to. Ona je svlečená, jsem zavřený s nejošklivější holkou ze školy v naprosté tmě a ona je svlečená: ,,Mikoto, ty jsi nahá?!" Sakra, můj hlas nezní zrovna pevně.
      ,,Sakamoto, jsem oblečená." Odpověď přišla z jiného místa, než odkud se ozvalo prve bolestné zasténání. Je tu ještě někdo? ,,Kdo tu je ještě s námi?" Zeptal jsem se už vražedně klidným tónem." Ticho. Zezadu do mě vrazila Haruko.
      ,,Sakamoto, jsme tu jen my. Proč myslíš, že tu je někdo třetí?"
       Tak fajn, trošku jí postraším: ,,Protože, jsem srazil k zemi něčí teplé a nahé tělo." Tak co odpoví?
       ,,To jsem byla přece já. A nejsem nahá!"
       Dost ostrý tón, nikdy jsem jí neslyšel takhle mluvit. ,,Tak pojď ke mě, ať se přesvědčím." Chci jí trochu potrestat, vypískla a odskočila někam do neznáma, podle zvuků zakopla a spadla.
        ,,Sakamoto, našla jsem něco, co se dá použít jak přikrývka, tady." Přistál mi na hlavě nějaký kus hadru, raději nechci přemýšlet co to je a jak to vypadá. Hlavní je, že je to suché. Svlékám se z mokrého oblečení.
        ,,Sakamoto?"
        Znělo to dost váhavě. ,,HM?" Zas to ticho, proč není schopná se vymáčknut hned na poprvé? To mě tak rozčiluje. ,,No, co je?" Jasně jsem slyšel polknutí.
         ,,Nejsi nahý, že ne?" Dobře, tolik hrůzy ve čtyřech slovech se slyší jen málokdy. Trochu přilijeme oleje do ohně:
        ,,Samozřejmě, že jsem!" Zajíknutí, něco popadalo z polic, ta holka si ode mě udělala ještě větší odstup. Hm, vtipné, zbytek školní dívčí populace, by jásal nadšením a ona se chová jak ctihodná sestra. Jen mi nejde z hlavy, to jestli je svlečená, nebo oblečená, protože určitě to bylo nahé, dívčí tělo. Štíhlé! Což Mikoto Haruko rozhodně není.

(Další semínko k přečtení, vítám opět názory laskavého čtenáře.)

-edit-